-only love-

4.

Isabella

Nechápala jsem co se děje, Andrew mi řekl že už to tu není bezpečný a odvedl mě k autu. Z ničeho nic po něm skočil nějaký chlap a začali se prát. Zděšeně jsem se dívala na Andrewa, jak mu teče krev z roztrženého rtu a rozedřenýmy klouby se snaží přemoci viditelně staršího a většího chlapa. Ozval se výstřel. Lehce jsem nadskočila a zakryla si pusu rukou. Všechno se událo hrozně rychle. Můž, kterého někdo střelil do ramene si vytáhl zbraň a zastřelil ho. Několik dalších těl se následně také svalilo k zemi. Celé jsem to sledovala a brečela. Nevím kdy se mi na tvářích objevily slzy, ale uvědomila jsem si to až když ke mně postřelený muž přišel a dal mi před obličej nějakou látku. Vyděšeně jsem se na něj podívala, ale neměla jsem sílu nijak odporovat.

,,Neboj se princezno, už bude dobře." bylo poslední co jsem slyšela něž jsem upadla do hlubokého spánku.

---

,,Děkuju Fredo." uslyšela jsem mužský hlas. Znám ho, jen nevím odkud. Chtěla jsem otevřít oči, ale měla jsem hrozně těžká víčka. Nakonec jsem to vzdala a jen poslouchala co se děje. Ucítila jsem pod sebou něco měkkého a následně mě někdo přikryl dekou. Jemné rty na mém čele a pohlazení po tváři. ,,Sladké sny princezno." znovu ten mužský hlas. Pokusila jsem znovu otevřít oči a tentokrát se mi to povedlo. Zaměřila jsem se na jedinou osobu v místnosti. Byl to stejný muž do kterého jsem vrazila. Nemůžu uvěřit tomu že se znovu vidíme, musí to být jen sen. ,,Je to jen sen že? Za chvíli mě zabijete a já se znovu probudím u sebe doma nad učebnicí matematiky.." řekla jsem a chytla se za hlavu protože mě začínala bolet. Místností se rozlehl jeho krásný, zvonivý smích. Tázavě jsem se na něj podívala. ,,Tohle není sen zlato, a upřímně. Čekal jsem trochu jinou reakci." řekl s upřeným pohledem do mých očí.

Vyděšeně jsem se rozhlédla po místnosti. ,,Není?" řekla jsem přiškrceným hlasem. Ale ne, Mark mě určitě nechal unést. S jeho psychickým zdravím bych se nedivila. Vyskočila jsem z postele a chtěla běžet ke dveřím, ale hned jak jsem vstala se mi zamotala hlava, udělalo černo před očima a padala jsem k zemi. Zavřela jsem oči a čekala na tvrdý náraz, když se nic nedělo pomalu jsem otevřela oči a viděla pana neznámého jak mě k sobě se strachem v očích přitahuje. ,,Opatrně maličká, ať se mi nezmrzačíš." vtáhl mě do objetí. Rychle jsem se odtáhla a odstoupila tři kroky dozadu. 1. jediná mužská přítomnost která mě neděsí je Andrewova, 2. ten chlap mě unesl a i když už jsem ho potkala, nic o něm nevím..  ,,Proč tu jsem?  Kde je Andrew? Chci domů.. hned." při posledních dvou větách jsem se trochu rozbrečela, ale rychle jsem zamrkala a slzy tak zahnala zpátky. ,,Uklidni se, a zeptej se mě trochu pomaleji."

,,Zabijete mě?" zeptala jsem se na otázku která mě děsila nejmíň.. přeci jen, aspoň bych to měla rychleji za sebou.. ,,Kdybych chtěl abys byla mrtvá, už tu nejsi." dobře to mě moc neuklidnilo vystrašeně jsem se na něj podívala. Co má v plánu? A proč nejsem třeba ve sklepě? Bez oblečení jen na nějaké mokré matraci mezi krysami a pavouky? Takhle to vždycky bývá ne?

,,Ublížíte mi?" podívala jsem se mu do očí. Zatl čelist a dal ruce v pěst, vystrašeně jsem poodešla ještě trochu dál, protože jsem si myslela že mi něco za tuhle otázku udělá. Uvědomil si to a s hlubokým výdechem se uvolnil. ,,Neboj se mě, nechci aby ses mě bála. Nikdo ti tu neublíží, a kdyby ano tak mi to musíš říct." řekl konejšivým hlasem přistoupil ke mně a natáhl ruku mým směrem. Jenomže to bylo trošku rychleji, zrychlil se mi dech, skrčila jsme se a zavřela pevně oči očekávajíc ránu. ,,Bojíš se mě?" zeptal se zlomeně. Pomalu jsem otevřela oči a dívala se na jeho smutný výraz. ,,Ne, já jen... to je jedno. Prostě ze zvyku.." špitla jsem. ,,Někdo tě bil?" zavrčel naštvaně. Tohle je pro mě velmi citlivé téma, nerada na to vzpomínám protože je to ještě čerstvé. Z oka mi vytekla malá slza, kterou následovalo několik dalších takže jsme mu dala odpověď. ,,Kdo?" zeptal se a zvedl mi hlavu tak abych se mu dívala do očí. Ucukla jsem a vystrašeně od něj odběhla víc do středu místnosti. Opravdu se teď se svým únoscem a.k.a. panem neznámým z ulice bavím o tomhle? A proč je na mě tak milý?

,,Kdo?" vytrhl mě z přemýšlení o tom jak utéct jeho hlas který znovu opakoval tu stejnou otázku. Několikrát jsem zamrkala a znovu se na něj zaměřila. ,,Je to minulost." utla jsem tyhle otázky drsným hlasem. Tohle bych od sebe nečekala.

,,Ještě jste mi neodpověděl na ostatní otázky." ,,Tykej mi prosím Bell, nejsem o moc starší než ty. Jsem Justin." hezké jméno, ale stále to nemění nic na tom že mě unesl.

,,Proč jsem tu?" pokračovala jsem v pokládání otázek. ,,Protože chci abys byla moje." řekl a já vytřeštila oči. ,,Ani mě neznát- neznáš." musí být šílený. Tohle není normální.

,,Kde je Andrew?" zeptala jsem se. ,,Kdo je Andrew?" zeptal se zmateně. ,,Můj nejlepší kamarád." ,,Myslíš Niala." ,,Kdo je Nial?" zeptala jsem se. Žádného Niala neznám. ,,Tvůj nejlepší kamarád." napodobil mojí větu. ,,Neznám žádného Niala." odpověděla jsem a znovu couvla dozadu protože se ke mně přibližoval. ,,Je dost možný, že ho každý známe pod jiným jménem.. každopádně řekněme, že je o něj postaráno.." odpověděl s úšklebkem. Dobře, tak tohle jsem asi nechtěla slyšet.. Doufám že je v pořádku.

,,Půjdu někdy domů?" poslední otázka která mě hodně zajímala, protože opravdu nevím jak se odsud jinak dostanu.. Samozřejmě jsem si hloupější otázku vymyslet nemohla, mohlo mi být hned jasné že mě jen tak domů nepustí.

,,Tady jsi doma." odpověděl jednoduše a pokrčil rameny. ,,A co rodiče? A škola? A všichni ostatní?" zeptala jsem se vyděšeně. ,,Odjela jsi s kamarádkou na dovolenou. Všechno je zařízené, měla bys jít spát, je pozdě." řekl a otočil se na odchod. ,,Počkej." řekla jsem rychle a chytla ho za rameno. Sykl bolestí a moji ruku rychle odtáhl. ,,Nemám tu žádné věci.."začala jsem a doufala že mu dojde co tím chci říct. ,,Všechno tu máš, skříně i koupelna jsou vybavené." odpověděl. Udiveně jsem se podívala okolo, kdy tohle sakra stihli? ,,Ještě jedna otázka." přikývl na znak že mám mluvit dál. ,,Kde jsme?" ,,V Kanadě. A nejbližší obydlené místo je autem jednu hodinu jízdy." Kanada.. vždycky jsem sem chtěla, ale za trochu jiných okolností. Každopádně, teď je jasné že se daleko nedostanu..