-only love-

23.

(Ariana Grande- Dangerous Woman)

Justin

,,Justine." uslyšel jsem šeptání. Pomalu jsem otevřel oči. ,,Justine máme tu problém." zavrčel jsem a opatrně se otočil na Alexe. ,,Co je?" štěkl jsem potichu, abych nevzbudil Bell, kterou jsem před chvílí držel v náruči. ,,Máme hosta." zašeptal a s tím i odešel. Hosta?Jako teď v noci? Ugh doufám, že to není nějakej Markův vtip, protože teď nemám fakt na nic náladu.

Povzdechl jsem si a unaveně vstal z postele. Než jsem se stihl rozejít k šatníku, obmotaly se mi kolem břicha drobné ruce. S úsměvem jsem se otočil na Bell. Seděla na posteli a tvářila se jako smutné štěně. Přitáhla si mě blíž a opřela si čelo o moje břicho.

,,Neopouštěj mě." zašeptala smutným hlasem a zvedla ke mně pohled. Jemně jsem ji pohladil po vlasech. ,,Musím něco vyřešit. Brzy se k tobě vrátím princezno." odpověděl jsem potichu.

,,Můžu jít s tebou?" zakňučela. ,,Nevím jes-" ,,Prosím, nechci tu být sama." s roztomilým pohledem prosila a dívala se mi přímo do očí. Tomuhle se nedá odolat. Přikývl jsem. ,,Jenom počkej až se převlíknu." řekl jsem a s jejím přikývnutím zmizel v šatníku svého pokoje. Přehodil jsem si přes sebe černou mikinu a šedé tepláky, které jsem na sobě do teď měl jsem vyměnil za černé. Když jsem vyšel, všiml jsem si Bell, která znovu upadla do spánku. S úsměvem jsem pokroutil hlavou a dal ji malou pusu na čelo.

Otevřel jsem dveře od pokoje a pomalu se rozešel ze schodů. Dole už jsem slyšel hlasy, ale nijak jsem to neřešil. Málem jsem dostal infarkt když jsem spatřil někoho koho bych nikdy nečekal

,,Co tu kurva děláš?" zeptal jsem se naštvaně. Jestli on ví kde jsme, ví to i Mark a právě teď může být kdekoliv blízko nás.

,,Je to v pohodě Justine. Dohodli jsme se." střelil jsem pohledem k Alexovi. ,,Jak dohodli jsme se?! Můžete mi laskavě vysvětlit, kdo vám to dovolil? Pokud dobře vím tak jsem tu pořád šéf já!" vykřikl jsem naštvaně a se zatnutými pěstmi po všech vrhal smrtící pohledy. Projel jsem si rukou vlasy a zhluboka vydechl.

,,Znova mi někdo vysvětlete proč je tu Nial, a proč je tu v uprostřed noci. Nemám nejmenší problém ho na místě oddělat. Spojil se s Markem proti nám a teď ho mám v obýváku." zavrčel jsem.

Isabella

Probudila jsem se v hřejivém objetí Justina a spokojeně vydechla. Myslím, že jsem v noci znovu usnula takže jsem s ním nešla, ale zajímalo by mě co se dělo...

Opatrně jsem se vymotala z jeho pevného sevření a přikryla ho dekou.

Něco si zamumlal, otočil se na druhou stranu a spal dál. Pousmála jsem se nad jeho chováním. Je roztomilý.

Potichu jsem vyšla z pokoje a první místnost kam jsem mířila byla kuchyň. Dneska bych mohla udělat snídani i klukům. Z ledničky jsem si vyndala vajíčka a opatrně je položila na kuchyňskou linku.

,,Bell?" strnula jsem v pohybu. Špatně se mi dýchalo, ale i přes to jsem se pomalu otočila. To není možný.

,,Andrew?" zašeptala jsme přiškrceným hlasem. Je to sen nebo realita? Vážně tu je? Upřímně, nevím cosi o tom myslet. Khalil říkal, že se spojil s Markem.. Nevím jak to myslí, ani jak špatný to je, ale Andrew byl jediný kdo věděl co se mezi mnou a Markem děje a tím, že se s ním spojil mě dá se říct zradil.

Dala jsem si ruku před pusu a cítila v očích slzy. Fajn, asi je úplně jedno jestli mě zradil. Pořád je to můj nejlepší kamarád. Rychlými kroky ke mně přišel a uvěznil mě v pevném objetí. Pevně jsem ho držela kolem pasu a neměla v plánu ho pustit. Potichu jsem vzlykala, tiskla se k jeho hrudi zahalené šedým trikem, a užívala si pocit jeho vůně, která mě objímala.

,,Myslela jsem, že tě už nikdy neuvidím." zašeptala jsem rozklepaným hlasem a zvedla k němu pohled. Jemně mi dal pramínek vlasů za ucho a upřeně se mi díval do očí.

,,Nikdy bych tě s ním nenechal." pokroutil hlavou. ,,Ublížil ti?" zeptal se starostlivě. Vzpomněla jsem si na modřiny, které mi Justin jednou způsobil ale ten obrazec jsem rychle zahnala zpátky do nejtemnějších koutů, které v mé mysli jsou.

,,Ne. Choval se ke mně dobře. Celou dobu." odpověděla jsem potichu. ,,Jsi si jistá že tě ani jednou neuhodil? Nebo třeba neznásilnil, když jsi spala?" nevěřím tomu, že by toho byl Justin vůbec schopný. Nikdy by mi neublížil, vím, že kdybych ho nenaštvala tak by se nestalo ani tamto.

,,Jsem si jistá Andrew, proč si to vůbec myslíš?" nadechoval se, že něco řekne, ale přerušil nás Fredův hlas, který se ozval ode dveří.

,,Radši byste neměli být tak blízko u sebe. Kdyby to viděl Justin tak to-" poslala jsme mu prosebný varovný výraz ve stylu -opovaž se to říct před Andrewem, ale zdá se že tomuhle opravdu rozumí jen holky.

Hodil po mně nechápavý pohled a pokračoval ve větě. ,,-dopadne hůř než minule.." vydechla jsem přebytečný vzduch a svěsila ramena. Do háje, proč ho to nenapadne?! Nechtěla jsem Justina prásknout, protože už jsem mu sama odpustila a teď to budu muset dvě hodiny vysvětlovat Andrewovi..

,,Hůř než minule?" slyšela jsem zavrčet mého nejlepšího kamaráda a pomalu k němu zvedla pohled. Setkala jsem se tak se smrtícím pohledem. ,,Takže ti ublížil." zavrčel znovu a díval se mi upřeně do očí. kousla jsem se do spodního rtu a snažila se v hlavě něco rychle zformulovat. Když mě dlouho nic nenapadalo střelila jsem zoufalým pohledem k Fredovi, který to celé zmateně sledoval. 

,,Um.. Justin na Bellu nikdy nevztáhl ruku, jen od něj jednou Alex dostal přes hubu, když se objali a on ji omylem sáhl za zadek." vysoukal ze sebe. Není to ta nejlepší výmluva, ale dá se to. ,,Je to pravda Bell?" zeptal se Andrew klidným tónem. Nejistě jsem přikývla a falešně se usmála. Nechápu jak na to mohl skočit...

,,Dobré ráno vážení, nerad vás ruším ve vašem důležitém rozhovoru, ale je tu něco k jídlu nebo musím zase vařit." vešel do kuchyně Mason. Ušklíbla jsem se a odtáhla se od Andrewa. ,,Dneska vařím já." usmála jsem se. ,,No konečně někdo kdo to umí." ušklíbl se Fredo.

,,To bych netvrdil. Jednou dokázala dát do těsta na palačinky místo mouky cukr a když si toho všimla tak tam přidala směs na langoše." zasmál se Andrew nad tou vzpomínkou a kluci s ním. S falešnou naštvaností jsem si založila ruce na prsou a uraženě se na něj podívala. ,,To bylo před pěti lety a měla jsem blbej den. To se nepočítá." řekla jsem a uraženým hlasem. ,,Počítá."

,,Nepočítá." stála jsem si za svým.

,,Ale počítá." stejně tvrdohlavě oponoval.

,,Říkám že se to ne-po-čí-tá. Takže se to nepočítá." vyplázla jsem na něj jazyk a znovu se otočila čelem ke kuchyňské lince. Slyšela jsem za sebou smích kluků a taky se pousmála. Jsem ráda že je An zpátky, ale poád musím myslet na to jeho spojení s Markem...

Omlouvám se, že je kapitola po tak dlouhé době, ale nějak jsem neměla nápady... Tak snad se líbí. UwU