-only love-

29.

Chtěla  bych vás poprosit, přečtěte si znovu předešlou část (28.). Nějak špatně se mi to publikovalo, takže je možné že jste četli blbou verzi..

----------------

Justin

,,Chceš k obědu maso nebo ne?" otočil jsem hlavu od ledničky k Bell, která seděla u stolu v mé mikině a teplácích s neutrálním výrazem. Odtrhla pohled od okna a ztraceně se na mě podívala.

,,Promiň říkal jsi něco?" zeptala se. Povzdechl jsem si a zavřel ledničku. Zdá se mi, že je pořád mimo kvůli tomu snu co se jí zdál. Nemá cenu jí říkat, že se to nestane, protě se jí to bude pořád vrtat hlavou. Přešel jsem k ní a zvedl ji do stoje. Jemně jsem ji položil dlaně na boky a palci ji hladil. Zadívala se mi do očí a mlčela.

,,Pořád myslíš na ten sen?" zeptal jsem se. Přikývla a rozklepaným hlasem se nadechla. ,,Myslím, že měl s něčím souvislost. Že se mi nezdál jen tak. Často jsem měla sny s Markem, ale byly to spíš vzpomínky, tohle bylo.. jiný." řekla potichu.

,,Souvislost? Co by ti ten sen měl říct Bells? Že zabiju Marka a on mě?" pokroutil jsem hlavou. ,,To se nikdy nestane. Nikdy bych tě tu nenechal. A už vůbec bych neřekl ať si najdeš někoho jinýho, jsi moje a co je moje je moje. A je jedno jestli jsem naživu nebo ne. Jednou budeš Bieber. Já si počkám." uškrnul jsem se a dal jí pramínek vlasů za ucho. Mírně se zasmála a odtáhla se.

,,Co kdybychom na oběd zajeli do města?" zeptala se s úsměvem na rtech. ,,Jdi na sebe něco hodit ať mi tam nezmrzneš a za deset minut u dveří." ušklíbl jsem se a pokroutil hlavou nad tím jak nadšeně vyběhla schody a mířila do svého pokoje.

Vzal jsem si z linky telefon a v kontaktech vyhledal Alexe.

,,Potřebuješ něco Justine?" ozval se z telefonu.

,,Jedeme s Bell do města, za deset minut už tu nebudeme, měl byste to stihnout a vrátit se." řekl jsem. Z telefonu se ozval zvuk výstřelu a bolestný výkřik. Uchechtl jsem se.

,,Už můžeme, ale nebudeme tam dřív než za 15 minut, museli jsme daleko, aby nás Bella neslyšela."

,,Ty, Fredo a Mason, pojďte domů ostatní se zbaví těla a dojdou později."

,,Rozkaz šéfe." ušklíbl jsem se nad jeho ironickým tónem hlasu a zavěsil. Podíval jsem se ke dveřím a viděl jak už tam stojí připravená Bells a netrpělivě čeká.

,,Můžeme?" zeptala se. S úsměvem jsem přikývl a společně jsme vyšli před barák. Otevřel jsem bránu do podzemní garáže kde máme všechna auta i motorky. Pohled mi padl na Bell, která si tu všechno zvědavě prohlížela.

,,Nevěděla jsem, že máte tolik aut." vydechla a pořád se udiveně rozhlížela. Uchechtl jsem se a přešel k ní. ,,Můžeš vybrat čím pojedeme." zajiskřilo se jí v očích.

,,Vážně?" vypískla jako malá holka. Se smíchem jsem přikývl. ,,Bereme bílý Géčko." rozeběhla se k němu. Vzal jsem klíčky a stejně jako ona nastoupil.

------------------

,,Justine?" zeptala se nesměle po zhruba půl hodině jízdy. ,,Uhm?" zabručel jsem na místo odpovědi a věnoval se silnici. ,,Um.. slyšela jsem co jsi říkal Alexovi." řekla potichu. V tu chvíli mi vyschlo v krku a naběhla mi husí kůže. Sice ví, že jsme špatní, ale to že slyšela jak říkám Alexovi ať uklidí tělo vědět nemusela. Nechci aby se mě bála.

,,A?" zeptal jsem se a snažil se dát co nejmíň najevo jak se mi to nelíbí a jak nervózní jsem.

,,A? To je to co mi řekneš?" na chvíli jsem k ní střelil pohledem a všiml si jak mírně kroutí hlavou. ,,Mohl bys v tomhle ke mně být alespoň jednou už od začátku úplně upřímný? Nevím čeho se bojíš, ale jestli je to to, že bys mě mohl ztratit tak tě ujišťuju, že to se nestane." řekla a palcem mě jemně pohladila po hřbetu ruky, která ležela na její noze.

,,Bells neměla bys to vědět. Nechci aby ses mě potom bála."

,,Nebudu."

Zajel jsem ke krajnici a otočil se směrem k ní. Pozorně se mi dívala do očí a čekala co řeknu. Jemně jsem chytil její dlaně do těch svých a stiskl je.

,,Ni-Andrew ti určitě řekl všechno co děláme. A ty jsi bohužel slyšela i ten telefonát. Takže, před šesti lety tu byl ještě jeden gang-" začal jsem. ,,Kvůli nim jsme se do tohohle s Alexem zamotali.." zhluboka jsem se nadechl a ptal se sám sebe jestli to chci vážně udělat.

,,Notak Jayi, mně to můžeš říct." povzbudila mě jemným stiskem dlaní. ,,Měli jsme rodinu, úplně normální. Máma, táta, já a Alex. Miloval jsem je všechny, nikoho lepšího jsem si opravdu nemohl přát. Jenže, já jsem byl ten typický fuckboy. Na jedné párty jsem se nepohodl s týpkem co mi měl dát trávu, náhodou to byl vůdce jednoho gangu. Byl asi jen o dva roky starší, ale hrozně se na mě naštval. Nepamatuju si moc co se dělo, byl jsem sjetej a opilej, jen si pamatuju, že jsem šel domů a celý barák byl v plamenech. Rodiče byli mrtví, jen Alex byl se mnou.. s Alexem jsme si udělali vlastní gang, ale nechal mě ve vedení, začali jsme s tím jen proto abychom pomstili rodiče. Po jejich ztrátě jsem ztratil veškeré emoce. Až když jsem potkal tebe. Jsi moje světlo v nekonečné temnotě Bells." utřel jsem si neposlušnou slzu, která mi vypadla z oka a podíval se na Bell, která měla slzy v očích.

,,Zabili jsme celý jejich gang kde bylo přes stovku lidí, ale on přežil, ten co za to může. Nechali jsme to být. Už nám nemohl nic udělat, byl slabý a sám.. Jenže teď se podle všeho vrací. Ten muž, kterého kluci dneska ráno zabili byl jeden z jeho chlapů..." dokončil jsem a snažil se potlačit všechny slzy.

,,Můžu?" natáhla ke mně Bell ruce. Přikývl jsem. Přelezla ke mně na sedačku a pevně mě objala. ,,Vím že chceš brečet Jasey, přede mnou to můžeš dávat najevo emoce.  Jen breč a bude ti líp." zašeptala mi potichu do krku. Víc jsem si ji k sobě přitiskl a rozbrečel se, všechny ty roky zadržované slzy i smutek, jsem nechal vyjít na povrch.

,,Všechno je to moje chyba. Mohli být živý. Mohl jsem být úplně normální člověk. Ne takovéhle monstrum." vzlykl jsem po chvilce a pevně stiskl její mikinu. Něžně mě hladila po zádech.

,,Nic není tvoje chyba. Nemůžeš za to co se stalo. A už vůbec nejsi monstrum." šeptala. Odtáhl jsem se a podíval se jí do očí. Položila dlaně na mé tváře a palci mi setřela slzy. ,,Vždyť i tobě jsem zkazil život. Vzal jsem tě od všeho co jsi měla ráda, jen abych já byl spokojený. Jsem hroznej člověk." pokroutil jsem nevěřícně hlavou.

,,S tebou je mi mnohem líp než když jsem byla 'doma'. Vždycky jsi se ke mně snažil chovat jak nejlépe umíš. Jsem s tebou ráda Justine." jak může být někdo tak úžasný jako ona? Vždyť by mě měla nenávidět za to co jsem udělal, a ona se chová takhle..

Moje nejlepší a jediná Bells...

----------------

Tadá!!! Nová část!!!

Názory prosím do komentů, myslím, že se tu toho stalo celkem dost takže máte o čem komentovat..XD