-only love-

61.

Justin

Ještě jednou jsem do něj střelil abych si byl jistý, že je po něm a hřbetem ruky si otřel krev, která mi tekla ze rtu. Vyšel jsem z chodby a zastavil se až v obýváku, kde už Alex a ostatní sklízeli bordel a mrtvá těla těch, kteří nás napadly.

,,Všichni v pohodě?" zeptal jsem se. ,,Jde o to, co je podle tebe 'v pohodě'." uchechtl se Alex, který měl taky pár šrámů. ,,Tak jako vždycky." pokrčil jsem rameny. ,,Nikdo není v ohrožení života ne?" zeptal jsem se. Všichni pokroutili hlavou. Spokojeně jsem přikývl. Aspoň, že tak. Nemusíme řešit víc problémů než úklid. Už se o sebe i o to ostatní postarají. Teď musím za Bellou.

Rychle jsem přes mrtvá těla došel do zamčené pracovny a ve spěchu otevřel všechny dveře. Nemůžu se dočkat až jí zase budu mít u sebe.

,,Bells?" řekl jsem do prázdna a čekal na odpověď abych věděl kam jít. Hned jsem slyšel rychlé kroky a o pár sekund později už jsem jí držel v náručí. Spokojeně jsem vydechl a položil si hlavu na tu její. Pevně mě objímala kolem pasu a já jí. Čtyři hodiny jsme se neviděli, ale mně to příjde jako věčnost.

Jemně jsem jí políbil na vršek hlavy a odtáhl se abych jí viděl do očí. Pořád jsem jí ale držel v sevření.

,,Jayi zase máš roztrhlej ret a modřiny." povzdechla si po tom, co očima doskenovala můj obličej, a pohladila mě po tváři. Odhrnula mi vlasy z očí a dlaň nechala na mojí tváři po které mě jemně hladila palcem. Pousmál jsem se. Je roztomilý jak se o mě stará.

,,To je normální, už jsem si na to zvykl." pokrčil jsem rameny a dlaň z mé tváře sundala. To se mi moc nelíbilo. Byl bych radši kdyby pokračovala, ale takhle asi nemůžeme být celý zbytek dne..

,,Stejně ti to ošetřím." usmála se. ,,Můžeme jít už nahoru prosím? Vážně to tu moc nemusím." zaškemrala a pohledem zabloudila zpátky na to místo, kde jí postřelil Marcus. Chápavě jsem přikývl a dal jí rychlou pusu na čelo.

,,Kde je Ruby?" zeptal jsem se. ,,Spí." odpověděla Bells s úšklebkem a pohodila rukou k ložnici. ,,Nedívím se, taky bych si klidně šel lehnout." pozvedl jsem koutek rtů, protože mě celkem bolela ta malá trhlinka na pravé straně..

,,Tak půjdeme. Stejně už je zase večer. Navíc jsi měl dneska náročnej den, takže si spánek zasloužíš." usmála se a já musel taky. Měl jsem pro ní na dnešek připravené to překvapení, ale vypadá to, že to budeme muset odložit na jindy..

Pořád jsem na sebe naštvanej za to jak jsem na ní předtím křičel. Vůbec si to nezasloužila a já se prostě choval jako kretén. Vím, že nemůžu všechno svádět na tu drogu, ale určitě to v tom hrálo velkou roli. Bez toho bych na Bell nikdy hnusnej nebyl. Vždyť je to jediný člověk, který tu pro mě vždycky je a miluje mě i přes všechny moje chyby, kterých je vážně hodně.

,,Můžeme jít?" zeptala se Bells. Párkrát jsem zamrkal a všiml si, že mezitím co jsem přemýšlel probudila Ruby a obě teď předemnou stály. Přikývl jsem a odstoupil od dveří aby šli první. Nebo spíš aby Ruby šla první. Nahoře by ještě někdo mohl být schovaný a nechci aby se Bells něco stalo.

Ruby mě naštěstí pochopila a nabila si zbraň.

,,Jenom to tu rychle projdu, počkejte nahoře." řekl jsem a věnoval Bells rychlý polibek do vlasů. Ta se na mě zase usmála a potom i s Ruby odešla nahoru.

Rozešel jsem se do první místnosti. Těším se až si konečně lehnu. Posledních pár dní je fakt hodně náročnejch..

---