-only love-

17.

Nial/Andrew

Projížděl jsem galerii a smutně se usmíval nad všemi fotkami s Bell. Vypadala šťastně a hezky jako vždy. Za chvíli to bude měsíc co ji Bieber unesl. A stalo se to jen kvůli mně. Jake mě varoval, říkal že se ji Bieber tu noc snaží unést, ale já jsem ji prostě musel vzít s sebou...

Vypl jsem telefon a dlaněmi si promnul obličej. Doufám že se k ní alespoň dobře chová. Za chvíli si pro ni stejně příjdeme. Ano slyšeli jste dobře, my. Spojil jsem se s Markem. Vím co všechno Belle udělal a jak moc kvůli němu trpěla, ale bez něj bych ji nikdy nenašel.

,,Máme schůzku." zaklepal mi na dveře Jake. Povzdechl jsem si a vstal z postele. Vyšel jsem na chodbu a pokračoval až na konec. Otevřel jsem dveře a ignoroval všechny pohledy které na mě padly. Sedl jsem si na svoje místo po pravém boku Marka a se založenýma rukama se nepřítomně díval před sebe.

,,Můžeme začít." uslyšel jsem jeho odporný hlas a dělal že poslouchám. ,,Dobře tedy. Jak všichni víte, Bieber má moji Bellu," nenápadně jsem zavrčel. Oslovení moje by znělo možná lépe i od Biebera. Nevím kdo z nich je horší, ale vím jak moc Mark Bell ublížil. ,,A my víme, kde jsou. Jen musíme počkat na tu správnou chvíli. " zlomyslně se usmál.

Hned jak ji dostaneme, zbavím ji Marka i Biebera. Bude znovu žít úplně normálně. Její rodiče ani lidi ve škole nic neuší. Ani nemohou. Nemůžeme to nahlásit na policii, protože by nejspíš našli i nás. A hádám že Bieber si to nějak vyřešil než ji unesl, protože si nemyslím že by byl tak blbý.

---------

Justin

,,Nepotřebuju vědět kde jsou, potřebuju aby jste mi zajistili, že nás nenajdou a neublíží Belle." řekl jsem a začínal být hodně naštvaný. Už asi hodinu chodím po místnosti a telefonuji s Khalilem. Spojili jsme se s ním, protože je taky proti Markovi a nějaká ta síla navíc určitě neuškodí.

,,Nenajdou vás, myslí si že jste ve vile, nikdo jiný kromě vás, mě a pár lidí z tvého gangu to neví." odpověděl a dokážu si představit jak protáči očima. Projel jsem si rukou vlasy a těžce vydechl. ,,Hlavně ať se nic neposere." zavrčel jsem a ukončil hovor. Hlavou mi proběhla vzpomínka na předvčerejší ráno. (Ježiš, předvčerejší to zní strašně!)

-flashback-

Vyskočila z postele ale hned zase padala k zemi. Pohotově jsem ji zachytil a přitiskl k sobě. ,,Pozor maličká ať se mi nezmrzačíš." řekl jsem potichu a usmál se. Chvilku bylo ticho, ale nakonec promluvila. ,,Stejnou větu jsi mi řekl i minule." zašeptala chraplavě. Chudák, musí ji být hodně špatně. Odtáhl jsem se a podíval se ji do těch krásných pomněnkových očí, které mě dělají němým. ,,Ale to jsi se ode mě hned odtáhla. Pokrok." usmál jsem se při vzpomínce na první den kdy jsem ji unesl.

Jemně jsem ji přiložil dlaň na tvář a užíval si pocit její blízkosti. Neodolal jsem a podíval se na její plné rty. ,,Nakazím tě." zašeptala. Viděl jsem na ní jak moc to chtěla. Přímo to z ní vyzařovalo. ,,No a?" ušklíbl jsem se.

Usmála a jemně své rty přiložila na ty mé. Nikdy bych nečekal že udělá první krok, vypadá to že jsem se mýlil.

-end of flashback-

Lehce jsem si přejel jazykem po rtech a pro sebe se usmál. Vyšel jsem z kanceláře a zamkl ji za sebou. Do nosu mě udeřila úžasná vůně jídla. Vydal jsem se do kuchyně a u sporáku spatřil Bellu. Chvíli míchala něco v hrnci, potom přeběhla ke krájení a nakonec k pánvičce. Nikdy jsem neviděl nic roztomilejšího. Potichu jsem k ní přišel a opatrně ji zezadu objal. Od leknutí nadskočila a kousek zeleniny kterou právě krájela odhodila na zem. Zasmál jsem se a sebral to co jí spadlo.

,,Blázníš? Justine mohla jsem tě zabít!" řekla a položila si ruku na srdce opírajíc' se zády o linku. Pokroutil jsem hlavou a znovu si ji k sobě přitáhl za boky. ,,Víš že jsi krásná když vaříš?" řekl jsem mírně chraplavým hlasem. Sklopila hlavu a otočila se zpátky k lince.

,,Nemusíš to říkat, ani to není pravda." řekla potichu a pokračovala v krájení a pobíhání v kuchyni. Zamračil jsem se. To nevidí jak hezká je? No rád jí to budu připomínat.

,,Ale je." řekl jsem. Otočila se ke mně čelem. Přišel jsem k ní a jemně ji políbil na čelo. ,,Viděl jsem jich několik a ty jsi nejhezčí. A pokud si to nemyslíš tak ti to klidně budu říkat každý den." dokončil jsem větu a zpříma se jí díval do očí.

Pokroutila hlavou na nesouhlas a nadechla se že něco řekne. ,,Ani nepřemýšlej o tom že bys mi to začala vymlouvat. Už jednou jsem ti řekl, že nelžu." usmála se.

,,Je to zvláštní," tázavě jsem se na ní podíval. ,,Nikdy se ke mně nikdo takhle nechoval a i když bych tě možná měla nesnášet za to že jsi mě unesl.. Chováš se ke mně jako k princezně, cítím se s tebou dobře." přitáhla si mě do objetí, které jsem ji zmateně opětoval. Nechápu co se mi snaží říct...

,,Mám tě ráda Justine." zašeptala mi do ucha. Cítil jsem jak mi začalo rychleji bít srdce a mírně se mi zadrhl dech. Přehrával jsem si její slova dokola a dokola v hlavě a nemohl se jich nabažit. Nikdy jsem nečekal, že by mi něco takového řekla. Trochu jsem se odtáhl a opatrně se jí přitiskl na rty. Byla trošku zaskočená, ale hned se uvolnila a začala spolupracovat. Usmál jsem se do polibku a za pas si ji přitáhl blíž. Ruce si obmotala kolem mého krku a postavila se trochu na špičky aby lépe dosáhla.

Chvíle s ní jsou ty nejkrásnější a nejcenější v mém životě.

Najednou se rychle odtáhla a vyděšeně se vykroutila z mého sevření. ,,Počkej, páli se nám jídlo." řekla a odběhla zpátky k plotně.

Zasmál jsem se. Přešel jsem k ní ze zadu, objal ji a položil si hlavu na její rameno. ,,Justine, nech mě to dodělat prosím." zakňučela zoufale. ,,Ale já nic nedělám." řekl jsem na obranu.

,,To je taky špatně, mohl bys mi alespoň pomoct." pokračovala v přidávání masa na pánvičku. Usmál jsem se chopil se nože. Jo, s tím to umím hodně dobře. ,,Co mám dělat?" zeptal jsem se a zvědavě se koukal po tom co dělá. ,,Nakrájej zbytek zeleniny." řekla a znovu zkontrolovala jestli se něco nepálí. Poslušně jsem začal krájet zeleninu a stále vzpomínal na to co mi řekla.

Nudná kapitolka...