-only love-

100.

předposlední část!

Justin

,,Je to tvoje dcera Daviesi." Zavrčel jsem a rukou si prohrábl vlasy. Pochybuju o něm ještě víc než předtím. ,,Sám si ji do toho zatáhl." Řekl a já nevrle poklepal prsty na kraj stolu. Dělá si ze mě srandu? Jde o jeho dceru. To že jsem ji požádal o ruku neznamená že už k nim nepatří.

Zhluboka jsem vydechl a posadil se do svého křesla. Levou rukou jsem si promnul obličej a zavřel oči. Potřebuju jeho pomoc. Sám Declana nepřemůžu a vzhledem k tomu že je s ním Davies v kontaktu, má k němu lepší přístup než já.

,,Kdyby šlo o Emily.. co bys udělal?" Zeptal jsem se klidnějším hlasem. ,,To je úplně něco jiného." Řekl a já si povzdechl. To mu naní vůbec nezáleží nebo co? Já už vážně nevím co mám dělat. Jsem zoufalý. Potřebuju se ho zbavit, jinak mi ji zabijou a to nemůžu dopustit.

,,Není. Bella čeká dítě a jsme zasnoubený. Před necelou hodinou jí někdo podřezal a kdybych ji nepomohl v čas tak je mrtvá. Je střed zájmu všech lidí, kteří se mě snaží zničit. Asi jsem se nevyjádřil dost jasně, ale miluju jí a udělal bych cokoliv jen abych ji a dítě ochránil a k tomu potřebuju tvoji pomoc." Řekl jsem a on zůstal potichu. Zkontroloval jsem telefon když to vypadalo jakože hovor položil, ale potom začal mluvit.

,,Jak je jí?" Zeptal se po chvíli a já se zapřel víc do křesla. Znamená to že se konečně zajímá? ,,Ztratila hodně krve, ale je v pořádku." Řekl jsem a zavřel oči. Doufám, že mi pomůže. Nerad to přiznávám, ale tohle opravdu nezvládnu sám.

,,Pošli mi adresu, přijedu a vymyslíme plán." Řekl a já pro sebe pokroutil hlavou. Nevěřím mu natolik abych mu říkal kde bydlíme. Sice to už pravděpodobně ví skoro každý, ale přesto.. mohl by nám sem přivést někoho navíc a vzhledem k tomu že jsem tu jen já, Bell a psi tak by to nedopadlo dobře...

,,Vezmu Bellu a přijedeme k vám." Řekl jsem a chvíli čekal na jeho odpověď. Snad dělám dobré rozhodnutí.

,,Za hodinu vás čekám." Řekl a hovor položil. Telefon jsem si dal do kapsy a vstal z křesla. Odešel jsem ze své kanceláře a šel do obýváku, kde Bell seděla s krabičkou zmrzliny v ruce a sledovala nějaký seriál.

,,Jedeme k tvým rodičům." Řekl jsem a ona ke mně zvedla pohled. ,,Huh?" Zamumlala s pusou plnou zmrzliny a podívala se na mě s pozvednutým obočím.

,,Tvůj táta mi pomůže zbavit se Declana." Řekl jsem a ona si dala do pusy další lžičku zmrzliny. ,,To je dobře... kdy se vrátíš?" Zeptala se a já se posadil vedle ní. ,,Jedeš se mnou." Řekl jsem a ona ke mně zvedla pohled.

,,Jsem unavená Jayi a nemám na tátu náladu." Povzdechla si a zaklonila hlavu. Vzal jsem od ní zmrzlinu a položil ji na stůl před námi. ,,Bell nemáš na výběr. Jedeš se mnou." Řekl jsem a ona se trhaně nadechla.

,,Promiň." řekla potichu a já si ji vtáhl k sobě na klín. Je opravdu hodně citlivá a teď jsem možná použil trochu hrubší hlas..

,,Co kdybychom se cestou stavili v obchodě? Koupím ti tam na co budeš mít chuť." Řekl jsem a pohladil ji po tvářích. ,,Nechci abys za mě pořád utrácel." Řekla a omotala ruce kolem mého krku.

,,Bell. O tomhle už jsme mluvili tolikrát... Vůbec to neřeš prosím." Řekl jsem a ona se mi podívala do očí. Pohladila mě po tváři a jemně mě chytla za bradu. Pousmál jsem se nad jejím pohledem a přitáhl si ji blíž.

,,Vypadáš až neuvěřitelně dobře." Zamumlala a sklonila se ke mně blíž. Sledovala každý kousek mého obličeje a palci mě jemně hladila po tvářích. Zavřel jsem oči a opřel si čelo o to její. Úlevně jsem vydechl a v dlaních jí stiskl boky. Není nic lepšího než mít ji takhle blízko ne-li blíž.