-only love-

68.

Justin

,,Jasey." probudil mě její něžný hlas a hlazení po vlasech. ,,Mhm." zamručel jsem rozespale a víc se k ní natiskl. ,,Někdo je u dveří." řekla potichu. ,,U dveří?" zeptal jsem se a posadil se. Unaveně jsem si promnul oči a protáhl se. ,,Jdu se tam podívat." zamumlal jsem a vzal si boxerky a tepláky. Triko není potřeba. Ze stolečku jsem si vzal zbraň a zkontroloval jestli je nabitá.

,,Jsem si jistý, že to nic není, ale radši se obleč prosím." řekl jsem jemným hlasem a chvíli počkal než se oblíkla. ,,Dobrý ráno." usmál jsem se a vtiskl jí malou pusu do vlasů. ,,Dobrý." usmála se. ,,Počkej tady dobře? Kdyby se něco dělo, jdi do šatny a zatáhni za sedmý ramínko z prava. Potom je kód 2905," řekl jsem a všiml si jak se pousmála. Je to den kdy jsme se poprvý potkali. Brzy to bude rok. (dejme tomu lol)

,,Otevře se ti místnost a v tý zůstaneš. Hned jak se to otevře a vejdeš dovnitř, zavře se to a když někdo vejde do šatny nebude nic poznat. Neotevřeš nikomu, jenom mně, dobře?" dokončil jsem s pohledem upřeným do jejích očí. Přikývla.

,,Bude to v pohodě." řekl jsem klidnějším hlasem a políbil jí na čelo. S posledním pohledem na ní jsem potichu šel po schodech dolů a až k vchodovým dveřím. Lucifer šel hned za mnou a Holly byla v pokoji vedle.

Ještě jsem tu nestihl zařídit lepší bezpečnostní systém ani kamery a ani tu, která mi ukazuje kdo stojí přede dveřma. Nemám tušení kdo by tam mohl být.

Nabil jsem si zbraň a pomalu dveře otevřel. Hned dovnitř vtrhlo šest chlapů. Čtyři mě přitiskli ke zdi a vyrazili mi zbraň. Drželi mě pod krkem a za ruce a trup abych se jim nevysmekl. Moc silní nebyli, ale já jsem před chvíli vstal po celkem dlouhým večeru a noci...

Jeden z těch, kteří přišli s nimi vyběhl nahoru po schodech a další něco píchl Luciferovi. Naštvaně jsem zavrčel a kopal všude kolem sebe.

,,Pusťte mě kurva." štěkl jsem po nich naštvaným hlasem. ,,Drž hubu Biebere. Jsme v převaze, stejně bys neměl šanci." řekl jeden z nich s úšklebkem.

,,Kde je moje dcera Biebere?" ozval se Daviesův dunivý hlas a hned po něm Belly křik. Trhaně jsem se nadechl. Mají mojí Bellu. Ubližujou jí?

Celý jsem se naštváním napl a před očima se mi zatemnilo. Nikdo. NIKDO. Nebude šahat na mojí Bellu. NIKDO. Prudce jsem se jim vytrhl ze sevření a ze země zvedl zbraň, kterou mi předtím vyrazili. Chtěli mě znovu chytit, ale Davies je zvednutím ruky zastavil. Mělce jsem dýchal a zbraní mířil na jeho srdce.

,,Můžeme se domluvit. Dáš mi mojí dceru a nezabijeme tě. Nedáš mi jí a zabijeme vás oba.. Vyber si." řekl klidným hlasem. ,,A co z toho budeš mít? Stejně se o ní nezajímáš." prskl jsem po něm. Je celkem chytrej, protože ví, že bych nikdy nedovolil aby Bellu zabili, takže si myslí, že jí dám. Nikdy Daviesi. Co je moje je moje a tvoje dcera není vyjímka.

,,Bože můj Biebere tys nic nepochopil. Myslíš si, že mi na ní záleží? Vůbec. Nikdy jsem děti nechtěl, je to jen přítěž." zachechtal se. ,,Má krásný tělo. Přesně takový jako každej chlap v táhle době chce. K tomu je nevinná jak jeptiška." pro sebe jsem se uchechtl. Mhm nevinná jako jeptiška.. Silně pochybuju po včerejšku.

,,Dostal bych za ní dobrý prachy. Mark to posral, ale zřejmě byla dobrá v posteli tak jí chce znova." uchechtl se a pokroutil hlavou. Dělalo se mi špatně z toho jak nechutně o ní mluvil. Jako kdyby to byla jen věc. Jako kdyby to nebyla jeho dcera.

,,Nikdy ti jí nedám." zavrčel jsem skrz zaťaté zuby. ,,Neříkám, že to musí být hned. Máš čas do jejích narozenin. Je jen na tobě jak se rozhodneš." řekl a s úšklebkem odešel stejně jako ti chlapi kteř mě před chvíli drželi u zdi. Zavřel jsem za nimi dveře a zamkl je. Rychle jsem vyběhl schody nahoru do pokoje. Rozrazil jsem dveře a hned se setkal s plačící Bellou.