-only love-

20.

Písnička nemá s částí nic společného, prostě ji mám ráda a hrála mi při psaní... XD

-------

Isabella

Slyšela jsem hlasité klepání na dveře a pomalu otevřela oči. Jemně jsem si je promnula a rychle si navykla na světlo v pokoji. Zaklepání se zopakovalo. Co když je to Justin? Nevím jestli se mu po včerejšku chci vůbec ještě podívat do očí...

,,Justine, jdi si opočinout. Ty jsi to posral já to napravím. Přeci jen jsem tvůj bratr a od toho tu jsem." Alex?

Pomalu jsem se na posteli posadila a snažila se poslouchat co nejvíc to jen šlo.

,,Potřebuju vidět že je v pořádku. Nechci aby ses do tohohle motal Alexi." ozvalo se Justinovo zavrčení.

,,Myslíš si že je v pořádku?! Ty jsi jí v noci škrtil Justine! A s tímhle chceš aby se do tebe zamilovala?! Myslel jsem, že se k ní budeš chovat alespoň normálně, ale tobě zase přeskočí a uděláš tohle!" zařval Alex. Zadrhl se mi dech. To je ten důvod proč mě Justin unesl?

,,Sám moc dobře víš, že se v takových situacích neumím ovládat. Neměl jsem nejmenší tušení o tom co dělám a že je to špatně. Nemůžeš mi to dávat za vinu! Taky neskáču radostí z toho co jsem jí udělal!" zakřičel Justin tónem hlasu, který byl hodně podobný tomu včerejšímu. Otřásla jsem se nad tou vzpomínkou. Myslela jsem si že takový není ale opak je pravdou.

Pohled jsem sklopila na svoje zápěstí, kolem kterých se táhla fialová modřina. Jemně jsem po ní přejela ukazováčkem ale hned jak jsem ucítila bolest jsem prst odtáhla. Nezdá se to, ale Justin má opravdu velkou sílu. Takže když na mě položí skoro celé své tělo a přitom mi tiskne zápěstí k sedačce bude to mít následky. Ruka se mi pomalu přemístila na krk. Budu tam mít obtisk jeho dlaně? Než jsem se stihla zvednou abych došla do koupelny, rozrazily se dveře. Vylekaně jsem se odtáhla do rohu postele a přitáhla si k sobě kolena.

,,To jsem jen já. Nemusíš se bát." Fredo? Zvedla jsem pohled a podívala se mu do očí, které jako vždy obsahovaly přátelskou jiskru. ,,Bylo zamčeno." řekla jsem potichu a pomalu sklidňovala zrychlené dýchání. Fredo se uchechtl a přešel blíž k posteli. ,,Justin má náhradní klíče ke všem dveřím ve všech domech, které vlastní." proč za mnou tedy nepřišel? Mohl, ale neudělal to..

Podíval se na moje tváře, krk a hned potom na ruce. Mírně jsem si odkašlala a upoutala tak znovu jeho plnou pozornost.

,,To ti udělal včera?" zeptal se poukazujíc' na modřiny. Mírně jsem přikývla a sklopila pohled. Fredo si povzdechl. ,,Bell Justin vždycky dělal všechno pro to aby tě ochránil. Jen.. jen občas mu přeskočí a chová se jako cvok. Je toho na něj moc a když je hodně pod tlakem, nebo se cítí jako v bublině, která je plná problémů stane se z něj.. to co včera. Ale normálně by ti nikdy neublížil. I teď je z toho hodně v prdeli." nevěřícně jsem se na něj podívala.

,,Slyšíš co říkáš Fredo? Co když mu přeskočí příště a způsobí něco horšího něž pár modřin? Nehledě na to, že to není dobré ani pro něj. Vždyť já jsem mu jen řekla ať si odpočine a ať se mi svěří s tím co se děje." pokroutila jsem hlavou a podívala se na své ruce, které poklidně splývaly podel mého těla a dlaně byly něžně položené na sobě.

,,Tahle stránka je jedna z hlavních věcí, proč je v tom co dělá tak úspěšný." zamumlal si potichu Fredo. Zvětšily se mi zorničky. ,,Ke kterému povolání je důležité tohle chování?" zeptala jsem se šeptem. ,,Věřím, že Justin ti všechno řekně hned jak na to bude správný čas." nadechovala jsem se že něco řeknu, ale přerušil mě.

,,Teď musíme sbalit. Teda, já musím sbalit, protože ty jsi nemocná a už takhle mě Justin málem zabil za to co se stalo u Khalila." protočil oči a zvedl se z postele. Mírně jsem se zamračila a se stále nemocným chraplavým hlasem se zeptala: ,,Proč musíme balit?"

,,Já musím balit, ty lež a nezatěžuj si hlavu zbytečnými otázkami." ušklíbl se.

Justin

,,Fredo myslím, že k Belle bys měl jít ty." řekl mu Alex.

,,Pokud vím, rozkazy tu pořád dávám já takže si dej odstup Alexi." přecedil jsem naštvaně skz zuby.

,,Justine chceš aby na tebe ještě někdy promluvila?" zeptal se vážně. Mírně jsem přikývl. ,,Tak jí dej pár dní pauzu." pokrčil rameny. Fredo nás celou dobu sledoval a čekal na rozkazy. Zavřel jsem oči a ztěžka vydechl. Chci jít za ní. Chci vidět jak jí je. Ale hlavně chci aby mi odpustila to co jsem udělal. Vím, že to nebude lehké, ale udělám pro to všechno.

Ztěžka jsem vydechl a podíval se na Freda. ,,Jdi za ní a sbal všechno co tu je. Za hodinu vyrážíme." řekl jsem chladně a s jeho přikývnutím odešel do kanceláře.

Z mini baru jsem si vzal lahev whiskey a nalil si do skleničky. Sedl jsem si do černého koženého křesla vzpomínky na její vyděšený výraz, její nemocný hlasprosící mě abych přestal a slzy, které se ji koulely po tvářích se mi znovu objevily před očima. Trhaně jsem se nadechl. Co jsem to sakra udělal?!

Vždyť kdybych se nevzpamatoval tak jsem ji mohl udělat něco horšího. Nevím přesně jestli znásilnit nebo zmlátit, ale hádám, že moje druhé já by zvládlo oboje.

Je toho na mě moc.

Markův telefonát, jeho spojení s Nialem, Jake, to že sem letí, všechny věci ohledně vztahu Marka a Belly, Nialova zpráva, nepodařené obchody, nemocná Bell.

To jak jsem se choval včera to jen potvrzuje. Miluju svoje násilné já, protože někdo nevinný a dobrosrdečný jako Bell by se ve světě mafie neudržel ani tři minuty. Na druhou stranu ho nesnáším za to co jsem byl schopný včera udělat. Co když to udělám znovu? Co když mě příště nikdo nezastaví? Vyčítal bych si to do konce života.

-------

Dneska je kratší a zároveň mírně odfláklá kapitola... Doufám, že se líbí.