-only love-

5.

Isabella

,,Rychle než se vzbudí." ze spánku jsem slyšela povědomý mužský hlas a z ničeho nic ucítila obrovskou bolest v pravé ruce. Všechna únava rázem zmizela.

Prudce jsem se posadila a s bolestivým zaskučením se za ruku chytila. Vyděšeně jsem se podívala na Justina a na dalšího kluka v místnosti s obrovskou injekční stříkačkou v ruce.

,,Jdi pryč." rozkázal mu Justin tvrdým hlasem a neznámý ho ihned poslechl. Se strachem v očích jsem se na něj podívala.

Svoji pozornost opět přesměroval ke mně, pohled mu změkl a proměnil se ve starostlivý. Posadil se ke mně na postel a natáhl ke mně ruku, jako předešlý večer jsem se se zrychleným dechem a bušícím srdcem přikrčila.

Povzdechl si a levou rukou si projel vlasy, které mu teď spadly do všech stran. Odsunula jsem se od něj dál a přikryla se víc dekou, protože začínal podzim a s ním i chladnější počasí. Při přitahování deky mi pravou rukou projela ostrá bolest, rychle jsem si ji přitáhla k tělu a se zatnutýmy zuby a křečovitě zavřenýma očima čekala kdy bolest přejde. Ucítila jsem jemný dotek na bolavé ruce a pohlazení po místě kde byla před chvílí zabodlá jehla. Pomalu jsem otevřela oči a spatřila tak Justina, který seděl na můj vkus až moc blízko mě, se strarotlivým zamračeným pohledem.

,,Ta bolest za chvíli přejde, uvidíš." řekl konejšivě. Ucukla jsem rukou. ,,Co jste mi udělali?" zeptala jsem se rozklepaným hlasem a bála se odpovědi.

,,Nemusíš se bát, jen jsme ti dali čip který mi řekne kde se nacházíš. Je skoro nemožný že bys odsud někdy utekla, všude jsou kamery, bodyguardi, alarmy.. a několik dalších věcí.. myslím že jsi ale pochopila že nemá cenu se snažit o útěk. Chápu, že se ti asi nelíbí že tě někdo unesl, a jsi tak daleko od všeho co znáš, všech blízkých a ostatního, ale špatně se tu nemáš a ani mít nebudeš.." dokončil a zadíval se mi do očí. Pohled jsem odtrhla a snažila se zadržet slzy které se draly na povrch. Nemám žádnou šanci se odsud dostat, už nikdy neuvidím rodiče, kamarády a hlavně Andrewa. Doufám že je v pořádku..

Justin

Vypadala zranitelně, ale přesto krásně, nevinně. Moc dobře vím že chodila s Markem, naším největším nepřítelem a už pomyšlení na to že by mi ji mohl nějakým způsobem vzít mě děsí. Je moje, jen moje. Nikdo jiný se na ní nemůže ani podívat. Pokroutil jsem hlavou a pustil do pracovny Alexe, což je můj starší bratr.

,,Už je konečně tady?" byla první věc na kterou se zeptal s jiskřičkami v očích. Zatl jsem čelist a střelil po ně smrtícím pohledem.

,,Woah, klid Jayi. Vím že je tvoje. Ani není můj typ, mám radši brunety  s dlouhýma vlasama a zelenýma očima.. Ale věřím že Bell musí být krásná, když ji chceš zrovna ty." řekl s rukama v obranném gestu.

,,Je v pokoji," povzdychl jsem si. ,,Jsi v pohodě?" zeptal se  opatrně. ,,Jo, jen.. udělal jsem správně když jsem ji unesl?" Alex si sedl na jedno z kožených křesel a zamyšleně se na mě podíval.

,,Víš že nesnáším když tohle děláš." zavrčel jsem. Protočil oči, a odvrátil ode mě pohled. ,,Co od toho že jsi ji unesl očekáváš? Že ti skočí kolem krku?" pokroutil jsem hlavou nad jeho otázkou.

,,Já nevím," řekl jsem zoufale.  ,,Chci aby věděla že mi může věřit, že jí neublížím, že jí ochráním. Chtěl bych aby se do mě zamilovala." poslední větu jsem si potichu doplnil, ale bohužel asi ne tak aby byla jen pro mě.

,,Mohl si jí pozvat ven, ne unášet. tohle je šílený.. Justine, já chápu že je to první holka kterou miluješ, ale nejsem si jistý že vám to takhle výjde." povzdechl si a povzbudivě mě poplácal po zádech. ,,Co by se změnilo, kdybych ji někam vzal.. stejně by jednou zjistila kdo jsem a nechtěla by se mnou mít nic společnýho. Takhle mi aspoň neuteče, a nikdo mi ji nevezme."

,,Chovej se k ní tak jak chceš aby se ona chovala k tobě.." ,,Ale ona se mě bojí. Jen k ní natáhnu ruku a hned je schoulená v klubíčku se slzami v očích." rozhodil jsem rukama. ,,Získej si její důvěru." odpověděl jako by to byla ta nejjednoduší věc na světě.

,,Myslím že si trochu zapomněl, že mluvíš se mnou. Těžko v někoho vkládám svojí důvěru, nevím jak zařídit aby mi věřila." skoro jsem vykřikl a frustrovaně vydechl.

,,Snažím se ti pomoc, ale myslím že si radši poradíš sám." pokroutil hlavou a vyšel ze dveří mé kanceláře. Těžce jsem vydechl a posadil se do křesla, které bylo v čele velkého skleněného stolu. Potřebuju se trochu uklidnit.. Zvedl jsem se a vyšel ze dveří pracovny. Zamkl jsem a vydal se do kuchyně. Sedl jsem si na  jednu ze židlí a zíral z okna.

,,Mark se nás snaží najít." uslyšel jsem hlas Freda. Podíval jsem se jeho směrem. ,,Jde po nás, nebo po Bell?" zeptal jsem se s povzdechnutím. ,,Jak to máme vědět Justine, může jít i po nás i po ní." povzdechl si Chaz a do kuchyně přišli i Tyler, Rayn, Mason a Alex. Tahle parta jsou moji nejbližší lidi. Věřím jim víc než komukoli jinému z gangu.

,,Ještě něco?" zeptal jsem se. ,,Niall chce najít Bell." řekl Chaz. ,,Nemá šanci.. ani jeden z nich." řekl jsem s pokrčením rameny.

,,Justine Mark šanci má, a je mnohem nebezpečnější i pro Bellu." ,,Masone říkám ti, že Bellu nikdo neohrozí. Ani Mark ani Niall se k nám nemají jak dostat. Jen mého jména se bojí lidi po celém světě. Přiblížit se až ke mně a vzít mi něco co je moje by je mohlo stát život." zasyčel jsem. Všichni kluci otočili hlavu ke dveřím od kuchyně a zděšeně se podívaly na mě. ,,Kurva." zašeptal jsem.

Otočil jsem se čelem ke dveřím a spratřil Bell v dlouhém roláku a černých legínách. ,,O-omlouvám se." vykoktala se zděšeným výrazem a rozešla se chodbou někam pryč. Rychle jsem se zvedl a doběhl za ní. ,,Bell prosím stůj." řekl jsem a pevně ji chytl za zápěstí tak že to s ní trochu trhlo a zastavilo jí to.

Bolestně zasyčela a vytrhla se z mého sevření. Nechtěl jsem jí ublížit. Couvla ode mě ještě dál než byla a vyděšeně se mi koukala do očí.

,,Neboj se mě, neublížím ti." pomalu jsem k ní natáhl ruku. Bylo to podobné jako když se snažítě uklidnit vystrašené zvíře. Bylo vidě jak sváděla boj sama se sebou než nakonec moji ruku přijala. Úlevně jsem vydechl když jsem cítil jej hladkou malou dlaň v té své. Pomalu jsem ji vytáhl rukáv a podíval se na zápěstí za které jsem ji chytil. Byl tam vidět otisk mé dlaně a už se mírně barvilo do fialově modré barvy..

Chtěl jsem ji držet dál, ale ona svoji ruku odtáhla z mého jemného sevření a znovu poodstoupila.  ,,Nemáš se čeho bát, nikdo ti tu neublíží." řekl jsem konejšivě.

,,Zabíjíš lidi." zašeptala přiškrceným hlasem. Zvětšili se mi zorničky. Musela slyšet o čem jsme se bavili. ,,Mark si tě najal aby jste mě unesli. Chce mě zabít za to že jsem od něj utekla." řekla potichu a oči se jí leskly. Trochu jsem si oddechl že neví přesně o čem jsme se bavili, ale zarazilo mě co řekla. Vážně si myslí že by se k ní někdo od Marka choval takhle?

,,Mark," ,,Prosím nedávejte mě k němu." spustily se jí slzy. Přitáhl jsem si jí k sobě a držel jí v objetí. Snažila se ode mě odtrhnout, ale po pár minutách zjistila že to nemá cenu a jen mi brečela v náručí. Cítil jsem jak se pomalu uklidnila. Trochu jsem se odtáhl a viděl že skoro spí. Vzal jsem jí do náručí jako nevěstu a donesl jí do jejího pokoje. Jemně jsem jí položil na postel, přikryl jí a něžně políbil na čelo. Potichu jsem za sebou zavřel dveře a povzdechl si. Došel jsem zpátky do kuchyně, kde byli pořád kluci a o něčem se bavili. ,,Tak co?" zeptal se Alex. Pokroutil jsem hlavou a promul si obličej. Myslí si že nás najal Mark. Bojí se mě. Nemám žádnou šanci..

S touhle částí nejsem moc spokojená, nejspíš jí ještě upravím později..