-only love-

21.

Justin

Už je to týden od toho co jsme museli odletět. Kdykoliv se snažím dostat k Bell, Alex mě odtáhne zpátky. Každým dnem trpím více a více, chybí mi pohled do jejích krásných očí, její hebké rty, hřejivý úsměv...

Už to déle nevydržím, mám plán na dnešní večer. Jen doufám, že se nic nepokazí..

Isabella

,,Už jsi skoro zdravá, jen bys měla jíst hodně vitamínů aby jsi byla odolnější." řekl Mike. Trochu jsem přikývla a pousmála se moje mysl znovu bloudíc' k Justinovi. Týden jsem ho neviděla. Jen vždy potichu poslouchám jeho hádku s Alexem a rozhovory které vede s ostatními.

Pokud se ptáte kde jsme. Odletěli jsme zpátky do Kanady. Nemám nejmenší tušení proč, ale hádám že mi to v nejbližší době nikdo neřekne.

Modřiny, které mi Justin způsobil se už zahojily, jen o tom večeru musím stále přemýšlet. Nemůžu uvěřit tomu, že byl něčeho takového schopný, ale na druhou stranu, viděla jsem a i slyšela jak moc toho lituje. Jsem schopná mu odpustit, jen si bude muset znovu získat mou důvěru, která k němu před tím dnem každou hodinou strávenou s ním rostla více a více.

,,Můžeš se jít najíst, Mason se snažil vařit." ušklíbl se se Mike a vstal z mojí postele na které celou dobu seděl. Zasmála jsem se a vstala. ,,Příjdu." usmála jsem se a zavřela za ním dveře. Přešla jsem k šatníku a vytáhla z něj šedou volnou mikinu a stejně barevné tepláky. Rozčesala jsem si vlasy a s posledním pohledem do zrcadla opustila pokoj. Pomalu jsem sešla schody a šla do kuchyně ze které se už ozívaly hlasy kluků.

Opatrně jsem vešla dovnitř a všechna pozornost teď byla na mně. ,,Už jsme si mysleli, že nepříjdeš." usmál se Fredo. Po všech jsem se porozhlídla a mírně si oddechla, když jsem nikde nespozorovala známé karamelky.

,,Dáš si palačinky Bell? Justin říkal, že je máš ráda." zeptal se Rayn. Lehce jsem se zasmála a s přikývnutím jsem si sedla ke stolu. ,,Kde je vlastně Justin?" zeptala jsem se zvědavě.

,,Ještě řeší nějaké papíry." pokrčil rameny Tyler. Pusou jsem naznačila 'ahaa' a podívala se na hodiny nade dveřmi. Pořád pracuje? Opravdu by si měl někdy odpočinout...

Po chvilce přede mě Mason položil talíř s palačinkami. Mile jsem se na něj usmála a poděkovala. Nikdy bych netušila, že mohou být tak v pohodě. Byla jsem zvyklá jen na Andrewovu společnost a dříve i na Markovu, která mě později hodně poznamenala...

Povídali jsme si a smáli jsme se. Mason se snažil udělat trik s obracením palačinky, ale ta nakonec záhadně skončila na stropě. Při nabírání Marmelády, mi lžička omylem vyletěla do vzduchu a všechen obsah skončil na Tylerových vlasech.

,,To ti nedaruju." zavrčel s uličnickým úšklebkem. ,,Být tebou radši utíkám Bell." drknul do mě loktem Alex. Na nic jsem nečekala a se smíchem zaběhla za ostrůvek, který v kuchyni byl. ,,Válka!" vykřikl Fredo a mrskl Masonovi palačinku do obličeje. Všichni po sobě se smíchem začali házet nejrůznější ingredience. Chaz s Raynem po sobě rozpatlali marmelády a mně se do vlasů vpíjela šlehačka, kterou mě opatlal Alex.

Řeknu vám, že tolik zábavy jsme už dlouho nezažila.

Všechno, ale skončilo ve chvíli kdy do dveří přišel Justin. Při pohledu na jeho vysokou svalnatou postavu se mi zadrhl dech a rychle jsem sklopila hlavu k zemi. Šlehačka mi po vlasech pomalu stékala do obličeje, a já se to snažila ignorovat. Nechci se na něj dívat. Nechci být v jeho přítomnosti. Nevím co všechno by se mohlo stát.

,,Vypadá to tu jako po výbuchu. Co se sakra stalo?" zeptal se chladným hlasem. Na pár sekund jsem pevně zavřela oči. Nesnáším když tuhle svou stránku používá. Děsí mě tím.

,,Za to může Bella." řekl Tyler a ukázal na mě prstem. Rychle jsem zvedla hlavu a probodla ho pohledem. ,,To není pravda můžeš za to ty." řekla jsem hádavým hlasem a taky na něj ukázala. Strhla se hádka kdo za to může a každý se snažil obhájit sám sebe.

,,Dobře to stačí." protočil očima Justin. Všichni jsme stichli a dívali se na něj. ,,Ukliďte to tu." rozkázal klukům. Výtězně jsem se ušklíbla. Fredo na mě vyplázl jazyk což jsem mu se založenýma rukama opětovala, a naštvaně si vzal do ruky hadr.

,,Bell, pojď za mnou." řekl Justin. Vyděšeně jsem se na něj podívala a snažila se ignorovat zrychlené dýchání.

,,Kdyby se něco dělo tak křič." zašeptal mi do ucha Alex. Mírně jsem přikývla a nejistě následovala Justina do temnější chodby. Otevřel mi nějaké dveře a já se sklopenou hlavou a tichým poděkováním vešla dovnitř velké místnosti plné papírů, knih a mých fotek.

Mých fotek?

Více jsem se zaměřila na stěnu po mé pravé ruce. Byla skoro celá pokrytá fotkami na kterých jsem byla sama, ve škole, s Andrewem, Markem i kamarádkami.

,,P-proč tu jsou mé fotky?" zeptala jsem se potichu. Ucítila jsme teplý dech na mém krku a otočila se. Nabourala jsem tak do Justinovi vypracované hrudě. ,,Protože jsi krásná." pokrčil rameny jako kdyby to bylo normální. Mírně jsem se zamračila.

,,Justine tohle není normální, který šílenec by stalkoval lidi a jejich fotky si věšel na zeď?" řekla jsem potichu a sama se divila, kde se ve mně vzala odvaha k němu mluvit takhle.

,,Chceš říct, že jsem šílený?" zavrčel. Vyděšená jeho náhlou změnou hlasu, jsem se odtáhla a radši se mu nedívala do očí. Slyšela jsem jak těžce vydechl.

,,Promiň. Nechtěl jsem tě vyděsit." pokroutil hlavou a znovu ke mně přešel. Podívala jsem se mu do očí a uvolnila se, když jsem znovu po dlouhé době spatřila ty známé karamelky.

,,Přoč jsi mě sem volal?" uhla jsem pohledem a nervózně si začala tahat za vlasy, po kterých pomalu stékala šlehačka. Otřela jsem si ulepené čelo.

,,Víš že jsi roztomilá, když jsi umazaná?" pousmál se Justin a přišel ke mně blíž. Pokroutila jsem hlavou a co nejvíc se snažila udržet malý úsměv, který se mi formuloval na rtech. Chyběl mi jeho hlas.

Jemně mě vzal za bradu. Trhla jsem sebou a odtáhla se. Zlomeně se na mě díval.

,,Promiň mi tu noc Bell. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Chyběla jsi mi celou tu dobu co jsme se neviděli." řekl potichu. Podívala jsem se mu do očí ve kterých se odrážela lítost. ,,Taky jsi mi chyběl." přiznala jsem šeptem. Nechtěla jsem mu to říkat, ale je to pravda...

,,Opravdu?" zajiskřilo se mu v očích. Přikývla jsem. Usmál se a pomalu ke mně natáhl dlaň, kterou jsem nejistě přijala. Vypadalo to jako by se uvolnil a oddechl si.

,,Chtěl jsem se tě na něco zeptat." začal nejistě. Trpělivě jsem se na něj dívala a nedočkavě čekala co řekne.

Nervózně se kousl do rtu a očima těkal po místnosti. ,,Nechtěla, nechtěla bys se mnou dnes na večeři?"

Zadrhl se mi dech a zvětšily zrničky. Srdce jako by přestalo bít. Celý svět se zastavil. Pozval mě právě na večeři sám Justin Bieber nebo jsem ve snu?

,,Pochopím, když odmítneš. Ublížil jsem ti a ani bych se nedivil kdybys-" umlčela jsem ho prstem, který jsem mu jemně položila na jeho hebké, měkké rty.

,,Půjdu moc ráda." usmála jsem se a Justin se rozzářil. Je to dobrý pocit znovu být v jeho blízkosti, bavit se s ním. Možná dělám chybu, když souhlasím, ale nemůžu si pomoci. Něco mě k němu táhne, jen doufám, že to není nic velkého, protože se bojím se znovu zamilovat...

Názory prosím...💗🙏