-only love-

84.

-o týden později-

Isabella

Seděla jsem u okna a sledovala jak na něj dopadaly kapky deště. Z očí mi tekly slzy a dlaněmi jsem si přejížděla přes ruce abych se trochu zahřála. Bolelo to protože jsem měla skoro všude modřiny, ale to mi už bylo jedno. Zvykla jsem si na to co se mi děje i na to jak hrozně vypadám.

Mark už mě připoutává jen na noc a nebo když mi chtějí něco dělat..

Už je to taky týden od toho co jsem ztratila naše miminko. Nemůžu na to přestat myslet. Bylo to to jediný co mě nutilo to tu nevzdat a nenechat se. Teď už mi na tom nezáleží. Bolí mě to co mi dělají, ale už to neřeším. To ale neznamená že tu chci být. To ani náhodou. Skoro se tou bolestí nemůžu hýbat, není to tak jednoduchý.

Chci Justina. Nic nechci víc než to abychom byli zase spolu. Jen doufám že je v pořádku.. možná se ještě neprobudil. Co když se něco pokazilo a on už je taky mrtvý? Ne to ne, to by mi už Mark řekl. Vysmíval by se mi že už nikoho nemám. Stejně jako on.

,,Vstávej." ozval se jeho hlas ode dveří a já vystrašeně otočila hlavu jeho směrem. ,,Jsi hluchá nebo co?! Řekl jsem vstaň!" křikl znovu a já se postavila. Nevěděla jsem co se děje, ale bála jsem se ho.

,,Ještě jednou mě neposlechneš a zase tě budu připoutávat už mě ta tvoje neposlušnost nebaví. Jsi hrozná." řekl a šel ke mně blíž. ,,Tohle si obleč. Za deset minut zaklep na dveře." řekl a podal mi tašku. Odešel a já její obsah vysypala na postel. Zase určitě nějaká jeho akce.

Povzdechla jsem si a sundala si to hnusné triko co jsem tu musela nosit, protože mi nic jiného nedal.

Sprchovala jsem se ráno, takže to teď řešit nemusím. Nandala jsem si černé uplé šaty po kotníky s dlouhými rukávy a velkým výstřihem lemovaným kamínky a celkem se divila když to nebylo to co vždy- krátké a těsné. Tyhle mi seděly akorát a necítila jsem se v nich ani tak špatně. Myslím ale že je vybral hlavně protože zakrývaly většinu mých modřin a nemám teď čas je zakrývat. Upravila jsem si vlasy nandala náušnice které byli v tašce také a do ruky jsem si vzala boty na podpatku.

Zaklepala jsem na dveře a za chvíli mi otevřel Lucas.

Usmál se na mě a prohlídl si mě. ,,Sluší ti to." řekl s malým úsměvem a já se na něj smutně pousmála.

,,Nevíš co se děje?" zeptala jsem se ho zatímco jsme šli společně dolů ze schodů ke vchodu.

,,Vím, ale říct ti to nesmím." řekl se sklopeným pohledem. ,,Promiň." dodal a podíval se mi do očí. ,,Chtěl bych ti to říct, ale víš že to nejde Mark by mě zabil.. však víš jaký je." řekl a já přikývla. ,,To je v pořádku, stejně na to za chvíli příjdu sama." řekla jsem potichu a nandala si boty.

,,Mark na tebe prý čeká venku." řekl Lucas a já s přikývnutím otevřela dveře kde opravdu stál on.

,,Máš štěstí že jdeš v čas." řekl a já sklopila hlavu. Vzal mě za pas a vedl mě do auta. Otevřel mi dveře a strčil mě na zadní sedačky. Radši jsem na jeho chování nic neříkala a normálně se posadila a zapla si pás. Sedl si za volant a vyjel z příjezdové cesty. Vzadu byly začerněná okna a do předu jsem neviděla protože tam měl nějakou zákrytku aby to nešlo..

,,Bieber je vzhůru." řekl Mark po deseti minutách cesty a mně poskočilo srdce. Justin se probudil? Bože můj konečně nějaká dobrá zpráva. Doufám že je v pořádku a ta rána se mu už zahojila. Doufám že mě hned nepůjde hledat, měl by odpočívat a hlavně by se mu mohlo něco stát. Mark by mu mohl ublížit a to nechci.

,,Takže budeš souhlasit nebo ho zabiju a Alexe taky." řekl a já se nechápavým pohledem podívala na jeho sedačku. Co tím chce říct? Souhlasit? S čím?

,,Rozumíš?" zeptal se tvrdým hlasem. ,,Ano." řekla jsem potichu ale slyšel to protože se uchechtl. Jeli jsme ještě asi dalších dvacet minut než jsme konečně zastavili. Mark mi otevřel dveře a já pomalu opatrně vylezla ven. Zvedla jsme pohled a byli jsme před nějakým altánkem... dobře tohle se mi přestává líbit.

Dovedl mě dovnitř a tam už bylo několik lidí. Nepříjemně jsem se ošila ze všech těch pohledů a trochu se od Marka odtáhla, protože mě držel fakt těsně u něj a mně to bylo hrozně nepříjemný.

Mark se mnou došel na konec altánu a pevně mě chytl za pas.

,,Většina z vás ví proč tu jsme." řekl Mark a všichni utichli.

,,Bylo to těžké, ale konečně jsem znovu získal mojí přítelkyni která byla unešena Bieberem." řekl a zašklebil se nad jeho jménem. Ostatní se uchechtli. Já jen zmateně poslouchala a v duchu mu nadávala za to co říká. Justinův únos byl na rozdíl od toho jeho to nejlepší co se mi přihodilo za hodně dlouhou dobu. Jay se ke mně choval hezky od začátku až do konce -až na pár hádek které nebudu zahrnovat- a Mark? Myslím že to ani nemusíme rozebírat hned je jasný kdo je lepší.

,,Isabello. Miluju tě od první chvíle co jsme se poznali a celou dobu co jsi byla s ním jsem nechtěl nic jiného než mít tě zpátky. Jen s tebou jsem šťastný. Vezmeš si mě?" zeptal se s falešnou láskou za jeho slovy a otevřel malou krabičku s prstýnkem klekajíc si na koleno. Chytl mě za ruku a pevně mi jí stiskl jako varování.

Proto mi říkal to v autě. Nechci s tím souhlasit. Nemiluji ho a on mě taky ne, tak proč si mě chce vzít. Chci Justina ne jeho.

Do očí se mi nahrnuly slzy a bolelo mě srdce z toho co teď musím udělat. Musím říct ano nebo zabije Justina i Alexe.

Rozklepaně jsem se nadechla a přikývla. ,,Ano." řekla jsem potichu a on mi s úšklebkem navlíkl prstýnek. Ten Justinův je mnohem hezčí a sedí mi, ale musela jsem si ho přendat na pravou ruku po tom co mi Mark vyhrožoval že ho vyhodí jestli ho furt budu ukazovat když budeme mezi lidma.

Mark se falešně usmál a políbil mě což mi bylo hodně nepříjemné ale když mi zaryl nehty levé ruky do boku, věděla jsem že musím spolupracovat jinak to dopadne blbě.

Všichni v altánu se radovali až na mě. Potichu jsem brečela a trpěla. Nikdo si toho nevšiml, ale nemohla jsem tomu pomoct. Tak hrozně moc ho nesnáším. Klidně bych ho i zabila mně už je to vážně jedno. Jen abych mohla být zase s Justinem a navždy se tohohle falešnýho násilnýho kreténa zbavila.

,,Promiň že jsem ti to neřekl." řekl Lucas s provinilým pohledem a já pokroutila hlavou. ,,Nic si z toho nedělej. Co by se změnilo kdybys mi to řekl?" řekla jsem potichu a potlačila vzlyk. ,,Jo ale mohl jsem tě vzít zadním vchodem a pomoct ti pryč.." řekl. ,,Lucasi, zabil by nás oba kdybys to udělal." řekla jsem. ,,Vážně je to v pořádku." řekla jsem a on mě vtáhl do objetí.

,,Jsi silná. Jsem na tebe hrdej." řekl mi potichu do ucha a já se rozbrečela ještě víc. Pevně jsem se ho chytla a jen tak chvíli brečela. Divím se že pořád mám co brečet. Brečím pořád, ale tak nemůžete se divit.. být na mým místě.. brečel by každý.

,,Volá mě Mark. Za pár minut tu bude Alex, připrav se." zamumlal mi do ucha a s odtáhnutím odešel nechávajíc mě zmatenou a ubrečenou uprostřed šťastného davu lidí.

———
🤭