-only love-

70.

-o tři týdny později-

Justin

,,Všechno už je přestěhováný. Co teď?" zeptal se Alex když vešel do místnosti.

,,To co vždycky. Ať to tam vypadá opuštěně." odpověděl jsem a unaveně si promnul obličej.

,,Je všechno v pohodě?" zeptal se a posadil se vedle mě.

,,Asi tak jako vždycky. Musím ještě všechno připravit na zítra a k tomu mi Daniel psal že se zdrží což rozhodně není dobrý potřebujeme co nejvíc lidí na další týden. K tomu Davidovi vůbec nevychází obchody takže to je taky v prdeli. A ještě mám problémy s Bellou." Povzdechl jsem si.

,,Nějak to přežijeme, vždycky se to vyřešilo vyřeší se to i teď. Navíc jsem si jistý že Marek nemá tolik lidí jako my. A problémy s Bellou? Hádáte se nebo co?" Zeptal se zmateně.

,,Už asi dva dny po ránu zvrací, bolí jí břicho a prsa, skoro nemá hlad a skoro pokaždý co cítí vajíčka/kafe nebo něco jinýho, se jí dělá blbě.. a taky má narozeniny už za čtyři dny a já prostě nevím co dělat. Alexi co když mi jí vezmou?" řekl jsem zoufale a zatahal se za vlasy.

,,Justine uklidni se. Nevezmou ti jí. Pomůžu ti dobře?" řekl a sedl si blíž ke mně.

,,Kde máš nějaký volný papíry?" zeptal se. Hned jsem mu jeden podal a k němu i propisku.

,,Díky. Ty jeď s Bellou k doktorovi a možná rovnou na gynekologii a já tu zatím zařídím plán ochrany na její narozeniny." řekl a hned začal něco psát.

,,Děkuju Alexi." řekl jsem a hned se zvedl z křesla. Vyšel jsem ze dveří a pokračoval chodbou do obýváku.

,,Justine dáš si mícháný vajíčka?" zeptal se Mason. ,,Ne díky. hledám Bellu nevíte kam šla?" zeptal jsem se a na chvíli se zastavil. ,,Ne, už asi půl hodiny je někde pryč." Řekl Tyler.

,,Byli jsme si na chvíli sednout venku se psama."Prošla kolem mě Ruby a sedla si zpátky na sedačku ke Khalilovi.

Cítil jsem kolem sebe drobné ruce a usmál se. ,,Už máš volno?" zeptala se Bella. ,,Ne, Alex mi teď pomáhá, ale-" odmlčel jsem se když sevření kolem mě povolilo a Bells se rozeběhla směrem ke koupelně v dolním patře. Hned jsem se rozeběhl za ní.

Skláněla se nad záchodem a už asi po druhý za dnešek zvracela. Chytl jsem jí vlasy aby jí nepadly do obličeje a jemně jí hladil po zádech.

Za chvíli se odtáhla a spláchla. Pomalu se zvedla a podívala se na mě se slzami v očích.

,,Justine tohle není jen viróza.." řekla se smutným pohledem a pokroucením hlavy.

,,Třeba je Bells. Nemusíš se ničeho bát." řekl jsem uklidňujícím hlasem a pousmál se.

,,Pojedeme k doktorovi a uvidíme." řekl jsem.

——

,,Chtěl bys abych byla těhotná?" zeptala se najednou. Celou cestu bylo ticho. Já se věnoval řízení a ona se s hlavou opřenou o okno dívala ven.

,,Moc dobře víš že bych chtěl dítě. Jen ne teď." řekl jsem a podíval se na ní. Všiml jsem si jak se jí do očí nahrnuly slzy.

,,Ale rozhodně si ho chci nechat pokud jsi těhotná. Je to jen na tobě Bells." řekl jsem a dal jí ruku na stehno.

,,No jo jenže já nevím co dělat. Já nechci být těhotná ale nechci na potrat. Nemohla bych to dítě zabít." řekla potichu.

,,Bell třeba ani těhotná nejsi. Zjistíme co se děje a podle toho se zařídíme." řekl jsem a viděl jak mírně přikývla.