-only love-

18.

Isabella

(pokračování předešlé části)

-večer-

,,Ne prosím, já nechci." zakňučela jsem a hned na to pevně sevřela rty k sobě. Justin si povzdechl a plato s antibiotiky položil na stolek vedle postele. ,,Chceš být zdravá?" zeptal se něžně a díval se mi do očí. Kývla jsem hlavou ano. ,,Tak si musíš brát prášky." zakroutila jsem hlavou.

,,Jak chceš. Nedostaneš žádnou odměnu." pokrčil rameny a zvedal se z postele. Chytla jsem ho za zápěstí a stáhla ho zpátky. Zvedl jedno obočí a tázavě se na mě díval. Natáhla jsem se po prášku a zapila ho. Musím podotknout že jsem se u toho málem udusila, když mi nechtěl sklouznout do krku, ale nakonec jsem to zvládla.

,,A ani to nebolelo." usmál se. Chytla jsem se za hruď a udělala šokovaný výraz. ,,Málem jsem se utopila." řekla jsem s předstíranou naštvaností v hlase.

Hravě protočil oči a zasmál se. ,,Chceš odměnu nebo ne?" zeptal se se stálým úsměvem. Zajiskřilo se mi v očích. Vím co odměna znamená a je to to nejlepší co mohl vymyslet. Přikývla jsem.

Nahl se ke mně a jemně přiložil své rty na ty mé. Za krk jsem si ho přitáhla blíž a polibek tím prohloubila. Odtáhl se a olízl si rty.

,,Tak a teď spát aby si tvoje tělo odpočinulo." zvedl se z postele. ,,Budeš u mě dokud neusnu?" zakňourala jsem. Povzdechl si a klekl si přede mě tak aby se mi díval do očí.

,,Mám nějakou práci, kterou musím udělat, ale slibuju že za tebou příjdu. Hlavně si pořádně odpočiň aby ses uzdravila co nejdřív." mírně jsem přikývla. Lehce se usmál a ještě než odešel mi věnoval polibek na čelo.

Zavřela jsem oči a vzpomínala na všechny chvíle s Justinem. Za chvíli to bude měsíc co mě unesl. Stýská se mi po Andrewovi, rodičích, kamarádech.. Ale na druhou stranu, s Justinem se cítím mnohem líp než doma. Rodiče mě úplně ignorují a skoro je nevídám, ale i tak mi na nich záleží a stýská se mi po nich. Doufám, že se se všemi ještě někdy uvidím...

Měl Khalil pravdu když říkal že se Andrew s Markem spojili? Nevěřím tomu že by mi Andrew takhle podrazil nohy. Je jako můj brácha, nemohl by to udělat.. Alespoň doufám.

Jemně jsem si prstem přejela po rtech a usmála se. Justin. Jsem si jistá, že kdyby se ke mně přiblížil nějak rychleji třeba rukou tak znovu uhnu. Něco ve mně z Marka prostě zůstane nejspíš navždy, ale Justinovi věřím. Věřím mu víc než komukoliv kromě Andrewa. Navíc, neudělal nic čeho bych se měla bát, jen mě unesl, ale nikdy mi zatím neublížil. Jak jsem řekla- mám ho ráda a věřím mu.

--------

Justin

Zavřel jsem za sebou dveře a sedl si na kožené černé křeslo. Myslím že s Bell je to na dobré cestě. V hlavě se mi stále přehrávají její slova.

,,Mám tě ráda Justine."

Čtyři jednoduchá slova, která pro mě znamenají víc než všechno bohatství světa.

Začal mi zvonit telefon. Neznámé číslo. Položil jsem na stůl propisku a hovor přijal. ,,Bieber." řekl jsem a opřel se do křesla.

,,Justine! Jak dlouho jsme se neslyšeli?" ozval se Markův hlas. Zamračil jsem se. Toho jsem vážně slyšet nechtěl.

,,Co chceš Marku?" zavrčel jsem. ,,Ale no tak, proč bych měl něco chtít nemůžu ti jen tak zavolat? Jako za strarých časů. Neříkej že si na to nevzpomínáš." zachechtal se. Pevně jsem zavřel oči měl chuť něco rozbít. Jak já ho nesnáším. ,,Nemám na tebe čas." zasyčel jsem. A chystal se hovor ukončit.

,,Jasně. Chápu. Bella ti určitě dává zabrat. No v posteli teda nic moc, ale to tělo je božský to musím uznat." řekl odbyle. Zatl jsem ruce v pěst a cítil jak se mi vaří krev. Jak se vůbec opovažuje urazit mojí Bell?

Ukončil jsem hovor a naštvaně shodil všechny věci co byly na stole. Tedy, všechny kromě papírů, u jejíchž přebírání bych se rozhodně neudržel a roztrhal je. Potřebuju někoho zabít. Problém je v tom že tu jsme jen já a Bella.

Bella. Ona by mě zvládla uklidnit. Rychlými kroky jsem vyšel z kanceláře a zabouchl za sebou dveře. Pokračoval jsem až k našemu pokoji. Před dveřmi jsem se zastavil a zhluboka dvakrát vydechl.

Potichu jsem vešel dovnitř a pohled mi změkl při pohledu na spící Bellu zachumlanou v sněhově bílých pěřinách. Zhluboka jsem vydechl a trochu se uvolnil.

Pro sebe jsem se usmál a cítil jak se vztek pomalu vytrácí. Mírně jsem nadzvedl peřinu a lehl si vedle ní. Pravou ruku jsem ji obmotal kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Spokojeně jsem vydechl a tím uvolnil celé své tělo.

Stále spící Bell se vykroutila z mého sevření a otočila se ke mně čelem pokládajíc' si nohu přes moje břicho a ruku kolem mého krku. Potichu jsem se zasmál a svoje sevření kolem jejího drobného těla upevnil. Existuje něco krásnějšího než tohle?

Zavřel jsem oči a hlavou mi proběhl rozhovor s Markem. Proč mi vůbec volal? Je možné že chtěli vystopovat kde jsme, ale to mají smůlu protože můj mobil je zabezpečený jak nejvíce možné to je. Jediný kdo by to možná obešel je Felix.

Jenže o něm už jsem dlouho neslyšel. Není možné aby se vrátil.

Vrátila se mi vzpomínka na Markovu poslední větu. Cítil jsem jak se mi znovu začíná vaři krev. Pevně jsem zavřel oči a snažil se zklidnit mělké dýchání.

Rychle jsem vstal z postele a přešel na balkón. Ze stolečku jsem si vzal krabičku cigaret a jednu z nich zapálil. Vložil jsem si ji mezi rty a zhluboka se nadechl. Uklidňující kouř se mi hnal do plic a moje tělo se postupně uklidňovalo. Zvuk vln, které narážely do skal a kamenů mi hrál v uších a chvíli se vše zdálo bezstrarostné. Žádný Mark, žádný Niall, žádná mafie, žádné problémy...

Ucítil jsem dvě drobné dívčí ruce, obmotané kolem mého břicha a jemné polibky na záda. Típl jsem cigaretu a otočil se na rozespalou Bell. Vlasy měla mírně zacuchané, na sobě jedno z mých černých triček a nemocně bledou pleť, která ještě víc vynikala kvůli měsíčnímu svitu.

,,Proč nespíš?" zeptal jsem se potichu a pozorně sledoval její oči. ,,Byla mi zima když jsi odešel." pokrčila rameny a se zívnutím si lehce promnula oči. Přitáhl jsem si ji do objetí. Cítil jsem její horké čelo na mé odhalené hrudi a odtáhl se.

,,Vrací se ti horečka, dám ti další prášek." řekl jsem a táhl ji za sebou zpátky do pokoje. Zakroutila hlavou na nesouhlas. ,,Nechci další prášek Justine. Moje tělo se s tím musí vypořádat samo." řekla mírně chraplavým hlasem. Povzdechl jsem si a přišel k ní. Dal jsem ji uvolněný pramínek vlasů za ucho.

,,Já se ale nechci dívat na to jak trpíš." zakňučel jsem. Položila svojí hebkou drobnou dlaň na mou tvář a zadívala se mi do očí. I ve tmě jsem viděl jak ji pomněnkové oči září.

,,Budu trpět víc, když do mě budeš cpát milion prášků. Takhle se i dříve uzdravím." pousmála se. ,,Ale-" chtěl jsem něco namítnout avšak než jsem stihl doříct větu zastavily mě její jemné rty na těch mých. Uvolnil jsem se a přitáhl si ji za pas k sobě. Odtáhla se a opřela si hlavu o mou hruď. ,,Chutnáš jako cigarety." mírně se zasmála a podívala se na mě. Se smíchem jsem pokrčil rameny. ,,Myslím, že ti to úplně nevadí." Usmála se a i se mnou přešla zpátky k posteli do které jsme si znovu lehli.

,,Dobrou noc." zašeptala a věnovala mi malý polibek na tvář. Usmál jsem se a za pas si ji přitáhl k sobě. ,,Dobrou noc Bells."

Moc prosím. Napište mi názory do komentářů.