-only love-

16.

Isabella

Pomalu jsem otevřela oči. Zasténala jsem při náhlém návalu světla. Znovu jsme zavřela oči a začala vnímat všechnu tu bolest. Třeštila mě hlava, bolelo mě v krku a je mi jasné že jsem měla i horečku. Ke všemu mě bolelo břicho a vlastně skoro celé tělo. Přes bolest jsem znovu otevřela oči a po zjištění, že nejsem ve vile se rychle vymrštila do sedu. Vůbec si nepamatuju jak jsem se sem dostala. Poslední co vím je, že jsem byla s Justinem u Khalila a začalo mi být znovu špatně. Nic víc...

Pomalu se otevřely dveře. Vystrašeně jsem se podívala tím směrem a těžce polkla. Ostrá bolest mě zasáhla jako šíp. Dobře, udělala jsem si pomyslnou poznámku: snažit se co nejmíň mluvit, jíst, pít, polykat a cokoli co je spojeného s krkem. (btw. to polykat si nemusíte vykládat tak jak jste to možná právě udělali jasný ? _cisarovnatera_ XD)

Vysoká mužská postava vešla do místnosti a v tu chvíli moje oči znovu zachytily ten intenzivní pohled jeho karamelek. Značně jsem si oddechla a trochu se uvolnila i když mě pořád všechno bolelo.

,,Jsi vzhůru." usmál se Justin a sedl si vedle mě na postel. Posunula jsem se trochu dál, aby nemusel sedět úplně na kraji, ale asi si to vyložil jinak... Úsměv mu povadl a z jeho očí vyzařoval smutek. ,,Pořád si myslíš že jsem Mark?" zeptal se sklesle. Natočila jsem hlavu na stranu a tázavě se na něj podívala, pořád jsem nechtěla mluvit, ale vypadá to že se bez toho neobejdu.

,,Proč bych si měla myslet že jsi Mark?" zeptala jsem se nemocně chraplavým hlasem. ,,Asi si to nepamatuješ že?" zeptal se. Zakroutila jsem hlavou. ,,Je ti hodně špatně?" změnil téma. Jen jsem přikývla. ,,Co všechno tě bolí?" takže znova budu muset mluvit. ,,Bolí mě v krku, hlava, celý tělo a začíná mi být blbě od žaludku." řekla jsem potichu. Povzdechl si a jemně mi přiložil rty na čelo. Pohladil mě po tváři a odtáhl se. ,,Promiň mi to, vůbec jsi se do takovéhle situace neměla dostat." zašeptal zatímco mi dával pramínek vlasů za ucho.

Zakroutila jsem hlavou na nesouhlas. Tohle není jeho chyba. ,,Nemůžeš za to Jayi, neměla jsem do toho lesa chodit." zašeptala jsem protože jsem se na silnější hlas nezmohla. Usmál se. ,,Co?" zeptala jsem se s lehkým unaveným úsměvem. ,,Řekla jsi mi Jayi," se stálým úsměvem pokroutil hlavou ,,je to roztomilý." on a jeho chování byli mnohem roztomilejší. Sklonila jsem hlavu aby nemohl vidět jak se mi lehce barví tváře do červena.

,,Nechceš mi radši říct co se mi stalo?" zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí. Povzdechl si a úsměv mu opadl. ,,Někdo tě zdrogoval." řekl potichu. Vytřeštila jsem oči a lehce pootevřela pusu. ,,Někdo mě zdrogoval?" zašeptala jsem nevěřícně. Tohle jen ukazuje jak jsou lidé zlý. ,,Už jsi v pořádku, jen tě ještě bude bolet hlava a možná ti bude špatně." povzbudivě se pousmál. Avšak hodně špatně provedeným falešným úsměvem.

,,Kde to jsme? Tohle nevypadá jako pokoj ve kterém jsem předtím byla. A ani jako tvůj pokoj." rozhlédla jsem se kolem a na chvíli se pozastavila nad tím proč mám tak zaostřené vidění i když je ráno. Opatrně jsem si promnula oči. Jo tak tady mám odpověď. Stále mám čočky. No.. jedna noc s nimi nevadí. (Jako, já s nima spím klidně měsíc dokud mě hodně nezačnou bolet oči. Takže celkem respekt k Belle která si je každý den poctivě nandavá i vyndavá. XD)

,,Vlastně tohle je můj pokoj.. jen jsme na jednom z mých ostrůvků. Za pár týdnů se vrátíme zpátky do vily." pousmál se. Počkat co? Na jednom z ostrůvků? Kolik lídí které potkáte na ulici vlastní ostrov a kdo z nich jich vlastní víc než jeden? Hádám že nikdo. Jak to může říct s takovou lehkostí v hlase?

Rychle jsem se vyhrabala z peřin a ignorujíc' chlad, který pohltil celé mé tělo jsem si prudce stoupla. Trochu jsem nedomyslela následky a hned jak jsem tak udělala se mi zatemnilo před očima a bezmocně jsem padala k zemi. Ucítila jsem kolem sebe svalnaté ruce a potom znovu teplo. Pomalu jsem otevřela oči a párkrát zamrkala než jsem zjistila že jsem v Justinově pevném objetí. ,,Opatrně maličká, ať se mi nezmrzačíš." zamumlal mi do vlásů.

-flashback-

Vyskočila jsem z postele a chtěla běžet ke dveřím, ale hned jak jsem vstala se mi zamotala hlava, udělalo černo před očima a padala jsem k zemi. Zavřela jsem oči a čekala na tvrdý náraz, když se nic nedělo pomalu jsem otevřela oči a viděla pana neznámého jak mě k sobě se strachem v očích přitahuje. ,,Opatrně maličká, ať se mi nezmrzačíš." vtáhl mě do objetí.

-end of flashback-

,,Stejnou větu jsi mi řekl i minule." zašeptala jsem chraplavým hlasem. Odtáhl se a podíval se mi do očí. ,,Ale to jsi se ode mě hned odtáhla. Pokrok." usmál se. Při pohledu na jeho rozzářené oči a malé ďolíčky jsem se musela usmát taky. Už jsem se zmiňovala jak krásné oči má?

Pohladil mě po tváři a svou hřejivou dlaň tam nechal. Dívala jsem se mu přímo do očí. Byli jsme tak blízko u sebe, že jsem mohla cítit jeho dech na mých rtech. Pohled mu sklouz na mé rty a po chvíli se přemístil znovu do mých očí. ,,Nakazím tě." zašeptala jsem. Chtěla jsem ho políbit, víc než cokoli, ale nechci aby kvůli mně potom trpěl tak jako já teď. ,,No a?" ušklíbl se.

Usmála jsem se a jemně své rty přiložila na ty jeho. Cítila jsem z něj že byl trochu v šoku tím že jsem udělala první krok, ale polibek mi oplácel. Přitáhl si mě za pas blíž a já ho jemně tahala za konečky sametových vlasů. Naše rty do sebe zapadaly jako puzzle. Motýlci v břiše mi poletovaly sem a tam jako o život. Srdce mi málem vyletělo z hrudníku. Jeho měkké, plné rty se jemně tiskly k mým a žádaly si víc. Byl to neskutěčný pocit. Bylo to úplně jiné než s Markem. Tenhle polibek byl něžný, vášnivý.. Nechtěla jsem aby to někdy skončilo. Avšak každá krásná věc jednou končí.

Pomalu jsme se odtáhli. Opřeli jsme si o sebe čela a oba zhluboka dýchali. Už teď mi jeho rty chyběly, ale tohle bylo špatně. Co když se potom stane to co s Markem?...

Tak a je tu další část! Doufám, že na mě nejste moc naštvaní za to že už se políbili... Napište prosím názory do komentářu.