-only love-

92.

Justin

,,Bell já to nemyslím tak abych ti ublížil." řekl jsem znovu a ona pokroutila hlavou. ,,Vždyť to si ani nemyslím ty ho chceš zabít jen protože ti překáží." řekla a vzala si ze zadního sedadla svojí tašku.

,,Tak to není." řekl jsem a zavřel za ní dveře od auta. Otočila se ke mně čelem a pozvedla obočí. ,,Tak jak to teda je? Nechceš ho zabít?" zeptala se a já si povzdechl. No měl jsem v plánu ho zabít, ale už nechci.

Vím že by jí to hodně ublížilo. Ale tak nevím co mám dělat. On mě nesnáší. A k ní se choval taky hrozně. A ona ani neví o tom že jí chtěl znovu prodat. Jemu na ní očividně vůbec nezáleží.

,,Aspoň bys mohl být upřímnej." řekla s pokroucením hlavy a znovu se rozešla k baráku. ,,Jsem upřímnej. Jen to nechápeš." řekl jsem a šel za ní.

,,Ne nechápu. Zabij Declana a tátu nech. Je to tak těžký?" řekla a dívala se na mě se skleslým pohledem.

,,Však to mám v plánu. Jen mi řekni jak mám zařídit aby nás potom tvůj táta nezabil." řekl jsem. ,,Nezabil by mě. Jsem jeho dcera." řekla a já se ironicky zasmál.

,,Bože můj Bello tobě fakt ještě nedošlo že mu na tobě nezáleží?" zeptal jsem se a odemkl dveře od baráku. Vešel jsem dovnitř a tašku s věcmi hodil na zem.

,,Aspoň trochu mu na mně záležet musí." řekla trochu tišším hlasem a tašku kterou nesla pustila vedle té mojí.

,,Ale nezáleží. Pochop to sakra. Jen si vzpomněl na všechno co ti udělal. Ještě předtím než jsme se znali tě mlátil a nadával ti. Říkala jsi mi že ti zlomil i žebra, potom tě prodal Markovi i když věděl čeho všeho je schopný, spojil se s ním a Declanem, když jsme u nich byli tak jsi si kvůli němu sbalila všechny věci a odjeli jsme co nejrychleji to šlo. Ani radši nemluvím o tom jak hnusně se k tobě choval, znovu tě prodal Markovi a kdyby tě neunesl tak by nás v klidu oba zabil. Myslím že z toho ta rodičovská láska naprosto vyzařuje.." řekl jsem a zhluboka dýchal.

,,Fajn zabij ho, mě očividně nesnáší, ale máma z toho bude v háji." řekla a bez jediného pohledu na mě se odebrala do kuchyně. Nechci ho zabít. Jen nevím co dělat. A nechci aby se kvůli tomu trápila.

Isabella

Rozklepanýma rukama jsem si vzala skleničku a nalila si do ní trochu vody. Celá jsem se klepala a nevěděla jsem co se sebou.

Byla jsem naštvaná ale zároveň smutná. Chtělo se mi znovu brečet ale to jsem se snažila co nejrychleji zahnat. Jsem s tím už otravná.

Musím se nějak uklidnit.

Skleničku jsem si dala ke rtům, ale vyklouzla mi a s obrovskou ránou se roztříštila o zem. Odskočila jsem dozadu a překryla si obličej dlaněmi.

,,Jsi v pořádku?" přiběhl ke mně Justin. Přikývla jsem a začalo se mi dělat černo před očima. Zhluboka jsem dýchala a cítila jak mi po noze stéká pramínek krve. Nevím z čeho přesně je mi blbě ale nechci tu omdlít. Chtěla jsem se posadit ale zvedl mě do náruče.

,,Tady ne. Pořezala by ses." řekl potichu a někam mě nesl.

,,Máš tam střep, ale není moc velký. Vyndám ho a bude to v pořádku." řekl uklidňujícím hlasem.

,,Dělá se ti špatně že jo?" zeptal se pohladil mě po tváři. Mírně jsem přikývla a snažila se to rozdýchat. Z mojí krve se mi chce omdlít ale cizí mi nevadí. Nevím čím to je ale štve mě to.

,,Tak chvilku vydrž." řekl a zvedl se že pro něco půjde. ,,Ne nechoď nikam." řekla jsem a chytla ho za zápěstí.

,,Dojdu ti pro vodu a taky musím vzít věci abych ti to mohl ošetřit. Za chvilku jsem zpátky." řekl a já ho nedobrovolně pustila.