-only love-

22.

Justin

Nemůžu uvěřit tomu, že souhlasila. Tolik jsem ji ublížil a stejně...

Opatrně jsem zaklepal na Belliny dveře a po vyzvání vešel dovnitř. Seděla na posteli a četla si. Pro sebe jsem se usmál. Zvedla pohled od knihy a hned jak mě spatřila ji zavřela a položila vedle sebe.

,,Co potřebuješ?" zeptala se a koukala se na mě svýma modrýma očima. ,,Musím něco potřebovat abych šel za mojí dívkou?" usmál jsem se a sedl si vedle ní na postel. Sklopila hlavu. ,,Neříkej mi tak." zamrmlala. Dal jsem ji dva prsty pod bradu a donutil ji tak aby se na mě podívala. ,,Bells, je mi to opravdu líto. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Odpusť mi to prosím. Chtěl bych aby to bylo jako před tím večerem." zakňučel jsem.

Pozorně mě poslouchala a v očích se jí leskly slzy. ,,Taky bych chtěla aby to bylo jako před tím Justine, ale nemůžu dělat jako kdyby se nic nestalo. Co když- co když se to bude opakovat.." pokroutil jsem hlavou. ,,Slibuju, že už ti nikdy neublížím." zašeptal jsem a díval se jí zpříma do očí aby věděla, že mluvím pravdu. ,,Malíček na to?" pozvedla před sebe její malíček a čekala na moji reakci. Je roztomilá. ,,Malíček na to." zasmál jsem se a spojil naše malíčky. (Snad chápete co myslím. Dám vám fotku do médií.)

Usmála se. ,,Víš že teď to budeš muset dodržet? Sliby s malíčkem se nikdy neruší." řekla potichu. ,,Nemám v plánu ti ještě někdy jakkoliv ublížit." přiložil jsem ji dlaň na tvář. Na chvíli zavřela oči a jemně se opřela do mojí dlaně užívajíc' si ten pocit. Stejně jako já. Tak moc mi chyběla...

,,Vlastně jsem ti přišel říct, že za dvě hodiny pojedeme. Jen musím ještě něco dodělat." mírně přikývla. Zvedl jsem se z postele a chystal se za sebou zavřít dveře. ,,A oblíkni si něco pohodlného." řekl jsem a odešel z jejího pokoje.

--------

,,Pořád nechápu, jak s tím mohla souhlasit." pokroutil hlavou Alex. ,,To já taky ne Alexi, a právě pro to si znovu uvědomuji jak je výjměčná." řekl jsem s lehkým úsměvem a přetáhl si přes hlavu černou mikinu. ,,Doufám, že tentokrát nic neposereš." řekl Alex se smíchem a bratrsky mě poplácal po zádech.

,,Ale notak, zas tak špatný nejsem." zasmál jsem se s ním. ,,Dej mi pozor na vilu a kdyby se cokoliv dělo zavolej." řekl jsem a s jeho přikývnutím odešel z pokoje. Zaklepal jsem na Bell a chvlku čekal než otevřela. Stála přede mnou v černých legínách a bílé mikině, která ji byla do půlky stehen. Vlasy ji volně spadaly kolem obličeje a na nose ji seděly brýle. Jinak řečeno- stála přede mnou v celé své kráse.

Někteří muži potřebují nebo chtějí aby jejich dívka nosila vyzývavé a sexy oblečení, plně namalovaný obličej a sčesané vlasy, ale mně moje Bell příjde nejkrásnější taková jaká je. Nenamalovaná, s rozpuštěnými vlasy, brýlemi a oblečení, které je jí pohodlné. Je krásná v čemkoliv co si oblékne, nebo udělá s vlasy.

,,Jsi krásná." usmál jsem se. Sklopila hlavu a zašeptala tiché děkuji. ,,Můžeme jít?" zeptal jsem se. Přikývla. Oba jsme sešli schody dolů a zamířili k mému autu, které už bylo připravené před domem.

Isabella

,,Kam to jedeme Justine?" zeptala jsem se zvědavě po deseti minutách jízdy. ,,Nech se překvapit." usmál se. Zoufale jsem vydechla a podívala se z okýnka. Už se stmívalo. Okolo nás byl les a jinak nic. Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem si nevšimla že jsme zastavili.

,,Jsi v pořádku Bell?" zeptal se opatrně Justin a jemně mi položil dlaň na rameno. Lehce jsem přikývla a plaše se usmála. ,,Tak pojď." řekl než vystoupil z auta. Taky jsem vystoupila a rozhlédla se kolem. Všude kolem byl les. Cítila jsem jak se ve mně hromadí myšlenky o tom co by se mohlo stát a znovu jsem si začala představovat všemožné postavy.

,,Jsem s tebou není se čeho bát." zašeptal mi do ucha když mě jemně vzal kolem pasu. ,,Já vím, ale nemůžu si pomoc." povzdechla jsem si a sklopila pohled, abych se nemusela dívat do temnoty, která nás obklopovala. Pomalu i se mnou po boku šel hlouběji do lesa. Pocit bezpečí v jeho sevření se nezměnil možná jsem se v ní cítila na opak mnohem bezpečněji než dříve.

,,Jsme tu." zašeptal mi do ucha. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se. Byli jsme uprostřed temného lesa, před námi se rozprostíralo čiré jezero. Co však upoutalo moji pozornost nejvíce byla velká deka, položená na měkkém mechu, kolem ní svíčky a uprostřed košík ve kterém hádám bude jídlo.

Podívala jsem se na Justina se slzami v očích. Netrpělivě se kousal do rtu a čekal na moji reakci. Na nic jsem nečekala a pevně ho objala kolem krku. Hlavu jsem zabořila do jeho vypracované hrudě skrytou pod mikinou a zhluboka se nadechla jeho úžasné vůně. Cítila jsem jak mě pevně objal kolem pasu a položil si hlavu na moje rameno.

,,Líbí se ti to?" zašeptal s nadějí v hlase. Pevně jsem zavřela oči. ,,Je to jedna z nejhezčích věcí, které pro mě kdy někdo udělal." zašeptala jsem radostně a odtáhla se abych se mu mohla podívat do očí. Zářily v nich jiskřičky a přímo jsem se topila v karamelu, který jeho oči obshovaly. Vzal moje dlaně do těch svých a jeho pohled se v mžiku změnil z veselého na lítostivý.

,,Bells vím, že jsem to posral, ale.." na chvíli odtrhl pohled a podíval se mimo mě. ,,Ale dala bys mi prosím šanci? Odpustíš mi prosím?" řekl potichu s pohledem znovu přišpendleným do mých očí. Chvíli jsem zůstala potichu a jen se mu dívala do očí. Vím že bych neměla, ale něco mě k němu táhne. Nedokážu na něj být naštvaná.

Povadl mu úsměv a pomalu pouštěl moje dlaně, které jsem ale znovu pevně stiskla. ,,Odpouštím ti." řekla jsem. Zhluboka vydechl a široce se usmál.

,,Vážně?" zašeptal nevěřícně. Přikývla jsem a znovu skončila v jeho pevném objetí. ,,Tak hrozně moc jsi mi chyběla Bells. Nemáš nejmenší tušení jak jsem trpěl každým dnem bez tebe." zašeptal chraplavým zlomeným hlasem. Odtáhla jsem se a podívala se mi do očí, které byly zalité slzami. ,,Ty brečíš?" zeptala jsem se překvapeně. ,,Ne, jen.. jen mi spadlo něco do oka. Já nikdy nebrečím Bell to už bys mohla vědět." snažil se to zamaskovat mírným uchechtnutím. Podívala jsem se na něj pohledem, který dával jasně najevo, že mu to nežeru a jemně mu přiložila dlaně na tváře.

,,Možná se k ostatním chováš jako bezcitné monstrum, ale přede mnou emoce skrývat nemusíš Jayi." řekla jsem jemně. Pousmál se a pokroutil hlavou. ,,Jsem v pohodě. Jen, jsem rád že jsi mi odpustila."

,,Stejně bych ti odpustila, nemusel jsi dělat tohle všechno jen pro to." mírně jsem se zasmála a oba jsme se přemístili na deku.

Tahle část se mi vážně nelíbí, ale doufám že vám jo... Byla bych moc ráda za vaše názory UwU