-only love-

35.

Passenger- Let Her go

Justin

,,Justine máme problém." ozval se z telefonu Chaz.

,,To mi došlo i bez tebe, proč byste mi jinak volali na tohle číslo." syknul jsem tak aby to neslyšela Bella od které jsem odcházel do další místnosti v letadle. Protože vážně nepotřebuju aby slyšela náš další rozhovor, když nevím o čem bude...

,,Rychle k věci, co se děje?" zavrčel jsem a sedl si na sedačku prohrabujíc si druhou rukou než v které jsem držel telefon vlasy.

,,Jde o Marka." řekl. Protočil jsem oči. O koho jiného by asi tak šlo, zdá se mi, že poslední dobou nic jiného neřešíme.

,,Co s ním?" odvětil jsem otráveně a povzdechl si.

,,Ehm, no vypadá to, že míří přesně tam kam vy. Ne k Belliným rodičům, ani do vily, ale do stejné části města určitě."

,,To, ale ještě neznamená, že tam jede kvůli nám. A i kdyby, Bellu mu nedám." ušklíbl jsem se. Bella je moje, je jedno kolik lidí se k ní bude chtít dostat. Nedám ji. Ale to už by si mohl uvědomit..

,,Dobře.. to ale není jediný problém." odmlčel se.

,,Ven s tím." povzdechl jsem si. Proč to z nich vždycky musím takhle tahat?

,,Přišla nečekaná pošta."

,,Nerozumím tomu co se mi snažíš říct, mohl bys to trochu urychlit?" zavrčel jsem netrpělivě.

,,Někdo nám dal před barák obálku, a my jsme ji s klukama otevřeli a tak trochu tam jsou fotky tebe a Belly z tvého pokoje, jejího pokoje a ostatní..." dostal ze sebe po dlouhé odmlce.

,,Víme kdo to byl?" zeptal jsem se a postavil se ze sedačky na které jsem do teď seděl. Tohle není dobrý.

,,Ne." vydechl potichu. Zamračil jsem se.

,,Máme kamery kolem celýho baráku jak můžete nevědět kdo to je?!" štěkl jsem naštvaně.

,,No asi ten někdo nebyl tak blbej aby se nechal chytit, takže má hlavu sklopenou k zemi a je celej v černým. Kamery na zemi vážně nemáme abychom zjistili jak vypadá."  řekl ironicky nazpátek.

,,Takhle se mnou už nikdy nemluv. Nikdy."  zavrčel jsem chladně. Jestli je něco ohledně mé práce co nesnáším, je to když se mnou někdo mluví takhle. Nejsem ten ke kterému by si to mohli dovolit. A už vůbec ne někdo kdo by to nechal jen tak bez odezvy. Kluky vždycky jenom napomenu, ale někdo kdo mi není blízky by se měl modlit abych ho na místě neodpráskl.

,,Zkuste zjistit co nejvíc věcí, zavolám až dorazíme a budu chtít všechno slyšet." položil jsem hovor a nechal ruku s telefonem volně padnout podél těla. Opřel jsem se zády o zeď a se zavřením očí zhluboka vydechl. Proč se vždycky začne všechno hroutit, když se začne dařit? S Bellou je to na dobrý cestě, Mark se neozýval, Declan taky ne, obchody šli úplně v pohodě. A najednou tohle.

Otevřel jsem oči a pokroutil hlavou. Vyšel jsem z pokoje a před letadlo. Zapálil jsme si cigaretu a nechal se pomalu uklidnit další dávkou nikotinu, kterou jsem do sebe dostával. Normálně tolik nekouřím, ale teď nemám jak jinak se uklidnit. Mám Bellu, ale bojím se, že by mi zase přeskočilo a udělal bych něco čeho bych litoval. A to vážně nechci riskovat. :)