-only love-

38.

Gucci Mane, Bruno Mars, Kodak Black - Wake up in the sky

Fakt nemám ráda číslo 8, nevim proč, možná že když ho vydělíte 2, dalším divným číslem, vznikne 4, další sudé číslo které nemusím.. Ani nevim proč to říkám, prostě se mi nechce psát kapitola 38.. XD

No nic, konec keců, snad si užijete část

_______

Isabella

,,Jayi notak, musím tě ošetřit." pošeptala jsem potichu k Justinovi, který s někým zase telefonoval. Nechci působit otravně nebo vlezle, takže vždycky odejdu abych mu nechala soukromý. Ale teď se mi vážně nikam nechce, když vidím jak ho zřídili. Pro něj to asi nic není, ale nemůže tu chodit celou dobu s roztrženým obočím, rtem a velkou modřinou pod okem. (Jako chtěla jsem napsat že má malou trhlinku na lícní kosti, ale nakonec jsem to udělala tím lehčím způsobem.. každopádně si ho můžete představit zmláceného jak chcete :))

Jemně si mě za zápěstí přitáhl na klín a opřel si hlavu o moje rameno objímajíc' mě kolem pasu. Usmála jsem se a jemně ho hladila po vlasech.

Neposlouchala jsem co si říkají, protože to je neslušný a určitě se to bude nějak týkat jejich práce. Po asi pěti minutách hovor ukončil a mobil položil vedle sebe. Chytl mě oběma rukama a spokojeně vydechl.

,,Co kdybychom zbytek dne jenom leželi?" zamumlal mi do krku. ,,To můžeme, ale stále máme pár věcí, které musíme vyřešit." řekla jsem a  chtěla se zvednout z jeho klína, ale chytl mě za boky a stáhnul zpátky. ,,Tak to necháme na zítra." zamručel nespokojeně a znovu si mě chtěl přitáhnout. ,,To teda nenecháme Justine, na terase jsou dva mrtvý chlapi, na stole v obýváku máme obálku kdo ví s čím uvnitř a ty potřebuješ ošetřit." povzdechl si a neochotně mě pustil. Usmála jsem se a z koupelny přinesla lékárničku. Položila jsem ji na postel vedle nás a vyndala si všechno co budu potřebovat.

Znovu si mě stáhl na klín a nevinně se usmál. ,,Jayiii.. Musím tě ošetřit, přestaň s tím prosím." zakňučela jsem. ,,Ale to můžeš i když budeš takhle. Aspoň budeš blíž." povzdechla jsem si ale nechala to být. Ne že by mi to vadilo, ale špatně se mi soustředí na práci, když jsme takhle blízko.

,,Začnu obočím, dobře?" zeptala jsem se. Přikývl a sledoval jak na vatový tampónek nanáším dezinfekci.

,,Můžeš se mě chytit jestli chceš, nejspíš to bude štípat." zašeptala jsem připravená se dát do práce. Něžně mě chytl za boky a přitáhl si mě blíž, ale pořád jsem kolem sebe  měla dostatečný prostor. Jemně jsem mu přiložila tampónek s dezinfekcí na roztrhlé obočí a opatrně to vyčistila.

,,Tebe to nebolí?" zeptala jsem se překvapeně, když se Justin ani nehl. Jen seděl a sledoval mě. ,,Ne. Trochu to štípe, ale to se dá úplně v pohodě přežít." pokrčil rameny a pousmál se.

(omlouvám se, ale už nějak nevím jak to ostatní popisovat...)

________

,,Nenene, počkej." brala jsem si od Justina balení ledu, které se chystal přiložit na modřinu pod okem, a zabalila to do tenkého ručníku aby to tolik nestudělo.

,,Děkuju, ale jakej je v tom rozdíl?" ušklíbl se a chtěl si to ode mě znovu vzít. ,,Ten rozdíl je ten, že teď ti neumrzne obličej, ale pořád to bude chladit. A nech mi to, já se o tebe chci postarat." hravě jsem ho plácla přes ruku a led mu přiložila na líčko.

,,To ale nemusíš, zvládnu to sám."

,,Ale já chci." pořád jsem si stála za svým. ,,Jsi roztomilá když se staráš." usmál se a pokroutil hlavou. Nadechovala jsem se že něco odpovím, ale cinknul mu telefon a následně se rozezněl zvonek u dveří.