-only love-

19.

Justin

Vzbudil mě zvuk zvonícího telefonu. Unaveně jsem otevřel oči a podíval se na digitální hodiny, které jsou na nočním stolku. Kdo a proč mě sakra budí ve tři ráno?! Opatrně jsem ze sebe sundal Bell a znovu ji položil do postele. Něco si zamumlala a otočila se na druhou stranu, kde ale byl konec postele takže jsem ji musel rychle chytit aby nespadla. Potichu jsem se zasmál nad její roztomilostí a znovu ji uložil tak aby nespadla.

Vzal jsem telefon, který mezitím přestal zvonit a zavolal neznámému číslu, které mi volalo. Přísahám Bohu, jestli je to zase Mark, tak se vážně neudržím.

,,Bieber." nahodil jsem svůj chladný tón hlasu a lehce si odkašlal když se jemně promíchal s chraplavým. ,,Justine tady Fredo." ,,Fredo? Proč máš jiný číslo a proč mi voláš uprostřed noci?" zeptal jsem se a jemně nakrčil obočí.

,,To je teď vedlejší. Musíš si poslechnou to co jsem ti pře chvílí poslal. Už pro vás letíme." řekl a típl mi to. Zmateně jsem si odtáhl telefon od ucha a vstřebával co mi řekl. Letí pro nás? Proč? Však tady je to naprosto bezpečné.

Otevřel jsem si zprávy a rozklikl nahrávku zvuku co mi poslal.

-zpráva-

,,Tady A-Nial.. Vím, že tohle není asi nejlepší nápad, a věř mi že tohle nedělám pro to abych ochránil tebe, ale Bellu. Mark kontaktoval Felixe a ten tě podle toho telefonátu našel. Musíte pryč. Prosím udělej všechno pro to aby byla Bella v bezpečí. Doufám, že s tebou ji je líp než s ním."

-konec zprávy-

Byla to vážně zpráva od Niala? Vážně nás varoval před markem se kterým se spojil? Vážně mi tu říká, že si znovu vezme Bellu? Že mi věří víc než Markovi?

Zhluboka jsem vydechl a po druhé za posledních 24 hodin vešel na balkón zapálit si cigaretu. Sedl jsem si na jednu ze židlí které tu byly a nepřítomně se zadíval do dálky. Pokud je na cestě i Fredo i Mark, opravdu nevím jak se odsud dostaneme dřív než přoletí. Nehledě na to že cesta sem trvá jedenáct hodin... Stejně nemůžu uvěřit tomu co Nial říkal. A už vůbec ne tomu, že zavolal. Že nás varoval...

Zavřel jsem oči a opřel se více do židle. Věděl jsem co přinese Bellin únos, ale nikdy bych si nemyslel že se to takhle zamotá. Přišla mi zpráva od Ryana, že tu budou za devět hodin. Promnul jsem si obličej. Musím vymyslet kam pojedeme dál a zajistit aby to tentokrát nezjistili.

Isabella

Náhlá zima obklopila celé mé tělo a bolest krku s pocitem malátnosti taktéž. Unaveně jsem pootevřela oči a rukama hledala peřinu. Jemně jsem se zamračila když jsem vedle sebe nenahmatala ani peřinu, ale ani Justina. Otevřela jsem oči úplně a snažila se si rychle navyknout na tmu, která v pokoji panovala. Dlaněmi jsem si přejela po rukou snažíc' se zahřát promrzlou kůži. Svým rozmazaným zrakem jsem přejela po místnosti ale Justin nikde nebyl. Opatrně jsem vstala z postele. Prudce jsem vydechla a chytla se zdi jak se mi zamotala hlava. Možná jsem měla přijmout ty prášky od Justina..

Pomalými krůčky jsem došla ke dveřím, které vedly z pokoje a zamířila přímo do obývacího pokoje ve kterém se svítilo. Spatřila jsem sice rozmazanou, ale mně velice povědomou postavu sedět na gauči se zavřenýma očima a obličejem v dlaních.

Pomalu jsem k němu přešla a lehce mu položila dlaň na rameno. Od leknutí sebou mírně cukl a podíval se na mě se zamračeným pohledem. ,,Proč nespíš?" řekl potichu a starostlivě. I přes bolest v krku jsem se pousmála a sedla si vedle něj. ,,Měl by sis taky pro jednou pořádně odpočinout. Nechat na chvíli všechno být." řekla jsem potichu s obvyklým nemocným chraplákem. Mírně se uchechtl a pokroutil hlavou. ,,Ty moje nevinná Bell. Koukáš se na všechno hrozně jednoduše. Nemůžu si odpočinout, nemůžu všechno hodit za hlavu. Kdybych tak udělal ohrozím tím bezpečí a život těch na kterých mi záleží. Některé věci nejsou jednoduché i když tak na první pohled vypadají." zaklonil hlavu a tím si ji položil na malé opěrátko, které tento gauč měl. Lehce jsem se zamračila.

,,Tak mi řekni co se děje a možná ti pomůžu, vždyť já jsem s tebou zavřená už skoro měsíc v jedné kleci a ani nevím co jsi zač." falešně se zasmál a pokroutil hlavou dívajíc' se mi do očí. Zrychlil se mi dech, když jsem spatřila normálně karamelovou barvu zastřenou temně černou. Těžko říct, jestl byl zdorgovaný, jeho oči nevyzařovaly nic než chlad a prázdnotu. Naprostou prázdnotu. Tuhle stránku Justina jsem nikdy nezažila a děsí mě.

,,Věř mi Bells, že bude mnohem lepší když ti nic neřeknu. Nepotřebuješ o mně nic vědět. Jen to že dělám to stejné jako Mark. Jsem stejné bezcitné monstrum. Stejně špatný člověk. Ba, já jsem možná ještě horší než on." pronesl s falešným humorem a tónem hlasu, který mi způsoboval nepříjemnou husí kůži.

Vzal moji bradu mezi své prsty a pozorně si prohlížel můj obličej. Snažila jsem se dostat z jeho pevného sevření, protože mi to nebylo ani trochu příjemné, ale každým mým pokusem jeho stisk zesílil. ,,Justine prosím pusť mě." zašeptala jsem a snažila se jeho ruku odstrčit. Naštvaně zavrčel a jako mrknutím oka mě přišpendlil zády ke gauči a skláněl se nade mnou. Pevně mi jednou rukou chytl obě zápěstí nad hlavou a mělce dýchal. Spustily se mi slzy. Co se to s ním děje? Proč se najednou chová tak chladně?

Sklonil se blíž ke mně. ,,Jsi tak nevinná. Tak krásná a dobrosrdečná. Šílím z tebe." zavrčel šeptem. Jemně a drsně zároveň mi přejel palcem po spodním rtu a slastně přivřel oči. ,,A ty tvoje rty. Jsou jako droga." vydechl a hrubě mě políbil. Nikdy jsem ho takhle neviděla. Myslela jsem si že je jiný. Že pro něj něco znamenám.. Odtáhl se.

,,Spolupracuj." rozkázal zasyčením. Lehce jsem zakroutila hlavou ne. Nechci spolupracovat, nechci tu s ním ani v takovémhle stavu být. Nemám nejmenší tušení co je schopný udělat a bojím se toho jak moc nepředvídatelný je. Pevněji mi stiskl zápěstí a spustil na mě více jeho váhy, lehkým povolením právé ruky, která se opírala těsně vedle mé hlavy.

,,Co si o sobě kurva myslíš? Já dávám rozkazy na které se neodpovídá ne. A už vůbec ne zakroucením hlavy." Zavrčel pevným hlasem. Zavřela jsem oči a ani se nesnažila uklidnit své slzy a zrychlené dýchání. Snažila jsem se probudit z tohohle hnusného snu. Ale nejvíc jsem se modlila aby to byla jen obyčejná noční můra a ne realita.

Hrubě mě chytl za tváře čímž mě přiměl k otevření očí. ,,Rozumněla jsi?" zeptal se tvrdě. Vystrašeně jsem kývla hlavou. Klekl si na mě obkročmo, tak že seděl na mém břiše. Pravou rukou mě pevně chytl pod krkem, který mě už tak hodně bolel kvůli angíně, zatímco levá stále drtila má zápěstí. ,,Ptám se znovu. Rozumněla jsi?" zasyčel.

,,Justine to bolí. Ubližuješ mi." vysoukala jsem ze sebe na místo odpovědi, kterou nejspíš očekával. Jako by zamrzl v pohybu. Jeho oči pomalu začaly nabírat známou karamelovou barvu a zděšený pohled plný lítosti se mu vyčaroval na tváři.

,,Co jsem to udělal?" zašeptal si pro sebe potichu a rychle se ode mě odtáhl. Hned jak kolem mě uvolnil stisk jsem se vzdálila co nejdál to šlo. Podíval se na mě skleněnýma očima. Přitáhl si kolena k bradě a položil si na ně hlavu. Slyšela jsem jen jeho tiché vzlyky a nadávky na jeho osobu zatímco jsem se stále zděšená nad tím co se právě stalo opatrně odebrala do pokoje, který jsem za sebou zamkla. Nemůžu uvěřit, že jsem někdy řekla že mu věřím a mám ho ráda.

Měl pravdu. Je stejný jako Mark. Stejně nepředvádatelný, stejně hrubý, stejně násilný. Nechci tu bolest zažít znovu. Už ne.

Tak a je tu další kapitolka! Co říkáte na Justinovu náhlou změnu? A co zpráva od Niala? Napište mi prosím názory do komentářů..