-only love-

79.

Isabella

,,Bell, už je pozdě. Vezmu tě domů." řekl Alex a já pokroutila hlavou. ,,Zůstanu s ním." řekla jsem a opřela si hlavu o postel. Alex si povzdechl a sklonil se ke mně. ,,Měla by ses vyspat." řekl potichu.

,,Já bez něj ale neusnu." zakňučela jsem a podívala se na Justinovu bledou tvář. Vypadal mrtvý, ale naštěstí přístroje a jeho zvedající se hruď říkaly opak.

,,Budeš tam mít Lucifera s Holly a klidně tam budu u tebe dokud neusneš." řekl a já pokroutila hlavou. ,,Postarej se o psy prosím, já zůstanu tady."  řekla jsem a on si povzdechl. ,,Přesunu ti k němu blíž tu sedačku ať máš kde ležet." řekl a o chvíli později už bylo hotovo co řekl.

,,Děkuju Alexi. Vážně nevím co bych bez tebe dělala." řekla a pousmála jsem se na něj jak nejlépe jsem mohla vzhledem k situaci.

,,Není zač." taky se usmál a objal mě. ,,Kdyby se cokoliv dělo, zavolej mi a hned přijedu dobře?" řekl a já přikývla. ,,Tak dobrou noc. Zítra přijedu co nejdřív to půjde. A víš co je za den, tak buď opatrná." řekl a já se nechápavě podívala. ,,Co je za den?" zeptala jsem se. ,,Máš narozeniny. A myslím, že ti Justin řekl co všechno by se mohlo stát.." řekl a na konci se trochu odmlčel. Nepříjemně jsem se ošila a naskočila mi husí kůže. Úplně jsem na to zapomněla...

,,Budu opatrná. A hlavně se mi nemůže nic stát, když budu celý den u Justina." ,,Všechno bude dobrý." řekl a naposledy mě obejmul, předtím než jsme si popřáli dobrou noc a já v pokoji zůstala sama s Justinem a zvukem pípajících přístrojů. Znovu jsem si sedla na sedačku a všimla si že vedle mě leží složená teplá deka a na ní polštář a papírek. Nejdřív jsem se trochu bála ale pousmála jsem se hned co jsem si přečetla co na něm bylo napsané.

Slíbil jsem mu že se o tebe postarám, a rozhodně vás nemůžu nechat prochladnout. Snad to bude stačit- Mike

Zabalila jsem se do deky, protože začínalo být chladno a měla jsem na sobě jen Justinovu mikinu a tepláky. Znovu jsem si opřela hlavu o matraci postele na které ležel a chytla jeho chladnou ruku.

,,Vím, že to není dlouho, ale chybíš mi. Je mi líto, že jsme se pohádali kvůli takové blbosti jako je jezení. Doufám, že se probudíš co nejdřív a budu ti moct říct jak úžasný jsi a jak moc tě miluju. To všechno co jsi pro mě udělal.. nikdy se ti nebudu moct vyrovnat, ale slibuju že se pokusím být nejlepší žena a matka a cokoliv co budeš potřebovat. Jen se prosím probuď co nejdřív. Potřebujeme tě." šeptala jsem do ticha pokoje a doufala že najednou otevře oči, nebo mi stiskne ruku, ale nic se nestalo. Zavřela jsem oči a cítila jak mi po tvářích stékají horké slzy.

-------

,,Bell." slyšela jsem šeptání a jak se mnou někdo jemně třese. Rozespale jsem otevřela oči a zamžourala do světla. ,,Přivezl jsem ti snídani, a ještě něco na převlečení." řekl Alex a já se musela porozhlídnou abych si uvědomila kde to jsem a co se vůbec děje.

,,Děkuju." řekla jsem potichu a promnula si oči. ,,Alexi kde je tu záchod." řekla jsem v rychlosti, když jsem cítila jak se mi houpe žaludek. ,,Tam." řekl a ukázal na dveře přímo naproti nám. Rychle jsem k nim došla a o chvíli později už jsem tak jako každý den rozdýchávala ranní nevolnost. Spláchla jsem, vypláchla si pusu a opláchla si obličej. Radši jsem se na sebe nedívala do zrcadla a vrátila se do pokoje. Unaveně jsem se posadila na sedačku a chytla Justinovu ruku.

,,V pohodě?" zeptal se Alex opatrně. ,,Zvykám si." zamumlala jsem. ,,Kdy by se měl Justin probudit?" zeptala jsem se po chvíli ticha. ,,To mi Mike neřekl." řekl s povzdechnutím. ,,Chybí mi." zašeptala jsem a znovu se potichu rozbrečela, když se mi před očima přehrávalo to co se včera stalo. ,,Mně taky." řekl Alex. ,,Ale vím, že se z toho dostane. Justin je silnej. Zvládne to." řekl a já přikývla. Je to těžší než jsem si myslela..