-only love-

56

Unstable- Justin Bieber ft. the Kid Laroi

K téhle části se moc nehodí, ale co už. Je to hezká písnička. Hlavně ten text..

Isabella

Unaveně jsem si po celém dni lehla na gauč a podepřela se lokty. Zbytek odpoledne jsme strávili v tom domě, kam mě Jay vzal. Povídali jsme si a hrála jsem si s Holly,  která se mě chvíli bála, ale myslím že už mi začíná věřit.

Podívala jsem se do rohu místnosti, kde v pelechu ležel Lucifer. Ochranářsky měl stočenou hlavu přímo u Holly a oba dva spali. Zdá se, že spolu vychází. Je na ně vážně krásný pohled.

Justin vešel do obýváku a s úsměvem si lehl ke mně. Obmotal kolem mě ruce a pravou dlaní mě začal hladit po břiše zatímco mi pokládal několik jemných polibků na krk a do vlasů. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a se zavřenýma očima poslouchala jeho uklidňující tlukot srdce.

,,Bolí tě pořád to břicho?" zeptal se potichu. Jen jsem přikývla hlavou a víc se k němu přitiskla. Nevím čím to je. Mike říkal, že už by to mělo být v pohodě..

,,Brzy to bude dobrý uvidíš." řekl a jemně mě políbil do vlasů.

,,Doufám. Už chci zase normálně fungovat. Tohle mě nebaví." povzdechla jsem si.

,,Ještě že tě mám. Děkuju za všechno Justine." řekla jsem s malým úsměvem. Hodně mi pomáhá a stará se o mě. Nikoho lepšího si nemůžu přát.

,,To já bych ti měl děkovat. Jen kvůli tobě už nejsem tak hrozný jako jsem býval. Furt to teda není nic moc, ale změnila jsi mě k lepšímu." řekl a na konci věty se trochu zasmál. Usmála jsem se a jemně ho políbila na odhalený krk. Spokojeně vydechl a upevnil kolem mě sevření.

,,Jayi?" řekla jsem potichu po pár minutách kdy nikdo z nás nic neříkal. A já se znovu ztrácela v myšlenkách. To je vždycky špatné znamení.

Pokaždé přemýšlím úplně o všem. A občas mám pocit že mi praskne hlava z toho kolik myšlenek mi v ní běhá. Jedna za druhou, zrychlují se a ty nejhorší se tlačí dopředu a opakují se stále dokola. Většinou to končí u jednoho téma, které mě děsí snad nejvíc a na něj se ozývá více a více otázek a teorií.

Ne jednou jsem kvůli tomu tak zpanikařila až jsem skončila ubrečená a schoulená v klubíčku. Skoro jsem nemohla dýchat a v hlavě se mi stále opakovaly ty nejhorší teorie.

Naštěstí se to teď neděje.

,,Mhm?" zamumlal mi potichu do vlasů.

,,Příjde ti že dávám najevo že tě miluju?" zeptala jsem se a až potom si uvědomila že ta věta je těžká na pochopení..

,,Co tím myslíš Bells?" zeptal se zmateně.

,,Nevím jestli je ze mě poznat že tě miluju. Bojím se že není, protože jsem zvyklá být uzavřená do sebe a všechny emoce skrývat. Ale já chci abys věděl že tě opravdu miluju víc než cokoliv nebo kohokoliv.. jen nevím jestli to víš, protože je dost možný že to na mě není vůbec vidět.." řekla jsem potichu.

,,Samozřejmě že vím že mě miluješ Bell. Připomínáš mi to každý den vším co děláš. Vůbec se neboj že to není vidět. Já to na tobě vidím." řekl a natočil hlavu tak aby se mi díval do očí. Já jsem zůstala mlčet a jen čekala co bude dál.

,,Miluju tě dobře?" řekl a stále se mi díval do očí. Miluju jeho oči. Mají snad nejkrásnější odstín hnědé, který jsem kdy viděla. ,,Taky tě miluju." pousmála jsem se a věnovala mu jemný polibek na rty.