-only love-

88.

Justin

,,Jak je na tom?" zeptal se Alex potichu aby jí nevzbudil a sedl si ke mně.

,,Špatně." odpověděl jsem skoro šeptem a palcem ji hladil po ruce.

,,Je to moje chyba." řekl Alex s povzdechnutím. ,,Měl jsem jí uhlídat. Nebo aspoň najít dřív." řekl a já pokroutil hlavou. ,,Není. Alespoň ji mám zpátky. Jen... je na tom hodně špatně fyzicky a psychicky ještě hůř." řekl jsem a na chvíli v pokoji nastalo ticho.

,,Už jste zavřeli Marka?" zeptal jsem se a on přikývl. ,,Zabiju ho co nejdřív to půjde." řekl jsem a zhluboka se nadechl když jsem si jen představil co všechno jí udělal. Tolik si toho protrpěla. A za to může on a on to odnese. Nikdy bych nikoho nenechal ji ublížit a vyjít bez následků.

,,Ale ne dneska. Bella tě bude potřebovat a on tam dole vydrží." řekl Alex.

Podíval jsem se na Bellu a upravil jí deku která ji přikrývala. Skoro všude měla modřiny a někde dokonce i popáleniny od cigaret a malé tržné ranky.

,,A co Declan?" zeptal jsem se očima přejížděl po jejích odhalených ramenou. Byly na nich otisky prstů, jiné modřiny a na klíční kosti popálenina. Vypadala nově. Museli ji udělat nedávno.

,,Utekl, ale barák je zabezpečený. Nedostane se sem." Otočil jsem se na něj a pozvedl obočí. ,,Takže musíme zjistit kde je a chytit ho." řekl jsem. ,,Nebude to tak lehký. Je to Declan." ,,A?" zeptal jsem se. ,,Najdeme ho." povzdechl si Alex. 

,,Koho?" zeptala se potichu Bella. Sakra nechtěl jsem jí vzbudit. Potřebuje odpočívat.

,,Declana. Promiň, jestli jsme tě probudili." řekl jsem s povzdechnutím a posadil se vedle ní na postel. ,,To je dobrý." řekla potichu a na chvíli znovu zavřela oči. Přiložil jsem jí dlaň na tvář a všiml se jak sebou trochu cukla a otevřela oči.

,,Tak já vás tu nechám." řekl Alex a potichu odešel z místnosti. 

,,Lehneš si ke mně prosím?" zeptala se a já tak beze slov udělal. Opatrně jsem si její lehké tělo přitáhl k sobě a objal ji.

,,Bál jsem se že ze mě budeš mít strach jako poprvé." přiznal jsem a jemně jí hladil po boku.

,,To jsem tě neznala. Teď jsi jediný s kterým se cítím v bezpečí." řekla a cítil jsem jak se na mě víc natiskla.

,,Je to hloupá otázka.. ale jak se cítíš?" Zeptal jsem se jí opatrně. Pokroutila hlavou.

,,Jako by mě kousek chyběl. A jsem vyčerpaná a znechucená ale hlavně zklamaná sama ze sebe." řekla potichu a odmlčela se. Cítil jsem jak jí začaly téct slzy a dopadly na mou hruď zahalenou v černé mikině.

Snažil jsem se jí uklidnit hlazením po zádech ale nefungovalo to. Pořád se třásla a pevně se mě držela jako bych se chystal odejít.

,,Neubránila jsem se. Kvůli mně jsme přišli o miminko. Kdo ví jestli ještě někdy budeme mít tu příležitost být rodiče. Všechno jsem zkazila." Dostala ze sebe skrz vzlyky a já si jí přitáhl co nejopatrněji to šlo abych ji neublížil.

,,Bell neplač není to tvoje chyba." řekl jsem potichu a hladil ji po vlasech. ,,Ale je. Měla jsem se víc bránit." ,,Byla jsi připoutaná. A oni jsou mnohem větší a silnější než ty. Neměla jsi šanci. Není to tvoje chyba." snažil jsem se jí utěšit ale nepomáhalo to.

,,Nejhorší bylo jak bezcitný je. Kolikrát jsem ho prosila ať mě nechá být, ale neposlechl. Nikdo kromě Lucase mě tam nerespektoval." řekla potichu.

,,Lucas přežil. Zachránili jsme ho a je s námi." řekl jsem a doufal že ji to aspoň trochu povzbudí. ,,To je dobře. Nezasloužil by si umřít." řekla.

,,Myslela jsem si že už tě nikdy neuvidím." ,,Nenechal bych tě u něj." řekl jsem a ona ke mně zvedla pohled. Znovu jsem jí opatrně přiložil dlaň a tvář a tentokrát neucukla.

,,Promiň že jsem na tebe byla hnusná." řekla s pohledem do mých očí. ,,Kdy?" zeptal jsem se s mírným zmatením v hlase. ,,Předtím než tě Declan postřelil." řekla a já se pousmál. ,,Ty jsi neudělala nic špatně to já se k tobě choval zle. Promiň." řekl jsem a ona pokroutila hlavou.

,,Miluju tě." řekla s pohledem do mých očí. ,,Já tebe." řekl jsem a dal jí uvolněný pramínek vlasů za ucho. ,,Můžu?" zeptal jsem se a podíval se na její rty. Přikývla a já se k ní sklonil blíž. Chystal jsem se spojit naše rty ale předběhla mě. Byl jsem trochu překvapený ale nestěžoval jsem si. Zavřel jsem oči a bez rozpojení našich rtů si jí opatrně podtočil pod sebe. Ruce si dala kolem mého krku a přitáhla si mě blíž.

Prsty jsem jí jemně přejel přes stehno na bok, zastavila se v pohybu a odstrčila mě dál od ní.

,,Promiň, nechtěl jsem dělat něco co by ti bylo nepříjemný." řekl jsem a ona pokroutila hlavou.

,,Ne neudělal jsi nic špatně. Jen se mě tak dotýkali oni. Bude to dobrý. Přenesu se přes to. Jen to bude potřebovat čas." řekla a natáhla ke mně ruce.

,,Chceš mi říct o něčem co ti dělali? Vím že to bude těžký ale třeba se ti uleví." řekl jsem a znovu ji objal. Chvíli bylo ticho předtím než promluvila.

,,Každý den mě hlídali minimálně čtyři a střídali se. Mark.. si se mnou dělal co chtěl. Chodil za mnou alespoň dvakrát denně. Nemohla jsem mu v ničem zabránit. Nadával mi, nadával na tebe, zneužíval mě. Znásilnit mě směl jen on. Ostatním to zakázal, ale stejně to několik z nich porušilo. Mezitím mě Mark i několikrát donutil s nim jít někam do klubu nebo na jednání, kde mi celou dobu vyhrožoval nadával a držel mě pevně u něj. Naposledy bylo to v tom altánu kde mě požádal o ruku." řekla a se skleněnými očima ke mně zvedla pohled. Nevěděl jsem co jí na to říct. Bylo mi jí líto a byl jsem neskutečně naštvaný na Marka.

,,Nechtěla jsem souhlasit, nikdy bych ti to neudělala. Řekl že vás zabije. Musela jsem." řekla potichu. ,,Neboj se, věřím ti." Řekl jsem a pohladil ji po boku. Zvedla ruce tak aby na ně viděla a z levého prsteníčku si sundala zlatý prsten.

,,Ten je od něj." řekla a podala mi ho. ,,Co s ním mám dělat?" zeptal jsem se a vzal si ho. ,,Třeba mu ho narvi do krku až za ním půjdeš, jen už ho nechci mít blízko. Pořád mi ho připomíná." řekla a já se ušklíbl. Má dobrý nápady.

,,Chceš u toho být se mnou? Nebo by to bylo moc." zeptal jsem se a na chvíli bylo ticho. ,,Možná." odpověděla. ,,Nemusíš pokud by ti to nějak přihoršilo na psychice. Věř mi že s ním nemám v plánu nic hezkýho." řekl jsem. ,,Já vím." řekla potichu.

,,Půjdeme dolů? Jsme tu sami jen s Holly a Luciferem. Alex odjel." řekl jsem abych změnil téma na něco hezčího. ,,Dobře." řekla.

Zvedl jsem se z postele a pomohl jí se postavit. Bylo vidět jak je slabá a sotva se drží na nohou.

,,Vezmu tě." řekl jsem a vzal jí do náruče. ,,Jsem těžká. Radši půjdu sama." řekla ale to už jsem se rozešel z pokoje ven. ,,Jsi mnohem lehčí než dřív a to jsem tě předtím taky v pohodě unesl." řekl jsem a scházel pomalu schody. Už ze shora bylo slyšet Holly s Luciferem.

,,Počkej na sedačce. Donesu ti něco k jídlu." řekl jsem a posadil ji na sedačku. Překryl jsem ji dekou a věnoval ji polibek do vlasů. Holly s Luciferem nadšení že jí po dlouhé době zase vidí si vyskočili k ní na sedačku a různě se k ní tulili.

S úsměvem jsem šel do kuchyně a jako první zamířil k šuplíku s lékama. Dneska jsem si je ještě nevzal ale cítil jsem že už to bez nich dýl nepůjde.

Hned potom jsem se dal do chystání nějakého jídla.

———

Omlouvám se že dlouho nebyla nová část ale je toho teď hodně..

Snad se část líbí🤍