Don't shout I love you ✔

1. díl

"Zelo, už jdi někam...chováš se jako malý dítě." okřikl ho DaeHyun. "To bude tím, že taky maknae jsem." křikne zaním se slzama v očích. DaeHyun protočí oči v sloup a práskne s dveřma. Zelo začne brečet a JongUp se k němu přihrne. "Ale notak...určitě to tak nemyslel." objal ho a pohladil po vlasech. "Má pravdu...nic jinýho neumím, než ničit věci okolo." jeho pláč se nezlepšuje, ale spíš naopak. "Zelo, podívej se na mě...ty seš talentovanej kluk a byla to moje moje chyba, že jsme prohráli." zvedl mu hlavu a otřel slzyčky. "Ale...vždyť jsem ti podrazil nohy." dával si to za vinu a znovu se rozbrečel. "No to sice jo, ale já stál hodně blízko, než jsem měl...ten prostor měl být jen pro tebe, ale já se ti tam přimotal...mrzí mě to." JongUp ho silně objal. "To není pravda...už mě unavuje, jak se mě všichni zastáváte jen proto, že jsem nejmladší." trochu se od něho oddálil a běžel do svého pokoje, kde se zamkl a padl na postel. To už JongUp nevydržel a šel na zahradu za Daem. Seděl na lavičce a díval se na malý vodopád. "Hyung tě má rád...moc rád, ale věř mi, že takhle mu nepomáháš." přisedl si k němu. "Já vím, ale když on mě dokáže snadno naštvat." vhrnuly se mu slzy do očí, které následně rozmrkal. "To asi nás všechny, ale je to plachý ptáče. Nezapomeň, že je hodně citlivý a snadno se rozpláče." dal mu ruku na rameno. "Ty s ním trávíš nejvíce času z hyungs, tak řekni...zmínil se o mě někdy?" tahle otázka JongUpa dost zaskočila. "Já...já nevím." zakoktal se. "JongUppie, prosím...je to pro mě hodně důležité." spráskl ruce k sobě. "Já fakt nic nevím...jdi se ho zeptat." rozhodil ruce do stran. "Ale notak...určitě se o mě musel zmínit aspoň jednou." Dae se na JongUpa roztomile podíval. "Já slíbil, že ti to nikdy neřeknu...teda spoň do našeho rozpadu." Dae si povzdechl. "Ale vím, že by určitě ocenil tvou přítomnost." dal mu ruku na rameno. "Tak já se mu teda půjdu omluvit." JongUp s úsměvem přikývne a táhne ho dovnitř. Upřímně?...má svého malinkého bratříčka rád, ale je na zabití. Došli k pokoji Zela a JongUp zaklepal a po té vešel. "Máš na chvíli čas?" zeptal se a podíval na Zela. "No vlastně..." "Dobrý, jen si něco čmárá." přeruší ho JongUp a vtáhne DaeHyuna do pokoje. "Kluci, o co de? Nemám na to náladu." řekne lhostejně. "Zelo, moc mě mrzí, jen se nemůžu vyrovnat s naší druhou prohrou za celé čtyři roky...je to prostě nezvyk...moc mě to mrzí." sklopí pohled dolů a JongUp je tam nechá samotné. "To je dobrý." mávne nad tím rukou. "To není...zranil jsem tvé city a hlavně tvoje srdíčko." dal mu ruku na místo, kde má Zelo srdce. "Odpustíš mi, prosím?" objevily se mu slzy v očích. "Hyung, to víš, že ti odpustím." Zelo se na něj usmál a silně ho objal. "Děkuju." pošeptal mu Dae do ucha a Zelo se lehce začervenal. DaeHyun mu trochu rozcuchal vlasy, ale to teď Zelovi bylo úplně jedno a Dae odešel. Zelovi hrál úsměv na rtech a najednou vlítl do dveří a JongUp s překvapením pro Zela. "Zelo, Zelo, tomu nebudeš věřit." schovával cosi za zády JongUp. "Co?" zeptal se přešťastně Zelo. "Podívej, co jsem sehnal jen a jen pro tebe." podá mu dlouhou smotanou ruli papíru. "Co to je?" zeptá se s úsměvem. JongUp se na něj podívá tím stylem : Děláš si ze mě srandu? Zelo úplně štěstím bez sebe ho obejme. "A co má na sobě, jaký má vlasy, jakej má postoj?" vyhrkl ze sebe Zelo. "Hyung...hlavně klid...z hluboka dýchej, nebo až ho uvidíš, švihneš tu sebou o zem." Zelo z hluboka dýchal a JongUp rozmotal plakát. Když ho Zelo uviděl, tak to s ním po chvilce švihlo - klasika. Ale zase se hned probral a prohlídl si Dae do každičkýho detailu. Měl tmavé vlasy sčesané do čela, krásně výrazné rty a na sobě měl oblečení, které měl při natáčení songu "one shot" a v ruce držel pistoli. Zelovi se strašně líbí, když se Dae nedívá přímo do objektu a má vraždící pohled. "Překonal jsem se, co?" Zelo jen s otevřenou pusou kývne a JongUp se usměje. "Takže hádám, že líbí." uchechtl se. "Líbí, děláš si srandu? To je boží..ty oči, jeho rty, jeho výraz, jeho..." "Brzdi, než se nám tu rozbásníš." zastaví ho JongUp. Zelo vytáhne připínáčky s kladívkem a jde s ním k protější stěně. JongUp se chvíli dívá, jak s tím zápasí a po chvíli mu jde pomoct. Zvládli to po patnácti minutách srovnávání a JongUp se trochu oddálil a zoufale si povzdychl. "Ty si ale navigační systém." práskne se dlaní do čela a Zelo se podívá z dálky. "Není to tak hrozný." přeměřuje si to z větší vzdálenosti. "Máš pravdu...já tak těším, až ten tvůj Dae oživne a vrazí ti z každý strany jednu až se ti otočí kousavým dozadu a ty nabereš rozumu.ů Zelo nad jeho poznámkou prokroutí očima. To musí být vždy tak jedovatý? pomyslí si Zelo a zasněně se dívá na DaeHyuna. "To by můj hyung nikdy neudělal...je milej, hodnej, hezkej, chytrej." povzdechne si. "Vrať se do reality, princezničko." zamává mu JongUp před obličejem. "Ale i tak děkuju...je překrásnej." Zelo ho znovu obejme. "Co bych pro našeho andílka neudělal?" usměje se a odejde z pokoje. Zelo si sedne ke stolu a z jeho snění ho vyruší kručení v briše. Seběhne do obýváku, kde sedí na koženém gauči HimChan, YongGuk a YoungJae. "Oppa, já mám hlad." postěžuje si HimChanovi. "Jo, to víš...kdyby někdo nesnědl všechno za dva dny, nemuseli bychom tu hladovět." podívá se na YoungJae. "Já měl hlad." pokrčí rameny Jae. "Jaei, ty máš hlad pořád." rozesměje se YongGuk a Zelo s Channiem se k němu přidají. Jae si založí ruce na hrudi a hraje uraženého, ale dlouho mu to nevydrží. "Tys to snědl, ty dojdeš na nákup." Zelo se na něj výhružně podívá. "Jaei, možná je roztomilej maknae, ale to neznamená, že ti nemůže jednu vlepit." upozornil ho Channie. "Ale oppa, mě se tam nechce. Vždycky se na mě začnou lepit holky a tenhle je to symý." ukázal Jae na Zela, který se nevinně culil. "Seš máma a vybral sis to sám." uchechtl se YongGuk. "Vždyť mi je dvacetjedna." založí se znovu ruce znovu na hruď. "Tak to seš velkej kluk a teď jeďte nakoupit." ukázal prstem na dveře HimChan. "A co bude s holkama?" zeptal se Jae. "Tak si půjčte moje kšiltovky." řekl otráveně YongGuk. "Díky." Jae doběhl k Bangovi do pokoje a vyndal dvě kšiltovky, které Bang moc nenosí. Seběhl dolů, popadl peněženku, podal Zelovi kšiltovku a ještě chvíli čekal, až mu Bang dopíše seznam. "Nezapomeňtě na chceese cake." prošel okolo Dae.

Snad se první kapitola líbila, ale zatím se toho moc nedělo. Vote a komentáře potěší. Děkuju.