Don't shout I love you ✔

19. díl

"Můžeme se třeba zítra pohádat a potom by si mě objal, aby ses usmířil." šibalsky se usmál. "Ty seš ale kvítko, viď?" udělal jsem mu malý rozcuch a usmál se. "Já vím." uculil se a omotal mi ruce kolem pasu. "Nechceš už spát?" uchechtl jsem se a pořád ho konečky prstů hladil po zádech. "Nevím jestli usnu, ale zkusím to." zavřel oči a rukou mě lehce hladil po hrudi. Já se usmál a taky zavřel oči. Zelo po chvíli klidně spal a usmíval se. Já jsem ani moc nemohl usnout, protože jsem spal po hodinách. Ve tři ráno jsem toho začal mít dost, tak jsem si promnul oči a podíval se na spícího Zela vedle mě. Lehce jsem ho políbil na krk, aby nic necítil a opatrně jsem vylezl z postele. Když jsem byl u dveří, tak jsem se na něj ještě podíval a jen se otočil na bok, ale spal dál. Usmál jsem se a potichu jsem zavřel dveře. Pomali jsem scházel dolů, kde jsem viděl YoungJae, jak brečí. Potichu jsem přistoupil k YoungJaeovi, který se opíral o stěnu a trochu z něj byl cítit alkohol. "Jaei, je ti dobře." dal jsem mu ruku na rameno. YoungJae se na mě podíval, ale místo odpovědi mě objal a rozbrečel se ještě víc. "Co se stalo?" omotal jsem mu ruce kolem pasu. Chvíli se nic nedělo, ale potom se oddálil a já byl v tu ránu přitisklej na zdi. "Tobě už vážně přes..." nedořekl jsem to, protože najednou naše rty propojil. Já byl chvíli zmatený, ale potom jsem věděl, co mám dělat. "YoungJaei, přestaň...seš opilej." odstrčil jsem ho od sebe. "Nejsem, jen se ti to zdá." natiskl se na mě. Chtěl jsem něco říct, ale umlčel mě polibkem. Ruce mi dal na hruď a pomali sjížděl níž, ale já ho svojí rukou zastavil. Jenže moc mi to nepomohlo, protože mi chytil obě ruce jednou rukou a dal mi je nad hlavu. Výborně DaeHyune! Můžeš si zatleskat, neubráníš se ani před svým opilým kamarádem a možná se s tebou i vyspí a ty mu prodáš své panictví jen tak! Pomyslel jsem si. Chtěl jsem začít křičet, ale znovu mě umlčel polibkem. Už jsem to nemohl vydržet, tak jsem se musel proti svému nejlepšímu kamarádovi bránit tím, že jsem ho kousl do rtu. Kousek se odtáhl a já se dostal z jeho stisku. Nechtěl jsem to udělat a kdyby mě poslechl, tak bych to ani neudělal. Rychle jsem odešel nahoru, ale Jae šel rychle za mnou. "DaeHyune, prober se a udělej něco, vždyť tu nejsi sám." křičel jsem v duchu. "YoungJaei, nech toho...víš, co? Ty jsi teď lehnout a vyspi se, protože si opilej." hmm, že by to fungovalo? "Ale přijdeš za mnou potom?" zeptal se. "Jo, neboj." přikývl jsem. "Tak zatím." až napotřetí vešel do svého pokoje, protože se motal. "Leda tak za sto let." řekl jsem si pro sebe a vrátil se do pokoje, kde Zelo brečel. "Hyung, co se ti stalo?" přihrnul jsem se k němu a přitiskl se ho k sobě. "Zdálo se mi, že si mě opustil." pevně mi omotal ruce kolem pasu. "JunHongie, víš, že to není pravda a nikdy bych to neudělal." políbil jsem ho do vlasů. "Já vím...co jste vůbec s YoungJaem probírali?" podíval se mi uslzenýma očkama do očí. "Proč?" zeptal jsem se. "Protože jsem zaslechl nějaký hlasy a šepot." že by na mě byl naštvanej? pomyslel jsem si. "No, to se ještě musí zírta vyřešit před ostatníma, takže ti to povím zítra." znovu jsem ho políbil do vlasů. "Tak jo." pousmál se a oba jsme si lehli. Zelo mi omotal ruku kolem pasu a oba jsme spokojeně usnuli.

***

Ráno mě probudila velká rána z kuchyně. Rychle jsem se posadil a Zelo tu nebyl...aha, je už celkem pozdě, takže je ve škole. Nasoukal jsem se do hiphopových džín a rychle sešel dolů, ale pak se mi rozsvítilo...ty kalhoty byly Zelovi, ale většinou bez nich nedá ani ránu. Šel jsem se podívat, co se děje v kuchyni a viděl jsem JongUpa, YongGuka a Zela, ale ten měl ruce od krve a kolem něj střepy. "Zelo, pro Boha. Co se ti stalo?" opatrně, ale rychle jsem se k němu přihrnul. "Nic." sesunul se po zdi na zem a rozbrečel se. "JongUpe, co se mu stalo?" šeptl jsem neslyšně. "Nevím, zeptej se YongGuka." pokrčil rameny. Odtáhl jsem YongGuka od kluků trochu dál. "YongGuku, řekni mi prosím, co se stalo?" když jsem se podíval na Zela, tak se mi draly slzy do očí. "Zelo říkal, že HimChan viděl Sayuri se Suhou venku, a že líbali." šeptl se starostí v hlase. Já šel pomali k Zelovi. "Choi, pojď do koupelny, prosím." stekla mi slza po tváři, ale Zelo jen zamlel hlavou. "Zelo, no tak." lehce jsem ho chytil za předloktí a zvedl ho ze země. Zelo vzlykal a šli jsme pomali do koupelny, která byla u chodby. "Jak se ti to prosím tě podařilo?" ustaraně jsem se zeptal a pohladil ho po tváři. "Rozdrtil jsem skleničku." řekl, mezitím co jsem vyndal lékárničku. "Ale Choi. Už musíš prostě pochopit, že je dospělá a nemůžeš jí chránit věčně." posadil jsem ho na okraj vany. "Ale vybrala si špatnou cestu." šeptl smutně. "Zelo, ona se vrátí na tu dobrou cestu, uvidíš." snažil jsem se mu aspoň trochu pozvednout náladu. Vyndal jsem pinzetu a Zelo schoval ruce. "Zelo, neblbni. Slibuju, že se budu snažit." Zelo se chvíli zamyslel a s nechutí dal ruce před sebe. "To ale nemůže být jen jedna sklenička, viď?" zeptal jsem se podezřívavě. Zelo sklopil hlavu a lehce s ní zamlel. "Proč nám to děláš?" šeptl jsem a lehce jsem mu hlavu zvedl.

Tak tady je další díl a asi bych ho nenaspala, kdyby mě k tomu nezmanipulovali dvě holky. Takže to je asi vše a další díl bude nejdříve zítra a nejdýl v sobotu.