Don't shout I love you ✔

62. díl

"Zlatíčko...stávej." pohladil mě někdo po stehně. Já pootevřel oči a uviděl jsem Gukkieho. "Jak ti je?" zeptal se mě starostlivě. "Blbě..." řekl jsem jednoduše a přehodil přes sebe deku. "Já vím zlatíčko. Já vím..." povzdychl si a políbil mě na tvář. Když chtěl odejít, chytil jsem ho za zápěstí a nenechal ho odejít. "Copak?" zeptal se mě. "Jen...mohl bys tu zůstat se mnou....prosím..." udělal jsem na něj očíčka. "Dobře." řekl a sedl si vedle mě. "Junie...myslím, že Dae by měl být chvíli sám. Uvědomit si, o co přišel..." řekl Guk. Ale cítil jsem, že v tom nebude jen tohle. "Jo...já vím." řekl jsem. "Víš...co kdybychom mu to vrátili?" zeptal se mě s úšklebkem. "J-jak to myslíš?" zakoktal jsem se. "Už jsem se se Sabi dohodl, jí to nevadilo, ale....mě napadlo, že bychom sehráli malou scénku. Přede všemi bychom řekli, že spolu chodíme. Dae by byl hodně smutný a pak by si to uvědomil....samozřejmě, že všichni kromě DaeHyuna by to věděli." řekl Gukkie. "Um...tak jo." řekl jsem. "Fajn." usmál se a pak něco naťukal na mobilu. Po chvíli přišli všichni kluci i Sabi se Sayuri...kromě DaeHyuna. "Takže...domluvili jsme se tak, že spolu budeme jakoby chodit a pak to řekneme před vámi. Nebudete se tvářit nějak moc překvapivě, jasný?" podíval se na ostatní YongGuk. "Pro Zela to klidně udělám." řekl JongUp a objal mě. Sabi se usmála a pak všichni přikývli. "Kluci, moc děkuju...a hlavně vám dvěma holky." usmál jsem se na Sayuri a Sabi. "Pro tebe všechno bráško." řekla Sayuri a objala mě. V jejím obětí mi bylo nejlíp. "Takže...my si tu musíme něco nacvičit, takže...můžete zase jít." řekl jim Gukkie. Všichni odešli a YongGuk mě chytil za ruce. "Nebudeš mě doufám zkoušet líbat, že ne?" zeptal jsem se nejistě. "Promiň zlatíčko." řekl. Já jen zaskučel a čekal až to přijde. YongGuk se ke mě pomalu přibližoval a já se snažil přizpůsobit, ale...šlo to hodně těžce. YongGuk se lehce otřel o mé rty a pak mě dlouze políbil. Já se musel usmát a pak jsem se odtáhl. Začal jsem se smát. "Čemu se směješ?" zeptal se mě nechápavě. "Ne...promiň." trochu jsem se zklidnil a pak jsem ho lehce políbil. "No...neřekl bych, že je to přesvědčivý." řekl jsem. "Hele...líp to neumím." řekl. "Hm, tak to je dost slabý kámo." řekl jsem mu. "Cože? Tak to zkusíme znova." řekl. "Fajn." řekl jsem mu. "Fajn." odpověděl mi stejným tónem. Guk se ke mě zase přibližoval a dlouze mě políbil. Lehce jsem pootevřel rty a Gukkie mi jazykem vnikl do pusy. Chvíli jsme se tak líbali, ale po chvíli jsem se musel odtrhnout. "No...ale jo. Docela dobrý." řekl jsem a otřel si rty. "Takže...můžeme to jít oznámit?" zeptal se a chytil mě za ruku. "Dobře." řekl jsem a propletl si s ním prsty. Sešli jsme dolů, kde byli úplně všichni. "Kluci...musíme vám něco říct..."začal YongGuk. Já se letmo podíval na DaeHyuna, který nás bedlivě sledoval. "Já....chci říct, že...spolu chodíme." řekl Gukkie. Polovina se tvářila 'překvapeně' a ta druhá tak nějak bez známky emocí. Uviděl jsem v DaeHyunových očí slzy. 'Řekl sis o to sám chlapečku' Pomyslel jsem si. "Ale...to stejně nic moc nedokazuje." řekl HimChan a mrkl na nás. Gukkie se na mě podíval a já spojil naše rty. Gukkie mě začal lehce líbat a já se přidal. "Fajn...věříme vám." řekl Jae a pousmál se. "Tak...my...jdeme zase...do pokoje." řekl Gukkie. HimChan se ušklíbl. "Hlavně nebuďte moc hluční." křikl na nás JongUp. "Hubu drž." okřikl ho Gukkie a šli jsme zpět do pokoje. Hned jak zavřel dveře jsem se začal smát. A Gukkie kvůli mě taky. Pak jsme si lehli na postel a já mu omotal ruce kolem pasu. "Jak dlouho to takhle bude?" zeptal se mě a různě si hrál s našimi prsty. "Až to DaeHyunovi dojde." řekl jsem. "Aha...takže nikdy." řekl Gukkie. "No...to je taky jedna z možností." řekl jsem. Po chvíli někdo zaklepal na dveře. "Choi, můžu s tebou mluvit...o samotě?" mezi dveřmi stál Dae a podíval se na Gukkieho. "Neboj se." řekl jsem mu a políbil ho. "Já se nebojím..." řekl a naposledy mě políbil. Pak odešel z pokoje a Dae si sedl vedle mě a do očí se mu hrnuly slzy."JunHongu....bolí mě to..." popotáhl. "A myslíš, že mě to nebolelo?" zeptal jsem se ho posměšně. "Junie, já...miluju tě. Nevím proč, ale i když jsme se rozešli...nemůžu na tebe zapomenout...." řekl se svěšenou hlavou. "A co si jako myslíš, že teď bude?" zeptal jsem se ho. "Já...můžu tě prosím p-políbit?" zeptal se mě. "Tak dělej." řekl jsem mu otráveně. Dae se ke mě přiblížil a přitiskl své rty na mé. Měl je pořád stejně sladké. Dae jimi začal nejistě pohybovat. Nechtěl jsem, ale po chvíli jsem se malinko taky přidal. Dae mě pomalu položil na postel a dal mi ruce vedle hlavy, abych mu náhodou neutekl. Dravě mě líbal na rty, což se mi moc nelíbilo a snažil jsem se cukat, ale měl nějakou velkou sílu. "Nech toho...prosím." řekl jsem. "Ne. Nenechám tě být. Naposledy." řekl Dae a svlékl mi tričko, kterým mi svázal ruce za zády. Snažil jsem se z toho dostat, ale šlo to dost blbě. Dae mi sundal i kalhoty a lehce mě líbal na hrudi. Pomalu se dostával k mému lemu trenek , které po chvíli také sundal. Nezaváhal ani na chvíli a vzal si mou chloubu do úst. Snažil jsem se to dusit v sobě dokud to šlo. Dae střídal tempo a já se snažil opravdu hodně. "No tak...vím, že se ti to líbí." řekl Dae, ale já pořád nic. Ucítil jsem, že se blížím k vyvrcholení. Dae ještě párkrát pohnul s hlavou a já se mu s hlasitým vzdechem udělal do pusy. "Stálo ti to za to?" uchechtl se. Nechápavě jsem se na něj díval. "Kreténe." řekl jsem si pro sebe. "Ty víš, že tě pořád miluju. Nenechám tě někomu jinému." řekl vážně a odešel. Já si na sebe oblékl kalhoty a vyčerpaně jsem si lehl na postel.