Don't shout I love you ✔

14. díl

Omlouvám se, že jsem dlouho nenapsala, ale jeden týden jsem byla v nemocnici a ten druhý jsem si chtěla trochu odpočinout, protože sem píšu skoro každý den. Moc se omlouvám všem čtenářům a doufám, že vám to tímhle dílem vynahradím.

"Máme už jen dvacet minut." šeptl. Já si nespokojeně sedla a znovu promnula oči. Někdo zaťukal na dveře a vešel. "Ahoj...koukám, že jste se tu nepozabíjeli, což je dobře." byl to HimChan a my mu odpověděli no pozdrav. "Tak jaká byla noc?"uchechtl se. "No...celkem v pohodě, kdyby mě někdo nevzbudil, tak by to bylo ještě lepší." ostře jsem se podívala na Suhu. "Nedělám to rád, ale do školy se prostě musí." chytil mě za ruku a všichni tři jsme sešli dolů. "Ahoj." byli tam všichni až na mého roztomilého bratříčka. Se Suhou jsme jim odpověděli a šla jsem postavit vodu na čaj. Opřela jsem se o zeď a zavřela oči. "Ty chceš mít zase rychlou sprchu po ránu?" zeptal se YongGuk a já se rychle probrala. "No proto." uchechtl se YongGuk. Někdo mě zezadu objal a já sebou trochu trhla. "Ahoj, zlatíčko." no kdo jinej než Zelo. "Ahoj." omotala jsem mu ruce kolem krku a po chvíli jsme se odtáhli. "Máte tady čaj." ukázal na tři hrnky JongUp. Já se Zelem jsme si vzali červenej-nečekaně, a Suho si vzal zelenej. "V kolik je ta soutěž?" zeptal se YongGuk. "Ve čtyři." řekla jsem nenadšeně a potom mi to docvaklo. "Počkej, ty tam půjdeš?" zeptala jsem se nevěřícně. "Ne...my tam půjdeme." objal HimChana a YoungJae kolem ramen. Suho se na všechny nevěřícně podíval. "No...tak to bude katastrofa." povzdychla jsem si. "To bude v pohodě...věř mi." pohladil mě po zádech Suho. "Fajn...jdu do koupelny a TY ZŮSTANEŠ TADY." zdůraznila jsem a Suho smutně pokýval. Vyšla jsem do pokoje a ze skříně vytáhla džínové kraťasy, černé tílko a mikinu od Bambama, která pořád voněla stejně krásně. Zamířila jsem do koupelny, kde jsem se osprchovala, oblékla, vyčistila si zuby a učesala vlasy. Vyšla jsem z koupelny a rychle naházela učení do tašky.

DaeHyun's POV:

Byl jsem opravdu nešťastný, když jsem viděl Zela tak strhanýho. Miluju ho tak moc, že by to mělo být trestné, ale nemůže si mě získat tak lehce. A ještě k tomu ten...incident se Sayuri, jestli se to Zelo dozví, tak nás buďto zabije oba nebo jen mě. Sayuri se vracela dolů a zabíjela mě pohledem. Potom za mnou přišla a táhla mě do chodby. "Daei, naznač Zelovi aspoň trošičku přátelství." šeptla. "Copak to jde? Většinou se hádáme." sklopil jsem hlavu. "Upřímně...máš ho aspoň trošku rád?" lehce mi zvedla bradu. "Upřímně ho hrozně miluju, ale nechci to dávat najevo." pošeptal jsem jí do ouška. "No...tak v čem je problém?" dala mi ruku na rameno. "V tom, že...vás miluju oba, ale Zelo by mě nejspíš zabil." po tváři mi stekla slza. "Já vím, hyung...ale zkus se víc věnovat Zelovi...třeba mu zkus nabídnout, ať přespí u tebe." přitáhla si mě blíž k sobě. "Tak to nebude problém." svůdně jsem se usmál a Sayuri se uchechtla. "Díky, DaeHyunnie." pohladila mě po tváři a objala. Ani jednomu se nechtělo oddálit, ale přišel k nám Zelo. "Proč zrovna dvě osoby, které nadevše miluju?" povzdychl si. Sayuri do mě lehce šťouchla. "Zelo, neboj. Tvojí drahou polovičku bych ti nepřebral." uchechtl jsem se a vypadalo to, že mi aspoň trošku věřil. "Měli bychom jít do školy." přišel sem JongUp se Suhou. "Jo, středoškoláčku." rozcuchal jsem Zelovi vlasy a ten se lehce začervenal. Sayuri na mě mrkla a já se pousmál. Zelo se culil jako andílek. Všichni čtyři se šli oblékat a já s nima vyšel před barák. "Ahoj." řekli všichni až na Zela, protože jsem ho přidržoval za zápěstí. "Promiň mi, hyung." silně jsem ho objal. "T-to je v pohodě." chvíli byl zmatený, ale potom mi omotal ruce kolem pasu. "Ale musíš pochopit, že...jsme jen kamarádi." řekl jsem ztrápeně a Zelo smutně přikývl. "Ale až příjdeš, tak se tě na něco zeptám a myslím, že by se ti to mohlo líbit." Zelo se na mě podíval, jako malé dítě, které dostalo sladkosti. "Tak jo." přikývl s úsměvem. "Fajn, tak si to uží." Zelo na mě hodil /WTF pohled/. "Děláš si ze mě srandu, viď?" zeptal se. "Hmm, možná...tak se měj." pohladil jsem ho po zádech. "Ahoj." letmo mě objal a šel za těma nedočkavcema. Zelo mi zamával, tak jsem mu zamával nazpět. Potom jsme oba šli svojí cestou. Vrátil jsem se dovnitř a kluci se na mě divně dívali. "Co?" zeptal jsem se nechápavě. "Nic, nic." uchechtl se YoungJae. "Nejsem blbej." založil jsem si ruce na hrudi. "To neříkám, jen...ty chodíš se Zelem?" zeptal se mě zvědavě. "Ne, ale taky neříkám, že ho nemám rád, jasný?" všichni kývli. Já šel po schodech do svého žlutého pokoje a zavřel za sebou dveře. Sedl jsem si s notebookem na postel a zapl ho. Na ploše se mi zabrazil obrázek Zela a mě, když jsme natáčeli Rain sound a nudili se o přestávce, tak jsme si dali selfie. Musel jsem se pro sebe usmát a z oka mi vykápla slza, ale nevím jestli štěstí nebo smutku.

Na obrázku je JongUp a doufám, že se líbil.