Don't shout I love you ✔

82. díl

"Lidi, teď jsem četl, že tu mají být Shinee." řekl Up. "No...a co my s tím?" zeptal se nechápavě Jae. "No...že bychom třeba s nimi někam zašli..." konstatoval Up. "Hele....Key je fajn, ale pořád neodpustím to, co mi udělal Taemin." řekl uraženě HimChan. "Co ti zase udělal?" povzdychl si YongGuk. "Třeba to, že mi vyměnil hnědou barvu na vlasy za blond." řekl HimChan. "Ty můj chudáčku..." řekl lhostejně YongGuk. "Hm...fakt děkuju tvé lítosti." řekl a ušklíbl se HimChan.

***

Po pár minutách jsme dorazili před můj bývalý dům. Vystpupili jsme z auta, vzali jsme si věci a já zazvonil u dveří na zvonek. "Už jdu." ozvalo se česky. Asi si budu muset tu češtinu zase natlouct do hlavy. "Ahoj JunHongu, ráda tě zase vidím." usmála se matka a objala mě. "Ahoj mami. Já tebe taky. Stýskalo se mi." řekl jsem. "Mě taky broučku." pohladila mě po vlasech. "Tak...asi vám pomůžu se zavazadli ne?" zeptala se nás a kluci a vůbec nevěděli o co go. "Ne, to je dobrý." řekl jsem. "Ale...je tu menší problém, že....kluci neumí česky a..." podrbal jsem se na zátylku. "To není problém." řekla korejsky a usmála se na ně. "Tak....pojďte dál." řekla mamka a i tak mi pomohla s kufry. Šli jsme dovnitř a zezuli jsme si boty. Šli jsme do obýváku, kde seděl můj otec a byl začtený do knihy. "Ahoj....tati." řekl jsem tiše a dost nejistě. S mým tátou jsme skoro nikdy nevycházeli moc dobře. "No nazdar 'synáčku'." řekl ironicky a ušklíbl se. "Dobrý den." řekl YongGuk. "Ahoj." pousmál se na něj táta. 'WTF? To nemyslí vážně?' pomyslel jsem si. Tak...je pravda, že mě nikdy neměl moc v lásce...narozdíl od Banga. "Děje se něco zlato?" zeptala se mě máma. "Ne...ani ne." řekl jsem smutně a podíval se do země. "Co si tak smutnej?" zeptal se mě táta. "Nejsem." řekl jsem. "Tak se usmívej ne?" řekl možná trochu protivně. 'Ach jo, to bude boj...' pomyslel jsem si znovu a šel jsem do kuchyně pomoct mámě s jídlem. "Co děláš?" zeptal jsem se jí zvědavě. "Dělám rámen." řekla. "Chceš pomoct?" zeptal jsem se jí. "Ne, bude to hned hotové....Co se děje Junnie?" zeptala se mě. "Co? Co by se mělo dít? Všechno je v pořádku." řekl jsem. "Jsi můj syn. Matka pozná kdy je její dítě smutné." řekla a objala mě. "Já jen...to táta. Pořád je na mě protivný. Nemá mě rád." řekl jsem smutně a po tváři mi stekla slza. "Junnie, tohle neříkej. Miluje tě, jen....prostě se ještě nepřenesl přes to, že...no...ty a DaeHyun." řekla. "Ale....ty mě máš ráda i přes to, ne?" zeptal jsem se jí. "Zkatíčko, mě je jedno do koho se zamiluješ, hlavně, aby jsi byl s tou osobou šťastný." pohladila mě po tváři. "Dobře." pousmál jsem se a setřel si slzy. "Ale uvidíš, že to všechno bude v pořádku." řekla a ja přikývl. Pomohl jsem s prostřením stolu a pak jsem kluky i 'tátu' zavolal ke stolu. Dae si sedl vedle mě a nenápadně mě hladil po stehně. Mamka před nás položila misky s rámenem a pak jsme začali jíst. "Zelo, děje se něco?" zeptal se mě YongGuk starostlivě. "Ne...ani ne." řekl jsem. "Pak si promluvíme." řekl vážně a já přikývl. "Hlavně na něj buď hodný YongGuku, snadno se rozpláče." řekl mu táta a vypadalo to, že chce, abych před ním vypadal jako idiot. Dojedl jsem a šel jsem odnést misku do dřezu. "Tak pojď." chytil mě YongGuk za zápěstí a táhl mě do mého pokoje. "Zelo...co se děje?" zeptal se mě staroslivě. Podíval jsem se za dveře, jestli někdo neposlouvhá.

"Bojím se táty." řekl jsem tiše. "Cože? Proč? Udělal ti něco?" zeptal se mě. "Ne, ale...copak nevidíš, jak se chová ke mě a jak k tobě. Na tebe je aspoň trochu milý, ale..." povzdychl jsem si. "Stejně za to může to, že se dozvěděl o mě a DaeHyunovi." řekl jsem. "Ale...Junnie, je to jednoduchý...koho máš radši? Daeho nebo tvého otce?" zeptal se mě zvědavě. "Sanozřejmě, že DaeHyunnieho." řekl jsem. "No...tak to pak není problém ne? A navíc...kdyby ti chtěl ublížit, víš moc dobře, že by to DaeHyun nedovolil. A já svýho Maknae budu chránit za každou cenu." řekl a objal mě. "Děkuju Gukkie." položil jsem si hlavu na jeho rameno. "Kluci...pojďte si dát něco sladlýho." křikla na nás matka. Sešli jsme dolů a mamka náp dala kus tvarohového dortu. Hned jsem ho měl v sobě a pak jsem šel do obýváku. Sedl jsem si vedle Daeho a chytil jsem se s ním za ruku. "Zase jsi brečel?" zeptal se mě táta. "Tati, prosím...nechci to tu rozebírat." řekl jsem. "A kdy jindy?" zeptal se mě. "Můžeme si prosím promluvit?" zeptal jsem se ho.