Don't shout I love you ✔

18. díl

"Ne, právě, že jste byli lepší." řekl jsem jí. "No právě...lepší neznamená dobří." povzdychla si. "Jo a...prosím promiňte mi to, ale dneska přespím u E..teda u Suhy." takže je to jasný. "C-cože." vykoktal ze sebe Zelo. "JunHongie, promiň. Ale Suho se bohužel změnil a ostatní ani ne za dva dny, takže s ním musím chodit a...možná ho trochu ráda mám." nakrčila obočí. "P-počkej...je to na mě moc rychlý." Zelo si dal prsty na spánky a přemýšlel. "Takže...jestli to chápu dobře, tak obě sázky vyhrál, ty ho máš asi trochu ráda a přespíš u něj, chápu to?" zvedl hlavu. "Noo...jo, a nemusíš se bát...nenechám ho na mě jen jednou sáhnout, slibuju." pohladila ho po tváři a objala ho. Ach jo, Zelo ani neví, jaký má štěstí, že zrovna Sayuri je jeho sestra...není to fér, ale život prostě není fér. "Dobře, ale dávej na sebe pozor." políbil jí na čelo. Jak jsem říkal...jeden za druhého by dali život. "Neboj, slibuju." udělala mu mírný rozcuch a Zelovi hrozně slušel. Všichni jsme se s ní rozloučili a Sayuri odešla za EXO a omotala Suhovi ruce kolem krku. Přesně tohle na ní mám rád...že se nestydí ukázat svojí pravou osobu a to se mi na lidech líbí...hlavně na Zelovi, že se opravdu chová jako pravý maknae, ale nikdy to nepřehání. "Já už bych jel." postěžoval si JongUp. "JongUppie má pravdu." přikývl HimChan. "Dobře, tak pojedem." řekl YongGuk a šli jsme k východu, ale zpozoroval nás YongNam a šel k nám. "Ahoj, YongGuku." řekl bez náznaku emocí. "Čau, co tu děláš?" zeptal se trochu nepříjemně YongGuk.

"YongGuku, chci se ti omluvit za to, co se stalo v minulosti...hledal jsem tě dva roky, ale ty si pořád buďto natáčel, nebo si měl koncert, tak už se na mě prosím nezlob." podíval se mu YongNam do očí. "Jsme jen příbuzní...nedělej z toho nic víc, jo?" uchechtl se YongGuk. Chtěl odejít, ale YongNam ho chytil za zápěstí. "YongGuku, jak tohle můžeš říct?...nemůžu za to, že jsem byl na prvním místě, tak proč na to prostě nezapomeneš a nevedeš novej život?" zeptal se YongGuka nechápavě. "Já ho vedu, ale bez tebe, bez rodičů, bez bráchy, ale s mojí skupinou...je prostě pozdě, pochop to." YongGuk sklopil pohled a šli jsme dál. "YongGuku, to si mu nemohl odpustit? Je to tvoje dvojče." zeptá se ho Zelo. "Zelo, já svojí rodinu už dávno opustil a našel si jinou a tu opouštět nehodlám...kvůli němu fakt ne." uchechtl se. je sice pravda, že by nás asi nikdy neopustil. Nastoupili jsme do auta a Zelo se s JongUpem musel hned prohodit, protože neseděl vedle mě. YongGuk nastartoval a vyjel z velkého parkoviště. "Dae?" šeptl neslyšně Zelo, ale já ho slyšel. Naklonil jsem se k němu blíž. "Až budem doma, tak nezapomeň." stejně šeptl a já se usmál. "Neboj." trošičku jsem ho rozcuchal a on se jen culil. Zajeli jsme před vilu a všichni jsme vystoupili. Zelo mě táhl za zápěstí dovnitř. Sundali jsme si boty, zeslekli si bundy a Zelo se na mě nedočkavě díval. "Zelo, klid...převlečem se a potom se sejdeme tady dole, hmm?" Zelo jen přikývl a hned letěl do svého pokoje. Já nechápavě kroutil hlavou a potom jsem se vydal do svého pokoje. Vysvlekl jsem se z tý hrůzy a napadlo mě, že bych mohl JunHiongieho trochu vyprovokovat. Vytáhl jsem ze skříně jen kalhoty, které mi sahaly nad kolena a nic víc jsem si neoblékl. Sešel jsem do obýváku, kde byli všichni až na Zela. Kromě JongUpa se na mě všichni divně dívali. Sedl jsem si vedle YoungJae a po chvíli přišel i náš maknae. Celý zrudl, ale on na tom nebyl o ni ć líp, ce se týče oblečení. Měl boxerky od Aramiho a hiphopové volné džíny. Já se tajemně usmál a přišel k němu blíž. Odtáhl jsem ho za roh a natiskl ho na zeď. "Napadlo mě, že bys dneska mohl spát u mě, ale jen když budeš chtít." pošeptal jsem mu do ucha. "Tak to beru." řekl s úsměvem a já se taky musel usmát. "Fajn, musím ti ještě něco říct, ale pojď za mnou." chytil jsem ho za ruku a šli jsme do mého pokoje. Za sebou jsem zavřel dveře a posadil jsem se na postel. "Zelo si chtěl sednout vedle mě, ale já si ho strhl na můj klín a oba jsme omotali ruce kolem pasu toho druhého. "Zelo, já...víš, že spolu nemůžeme být, ale nechci ti tak moc ublížit, tak mě napadlo, že se ti to budu snažit nějak vynahradit." pohladil jsem ho po tváři. "DaeHyunnie, ale já tě přece nemůžu do něčeho nutit...to je...crazy." podíval se mi do očí. "Do ničeho mě nenutíš, hyung. Dělám to sám od sebe a pro tebe." Pohladil jsem ho po zádech. Zelo se usmál a položil si hlavu na mojí hruď. "Ale stejně...k čemu mi to je, když tě nemůžu políbit." povzdychl si. Ach jo, kdybys jen věděl, JunHongie, pomyslel jsem si. Měl jsem ho chuť políbit tady a teď, ale musím počkat do středy. "Já vím, JunHongie." starostlivě jsem ho pohladil po vlasech. "Můžu se tě aspoň dotknout?" tahle otázka mě zaskočila. "Vždyť už se mě dotýkáš, ale jo...můžeš." Zelo se pousmál a natiskl se na mě ještě víc. "Nechceš už jít spát?" zeptal jsem se, když zavřel oči. "Tak jo, ale budu v boxerkách." stoupl si přede mě. "Tak co jinýho mi s tebou zbejvá?" usmál jsem se a taky si sundal kalhoty. Popravdě? Byl takhle krásný , tak proč mu to neříct dneska? Ne! Slib je slib! vrtalo mi dokola hlavou. Lehl jsem si do postele a Zelo si lehl z poloviny na mě a omotal mi ruce kolem ramen. Já mu ruce omotal kolem pasu a byl to vážně krásnej pocit, mít ho takhle blízko u sebe. "Můžu tě o něco poprosit?" pošeptal mi do ucha. "Podle toho, co to bude." šeptl jsem. "Můžu ti dát prosím aspoň pusu?" roztomile se na mě podíval. "Až zítra, jo?" dal jsem mu pusu na tvář a Zelo s úsměvem přikývl. "Miluju tě hrozně moc, ale moc mi to neulehčuješ." tak to jsme na tom stejně. "Já vím, ale zmůžu?" lehce jsem ho hladil konečky prstů po zádech. "Já vím, DaeHyunnie...já vím." šeptl. "Dobrou noc." políbil mě na tvář. "Dobrou, Zelo...dobrou." zněl jsem trochu ztrápeně. Zelo, místo toho, aby spal, tak mě prsty hladil po hrudi a bříšku. Zavřel jsem oči a vychutnával si jeho dotyky, ale nedával jsem to moc najevo. "Zelo...prosím, nedělej mi to." šeptl jsem. "Ale kdy zase budu mít tu příležitost se tě dotknout?" pošeptal mi do ucha. Chci ho políbit, chci, chci a chci, ale nemůžu. "Jestli chceš, tak tu můžeš spát i zítra." svůdně jsem se na něj podíval. "Hmm, ale jen když se tě budu moct dotýkat." ušklíbl se roztomile. "Do pasu jsem tvůj." uchechtl jsem se svůdným pohledem. "A...od pasu?" ušklíbl se. "Možná jednou." políbil jsem ho na tvář a on lehce zčervenal. "Tak to beru." uchechtl se. "DaeHyunnie, ty ani nemáš ponětí, jak moc tě miluju." pošeptal mi do ucha a natiskl se na mě co nejvíc. "Já vím. Chci abys byl šťastný a budu se snažit, ale kluka asi nepřiměješ, aby někoho miloval...promiň, JunHongie." pohladil jsem ho po vlasech. "Já to chápu. Nemůžu tě přece donutit, aby jsi byl na kluky." lehce mě pohladil po tváři. "Ale neber to tak, že tě nebudu mít rád. Právě, že tě mám hodně rád a myslím, že se to už nikdy nezmění k horšímu." Zelo se usmál a položil mi dlaň na hruď.

Tak tady je další díl a doufám, že se vám to líbilo, protože na téhle části jsem si dala hodně záležet. Kdyby někdo nepoznal, tak na obrázku se Dae se Zelem.