Don't shout I love you ✔

45. díl

„Jo, to máš pravdu." Usmál jsem se na Zela a pak se podíval na YongGuka vraždícím pohledem. „Jo a víš co je nového?" zeptal se mě po chvíli Gukkie. „Vzali nás zpět do TS, protože si uvědomili, že jsme až moc dobří?" ironicky jsem se zasmál. „Jak to víš?" otevřel pusu a díval se na mě. „Počkej, oni nás vážně vzali zpět?" podivil jsem se. „Noo...jo. Prý se budou snažit pro nás vybrat i lepší prostředí, ale stejně to bude jako vždycky." Mávl nad tím YongGuk rukou. „To jsou mi ale novinky." Řekl jsem si pro sebe. „A k tomu ještě jedna....za tři dny tě propustí a budeme se o tebe starat." Řekl. „To my myslíš jen sebe?" ušklíbl jsem se. „Ty jsi zase vtipný...ale jo. Tím myslím sebe." Řekl Gukkie. „Hurá." Řekl jsem znuděně. „Ale plosím tě." Rozcuchal mi YongGuk vlasy. „Hele, Zelo je maknae, já ne." Řekl jsem a ukázal jsem na Zela. „Ten není na rozdíl od tebe tak blbej." Řekl HimChan a já ho zabil pohledem. „Copak? Sere tě, že i ten Zelo je chytřejší než ty?" uchechtl se Gukkie. „Tak moment...jak I? Jak I?" vyjekl a vystartoval po něm. „Zelo, nestojí ti za to." Řekl jsem a nechápavě zamlel hlavou. „No...to máš pravdu. Nestojí." Řekl Zelo a zase si sedl na postel vedle mě, ale...nějak mi to nestačilo. Strhl jsem si ho k sobě a nechtěl jsem ho pustit. „Zůstaneš tu?" zeptal jsem se smutně. „Cokoliv." Šeptl. Pohladil mě po tváři a políbil mě na čelo. Někdo zaklepal na dveře a vešel. Přišel sem HongBin. „Ahoj, bráško." Usmál se a políbil mě na tvář. „Ahoj." Usmál jsem se taky. „Tak co? Jak ti je?" zeptal se starostlivě. „Už je to dobrý." Řekl jsem a HongBin se spokojeně usmál. „To je fajn." Řekl. „Už víš to o Ilwoovi a HimChanovi?" zeptal se mě. „Jo." Řekl jsem, ale ne moc nadšeně. „A to ho jako necháš?" zeptal se nechápavě. „Hele...HimChana nic nezastaví. Jo, nelíbí se mi, že jsou spolu o devět let." Řekl jsem mu. „Hele, vy jste se Zelem od sebe o čtyři roky." Řekl HimChan. „Ale ne o devět let." Řekl jsem a víc si k sobě Zela přitiskl. „Hele, já moc nechci, aby si se udusil." Řekl se starostí v hlase Zelo. „Zelo, jsem v pořádku. Věř mi." Usmál jsem se a pohladil ho po tváři. „Já ti věřím, ale...ty pro lásku děláš cokoliv a to se mi nelíbí." Řekl Zelo. „Jak cokoliv?" zeptal jsem se ho nechápavě. „Klidně by ses i udusil." Řekl. „Nene." Bránil jsem se. „Ale jo jo." Stál si za svým. „Ne." Řekl jsem. Zelo po mě jen s jazykem prskl. Oba jsme udělali Pokerface, ale koutky nám cukaly nahoru, až jsme vybuchli smíchy. „Vy jste tak roztomilý.." zasnil se YongGuk. „A už je to tu zase." Povzdechl jsem si. „Pane Jung DaeHyune, musíte si vzít prášek." Přišla za mnou docela hezká sestřička v krátkých modro-bílých šatech. Já si přášek od ním převzal a zapil ho vodou. „Pokud by jste cokoliv potřeboval, stačí říct." Řekla což se mi hodilo. Trošičku jsem si Zela chtěl vyzkoušet. „Děkuju mockrát." S úsměvem jsem na nám mrkl a ona se zahihňala. Když odcházela, tak jsme se jí s kluky dívali na zadek, kromě Zela...nečekaně. Když odešla, tak mi Zelo jednu slaboučkou vlepil. „Tak.Na.To.Zapomeň." řekl se zatnutými zuby. Poslal jsem mu vzdušnou pusu. „YongGuku, řekni mu něco." Řekl zoufale YongGuk. „Ahoj." Zamával mu a já se jim začal smát. Zelo dětinsky nafoukl tvářičky a byl hrozně roztomilej. „Snad by jsi nežárlil, Lásko moje." Opřel jsem si čelo o to jeho. „Člověk nikdy neví." Řekl a políbil mě na tvář. „Asi tak." Usmál jsem se a chvíli jsme si vyměňovali sladké polibky. „Pánové, už končí návštěvní doba. Musíte odejít." Přišla za námi po chvíli sestřička. „Dobře." Řekl YongGuk. „Přijdeme zase zítra." Řekl YongGuk a rozcuchal mě. „Jupí." Řekl jsem ironicky. Zelo už chtěl taky odejít, ale já ho lehoulince chytil za zápěstí. „Sestřičko, mohl by tu prosím můj přítel zůstat?" zeptal jsem se sestřičky. „No...u vás uděláme výjimku." Řekla s úsměvem. „Děkuji." Řekl jsem a ona kývla. Stáhl jsem si Zela zpět k sobě. „Máš tak krásný oči." Zadíval jsem se mu do očí a pohladil ho po tváři. Zelo se lehce začervenal a usmál se. „Miluju tě." Řekl jsem a políbil ho na čelo. „Já tebe taky." Šeptl. „Zelo...opravdu je mi to hrozně líto. To, co jsem ti řekl, co jsem ti udělal..."

„Ššš, Dae. Nemluv o tom. Zapomeň na to. Je to za námi." Dal mi ukazováček na rty. Chvíli se zadíval na mé rty a skousl si spodní ret. Prstem si hrál s mými rty a já se usmál. Po chvíli jeho prst vyměnil za rty. Lehce mi olízl spodní ret a já je lehce pootevřel. Jazykem mi vnikl do úst a rukou mi zajel pod lem trička. Ještě nějakou dobu jsme si takhle 'hráli' dokud jsme se toho oba nenabažili. „Miluju tě." Šeptl Zelo a já ho hladil ve vlasech. „Miluju tě." Políbil jsem ho na čelo. Zelo se usmál a zavřel oči. Já udělal to samé a po chvíli jsem usnul.

Když jsem se probudil, tak Zelo seděl vedle mě u mé postele a usmíval se. „Konečně jsi se probudil. Můžeme to ukončit." Řekl se škodolibým úšklebkem. „O čem to mluvíš?" zeptal jsem se nechápavě. „No o čem asi. Vážně jsi si myslel, že bych ti dal druhou šanci. Jsi tak...naivní. Tohle vše je k smíchu." Řekl a přišel ke mně blíž. „Co chceš udělat?" zeptal jsem se se strachem. „Opravdu sis myslel, že tě miluju? Jsi opravdu naivní kluk. Nikdo tě nemiluje...ani vlastní rodiče, kteří se o tebe nestarali. Nejsi vůbec nic." Řekl a vytáhl injekční stříkačku. Zapáchl mi jí do žíly a škodolibě se smál. Svíjel jsem se v bolestech a křečích.

Najednou jsem s sebou prudce škubnul a posadil se. Podíval jsem se po pokoji a Zelo ke mně hned přiběhl. „Zlato, ššš. Notak. Bude to v pořádku. Byl to jen sen." Objal mě a kolébal se mnou. „Vypadalo to jako skutečnost...chtěl jsi mě zabít." Stékaly mi po tvářích slzy. „Cože jsem? Dae, to bych ti nikdy neudělal. Miluju tě a i kdyby...nikdy bych ti nedokázal byť jen trošičku ublížit." Lehce mě políbil na mé roztřesené rty.

Další díl je na světě. 

A teď pozor...B.A.P už to zase táhnout s TS. Dneska jsem to četla na velice spolehlivém zdroji a prý se TS budou snažit zařídit B.A.P dobrou budoucnost a možná, že prý i vytvoří nový styl, který dřív nedělali...tak uvidíme. Ale snad je to pravda a B.A.P to znovu rozjedou. 

Dneska je opravdu podařený den. :)