Don't shout I love you ✔

16. díl

"A jak vůbec bylo ve škole?" pohladil jsem ho po vlasech. "No...čtyři, pět." šeptl sklesle. "A za co, prosím tě." byl jsem úplně v šoku nad jeho známkami. "Odmít jsem žalovat." podíval se mi do očí. "Na koho?" zeptal jsem se zvědavě. "Na toho, kdo zabil Kleopatru." tiskl mě trošku víc. "A ta čtyřka?" pohladil jsem ho po tváři. "Hlavní město USA je prej New York." dusil v sobě smích JongUp. "No...a není?" zeptal jsem se kvůli Zelovi, protože mi vzlykal do trička. "Vždyť je to Washington." JongUp se na mě nechápavě podíval a cukaly mu koutky, ale nevydržel. "Hele, JongUp-Shi, nedělej si z nás srandu." JongUp se ale nepřestával smát. "Jak jste si mohli myslet, že hlavní město je New York? I kluci to ví." ukázal na ně rukou, ale HimChan si odkašlal. "OMG, já jdu nahoru, nebo z vás chytím záchvat." on ho ještě nemá? Pokud teda myslí smíchu. Odkráčel nahoru a zdá se, že Zelo usnul, ale občas trochu popotáhl. "Neboj, to se stane každýmu. Ani já s Channiem jsme to nevěděli." hladil jsem ho po zádech a Zelo lehce přikývl. "Znáš JungUppieho, je chytrej jako rádio, ale druhej den to hned zapomene." Zelo se uchechtl a omotal mi ruce kolem krku a položil si hlavu na mojí hruď. "Nechceš si jít lehnout do postele?" zeptal jsem se, když zavřel svá krásná zářivě hnědá očka. "Ne, protože by si zase zdrhl. Znám tě, hyung." šeptl a kluci se tiše smáli. "Tak dobře." usmál jsem se a pohladil ho po tváři. Zelo se taky usmál a pomali usínal. Rty měl oddělené od sebe a já se musel bolestivě kousnout do spodního rtu. "Ty si vážně úchyl." kroutil nechápavě hlavou HimChan. "Co? Jen si ho prohlížím." šeptl jsem. "No právě. To je znásilnění." řekl pro změnu YongGuk. "Já ti do toho nechci nijak kecat, ale...znásilnění je fyzická práce, zatímco koukání se je...normální." pokrčil jsem rameny. "Seš prostě úchyl." souhlasil s HimChanem. "No a? Má dokonalý vlasy, oči, rty, tělo..." "To on musí, když je maknae." uchechtl se HimChan. "Takže maknae musí mít dokonalý i pozadí?" ušklíbl jsem se. "No, tak o tomhle se tu bavit nemusíme, ale...nevypadá, že by to od tebe věděl." řekl YongGuk. "Taky že nic neví, ale příští středu se mu to chystám říct." podíval jsem se na klidně spícího Zela a přitiskl si ho blíž k sobě. "Je opravdu roztomilý, když spí." šeptl YongGuk. "Ale jen když spí." dodal HimChan. "Ne ne, je to roztomilé a krásné stvořeníčko, které vypadá vždy krásně." zaprotestoval YongGuk. "Které si taky naprogramoval, aby ti pomohl ovládnout svět." vyčítavě se na YongGuka podíval. "No a...ale Dae z něho má respekt, když se mi to malinko a často vymkne z ruky." řekl YongGuk a podíval se na mě. Já si jen odfrkl a hladil Zela po vlasech. Najednou mě zmohla únava. "Hyung, jsou tři hodiny, vstávej." vzbudil mě YoungJae. "C-co?" promnul jsem si oči a poposedl si tak, abych Zela nevzbudil. "Že se musíme připravit." YoungJae si sedl vedle mě. "A jo...Zelo vstávej." pohladil jsem ho po tváři. "Ještě ne." řekl rozespale. Omotal mi ruce kolem pasu a natiskl se na mě. "Mě se taky nechce, ale musíme." Zelo něco nespokojeně zamumlal a sedl si. Tím mě osvobodil z jeho obětí a díky němu mi byla teď zima. Stoupl jsem si a se Zelem jsme šli každý do svého pokoje, takže jsme se museli rozdělit. Ze skříně jsem si vyndal jsem si vyndal bílou košili, černé slušnější džíny a černé sako s kravatou. Zamířil jsem do koupelny a vzal si sebou jen černošedé boxerky od Armaniho. Vlezl jsem si do sprchy a nechal jsem na sebe stékat příjemně teplou vodu. Jo...mohl bych tam strávit celou věčnost, ale soutěž začínala za padesát minut.

Rychle jsem se umyl a hned osušil. Hodil jsem na sebe jen boxerky a vyšel z koupelny. Najednou se ke mě přiřítil JongUp a když mě viděl, tak zrudl. "Z-Zelo potřebuje pomoct s vážnou věcí." zakoktal se. "Tak já se obleču a příjdu." JongUp ke mě přistoupil blíž. "Myslím, že ho potěšíš, když tam příjdeš jen takhle." chytil mě za zápěstí a šel se mnou k Zelově pokoji. "To asi jo, ale teď pro koho to bude trapnější." JongUp jen pokrčil rameny a zaťukal na dveře od Zelova pokoje. "Myslím, že Daeova přítomnost tě hooodně potěší." zasmál se JongUp. "Přestaň se smát." vražedně jsem se na něj podíval. "Proč myslíš, JongUpe?" Zelo vyšel z koupelny a zrudl o trošku víc než JongUp. "Nechceš mi doufám říct, že jdeš jen v tomhle, že ne?" ukázal na moje boxerky. "Ne, ale JongUp za mnou přišel, když jsem vycházel ze sprchy." objasnil jsem mu tu trapnou situaci. "Já se jdu převlíct, tak si to tady vyřešte." JongUp odešel a já se chvíli díval na Zela. "Tak...s jakou vážnou věcí potřebuješ pomoct?" zeptal jsem se s úsměvem. "Amm...jo...jakou košili si mám vzít?" zvedl dvě košile na ramínkách. Jedna byla černá, druhá zas bílá. "Zkus si tu černou." konstatoval jsem. Zelo kývl a nedělalo mu žádný problém se přede mnou zeslíct. Nejradši bych ho shodil na postel a přivlastnil si jeho tělo, ale chlapeček si musí počkat do středy. Zelo si oblékl černou košili a slušela mu víc, jak ta bílá. "Tak co myslíš?" dal si ruce v bok. "Si...je hezká." vypadalo to, že Zelo neslyšel to moje přeřeknutí a jen kývl hlavou. "Díky za pomoc, ale raději se jdi oblíct." Zelo to nevydržel a vybuchl smíchy. "Moc vtipný." ušklíbl jsem se na něj. "Viď, ale nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo." ušklíbl se na zpět. "Noo...tak, děkuju." znovu jsem konstatoval a v hlavě mi běhalo jediný: Proč já? Proč zrovna já? Trapnější situace snad už bejt nemůže. Chtěl jsem odejít, ale můj mozek byl v šoku a ani nevím z čeho. "Už můžeš jít, teda jestli chceš." uchechtl se. "J-jo." vzpamatoval jsem se. Odešel jsem z jeho pokoje a přemítal, co se vlastně stalo. Byl jsem tak zabraný do přemýšlení, až jsem dost špatně narazil do dveří. "Au...no dopr...čic...shit." setřel jsem si krev z nosu a ucpal si ho. "Dae, pro Boha. Si v pořádku?" přiběhl ke mě Zelo. "Nevím." pořád jsem si držel nos. "Ukaž." ruku mi dal k tělu a opatrně mi sáhl na nos. "No...to se zalepí a bude to v pohodě." řekl ustaraně a táhl mě do koupelny. Nos mi otřel kapesníkem a dal mi na něj větší náplast s vetou, do které se vsakovala krev. "Příště dávej pozor. Nemusíš se mi tu zmrzačit ještě víc." lehce mě políbil na tvář. "Jo, asi máš pravdu." uchechtl jsem se. "Ale pěkně si mi nahnal strach." pohladil mě po tváři a objal mě. Já byl ještě pořád nahej...pokud ovšem nepočítám boxerky. "Zelo? Nevadí ti, že tu jsem nahej?" rozhodil jsem ruce do stran. "Amm...asi ne." konstatoval. "Bože, Zelo." praštil jsem se dlaní do čela. "Hyungs, dělejte. Máme už jen půl hodiny." zakřičel YongGuk, aby ho všichni slyšeli. "Tak jdi." popohnal mě Zelo k mému pokoji. "A...otevři dveře než vejdeš." chytil záchvat smíchu. Já byl chvíli naštvaný, ale potom jsem s úsměvem nechápavě zamlel hlavou. Šel jsem pomali k mému pokoji a otevřel dveře, abych nedělal Zelovi další starosti...už tak musí mít v hlavě dost starostí a teď do toho ještě můj nos. Oblekl jsem si to, co jsem měl vyskládané na posteli a kravata mi šla uvázat kupodivu bez problémů. Rychle jsem si učesal tmavě hnědé vlasy sčesané do patky. Seběhl jsem dolů, kde jsem viděl Zela, jak se vztekal nad kravatou. "Prosím tě pojď sem." zasmál jsem se a Zelo přišel blíž ke mě. S úsměvem jsem si převzal kravatu a uvázal mu ji. Zelo se celou dobu nedíval nikam jinam než do mých očí a já myslel, že omdlím. "Děkuju." děkovně se usmál. "Nemáš zač." zatahal jsem ho za tvářičku, jako malého. "Hele." promnul si tvář a já se usmál. "Jee, Daei, já myslel, že jdeš jen v těch boxerkách. Byla by prča." JongUp propukl v smích a Zelo to samý. "Vytáhl si mě z koupelny a říkal si, že Zelo potřebuje pomoct s vážnou věcí." založil jsem si ruce na hrudi a všichni kluci se začali tlemit. "Neměli bychom raději jít?" zeptal se YongGuk, když se trochu zklidnil.

Doufám, že se díl líbil a děkuju všem, kteří tuhle povídku vůbec čtou. Kdyby náhodou, tak na obrázku je Bang YongGuk.