Don't shout I love you ✔

83. díl

Vykašlal jsem se na to a mobil jsem si vypnul. Neměl jsem teď chuť si číst všechny ty zprávy. "Nechceš se už vrátit? Myslím, že YongGuk o tebe bude mít velkou starost." řekl mi Taemin. "Domů se mi nechce." řekl jsem a šli jsme dál. "Hele, jsem rád, že tu je s námi aspoň jeden ze známých, ale...vážně by jsi měl jít domů. Vyřešit si to s DaeHyunem, omluvit se mu.... Víš, řekl bych, že lepšího kluka už nepotkáš." řekl Key. "Lepší kluk už ani být nemůže, ale...je to těžký. Dae je na mě určitě naštvaný..." povzdychl jsem si. "Samozřejmě, že bude...ale pak se s ním můžeš příjemně usmířit." šibalsky se na mě usmál. "Tak dobře, ale...ještě chvíli tu s vámi budu. Nevadí?" zeptal jsem se jich. "Nevadí. Budeme.jedině rádi." usmál se na mě Taemin a dal mi ruku na rameno. "Fajn." usmál jsem se na něj. Procházeli jsme se po náměstí, pár fanynek nás poznalo a mělo dokonce zájem i o můj podpis. Pak jsem uviděl Sabi a nejspíš s její sestrou. "Počkejte tu chvíli." řekl jsem a doběhl Sabi. "Sabi...můžeme spolu chvíli mluvit?" zeptal jsem se jí. "Zelo? Co tu děláš?" zeptala se mě. "No...jeli jsme sem s kluky a...chci, aby ses vrátila k YongGukovi. Prosíííím." zeškemral jsem. "Zelo...ty to nechápeš, viď?" zeptala se mě zoufale. "Ty máš kluka?" vykulil jsem oči. "Ne ne, nemám, ale....já jsem z Česka a YongGuk....rodičům se to nelíbilo a když jsem jim odmlouvala, tak...moje máma je teď v nemocnici. A jen kvůli mě." řekla. "Ale....bylo ti líp s YongGukem nebo s rodiči?" zeptal jsem se jí. "Samozřejmě, že s Bangem, ale....prostě to nejde. Promiň." pohladila mě po tváři a pak odešla. Povzdychl jsem si a vrátil se k SHINee. "Zelo, volal DaeHyun. Má o tebe vážně strach a dokonce brečel. Měl by ses vrátit." Řekl mi Minho a pohladil mě po rameni. "No...asi máš pravdu." Usmál jsem se a vrátil Minhovi bundu. Rozloučili jsme se a já si v půlce cesty zapnul mobil. Měl jsem tam 123 nepřečtených zpráv a 90 zmeškaných hovorů jen od DaeHyuna. Rychle jsem běžel domů a vpadl dovnitř, div jsem neurval dveře. "Tak tohle jsi dost přehnal Maknae." řekl hodně naštvaně YongGuk a dal mi facku. Nevěřícně jsem se na něj podíval a pak mě se slzami v očích objal. "Sakra Junnie...máš vůbec tušení jak jsem se o tebe bál?" vydechl a zmáčkl mě silněji. Po nějaké době se odtáhl a podíval se mi na tvář do které mě bolestivě uhodil. "Promiň zlatíčko. Nechtěl jsem ti dát facku. Mrzí mě to." řekl smutně a dal mi na postižené místo motýlí polibek. "Mianhae, mianhae, mianhae." řekl několikrát za sebou a dal mi dětskou pusu na rty. Vyjeveně jsem se na něj díval. Choval se vážně divně. "Junnie, tak řekni něco nebo si tu facku budu vyčítat do smrti." po tváři mu stekla slza. "J-já...t-to...v pořádku. Zasloužil jsem si to." řekl jsem. "To teda nezasloužil." řekl vážně a pohladil mě po tváři.

"Je tu DaeHyun?" zeptal jsem se ho. "Nahoře." kývl hlavou směrem nahoru. Vyšel jsem schody a zastavil jsem se u našeho pokoje. Pomalu jsem otevřel dveře a uviděl jsem Daeho jak leží na posteli a je ubrečený. Hned jak mě uviděl, vylítl z postele a hned mě silně objal. "Junnie...mrzí mě to, co jsem ti řekl. Odpustíš mi?" začal znovu brečet. "Ale....co bych ti měl odpustit a proč se mi omlouváš? To já bych se měl omlouvat tobě. Já jsem po tobě vyjel. Mianhae." řekl jsem a omotal mu ruce kolem pasu. "Zlato...nemusíš se omlouvat. Ale...proč máš na tváři rudý obtisk? On tě někdo zbyl?" vychrlil na mě. "Ne." řekl jsem. "Byl to YongGuk, že jo?" zeptal se mě naštvaně. "Jak to víš?" zeptal jsem se ho. "Takže byl. Já ho zabiju." řekl a vylítl z pokoje. "Dae, počkej." zakřičel jsem za ním. "Ne Junnie, tohle se bude řešit." řekl a šel dál. "Vysvětlím ti to." řekl jsem mu. "Dobře." otočil se čelem ke mě. "Jo, sice mi jednu silnou natáhl, ale jeho omluva byla větší." řekl jsem mu. "Tak dobře. Ale víš, že to příště jen tak nenechám." řekl a pohladil mě po tváři. "Děkuju." usmál jsem se a políbil ho. Dae se usmál a pak jsme šli zase zpět. "No...a teď k tobě..." řekl a podíval se na mě. "Co tě to sakra napadlo. Kdyby jsi nepotkal Keye a ostatní nechci vědět, jak by to dopadlo." řekl. "Jak víš, že jsem byl s nimi?"
zeptal jsem se ho překvapeně. "Jak? Taemin mi napsal." řekl. "Aha..." kývl jsem hlavou. "Máš jediné štěstí, že tě našli." řekl a políbil mě. Pak jsme se navzájem začali provokovat až to skončilo.....víte jak.