Don't shout I love you ✔

79. díl

Zelo's POV:

Šel jsem spát asi něco kolem deváté a Dae pár minut po mě. "Je mi smutno." řekl roztomile Dae a přitulil se ke mě. Já se usmál a objal jsem ho. "Junie?" podíval se na mě. "Copak?" pohladil jsem ho po vlasech. "Miluju tě." řekl a políbil mě. "Hrozně moc." dodal. "Já tebe víc." usmál jsem se a polibek mu oplatil. Dae s úsměvem zavřel oči a já taky. Položil jsem si hlavu na jeho rameno a pomalu jsem usínal.

***

Ráno nás probudila velká rána, která se ozvala z Jaeova pokoje. S Daem jsme si jen vyměnily pohledy a běželi jsme do Jaeova pokoje. Tam jsme našli ležet Sayuri na zemi a vedle ní byl mobil se zprávou. Dae si přečetl zprávu a já se mezitím snažil probrat Sayuri. "Sayu...prosím, probuď se. No tak..." řekl jsem a lehce jí poplácal po tváři, ale nic. "Junie....to bys měl vědět i ty." řekl a podal mi její mobil. Přečetl jsem si tu zprávu a hned se mi objevily mžitky před očima. "J-jak..." sedl jsem si na postel. "Nechápu to. Jak se to mohlo stát?" zeptal jsem se nechápavě a do očí se mi nahrnuly slzy. Aby jste věděli o co šlo, tak o to, že jí máma poslala zprávu s tím, že WooBina postřelil jeden z jeho zaměstnanců a pak ho zabil. "Zlato....no taaak....to se občas stane." řekl Dae a objal mě. "Ale...proč jemu? Proč se mu nikdo nesnažil pomoc?" po tvářích mi stékaly slzy. "Junie....všechno bude zase dobré ano?" položil jsem si hlavu na jeho rameno a nepřestával brečet. "Ale...kdyby nebyl v česku, nic z toho by se nestalo." řekl jsem a plakal dál. "Junie, no tak....to se mohlo stát úplně kdekoli a komukoli, ano?" dal mi ruce na ramena. Já jen smutně kývl a setřel si slzy. Po nějaké době jsme konečně vzbudili Sayuri a já si s ní šel o tom všem promluvit. Trvalo nám to docela dlouho, než jsme ji uklidnili a přesvědčili o tom, že to byla nehoda. Po chvíli se z postelí vyhrabali i ostatní kluci, až na YongGuka. Šel jsem k jeho pokoji a zaklepal na dveře. Pomalu jsem je otevřel a YongGuk jen tak ležel a díval se....kamsi do pryč. "Gukkie..?" podíval jsem se na něj. "Copak Maknae?" usmál se na mě a popolezl o kousek dál, abych se mohl posadit. "Já jen, že všichni už jsou vzhůru a ty nic." řekl jsem. "Aha...no...přemýšlím." řekl a podepřel si hlavu jednou rukou. "A o čem?" zeptal jsem se ho zvědavě. "Víš...dneska ráno mi tu nechala Sabi tohle..." podal mu Guk ze svého nočního stolu dopis a já si ho přečetl. Stálo v něm, že musí odjet, kvůli své matce, ale že se pokusí co nejdříve se vrátit. "Víš...myslím, že....že mě opustila." řekl. "A proč by to dělala?" podíval jsem se na něj. "Já nevím...třeba...zjistila, že to se mnou stojí za nic." pokrčil rameny. "Nestojí." řekl jsem zbrkle. "A ty to víš jak? Vždyť jsme spolu nebyli sami ani jediný den." řekl. "Prostě vím, že to s tebou za něco stojí." řekl jsem mu. "Ale...pořád si nejsem jistý. Třeba....si našla někoho lepšího..."

"A to jako koho? Jsi normální? Posloucháš se vůbec?" zeptal jsem se ho a zaťukal mu prstem na čelo. "Ne...ani ne." řekl lhostejně. "A to jsem si myslel, že nejhůř na tom je JongUp-Hyung...a ono asi ne." usoudil jsem. "Jo..." pokrčil rameny. Povzdychl jsem si a pak jsem pomalu odešel z jeho pokoje, ale před tím jsem mu řekl: 'Zkus nad tím ještě přemýšlet, než uděláš kravinu, hm?' a pak jsem odešel. "Jak to vypadá s YongGukem?" zeptal se zvědavě HimChan. "Vypadá to s ním úúúúžasně, vůbec se nemusíš bát hyung. Děkuju za optání." křikl seshora YongGuk. "Jasně, je to vidět." řekl si HimChan pro sebe. "Co s ním je?" zeptal se tiše Jae. "Sabi musela odjet kvůli své matce a YongGuk si teď myslí, že pro ní nebyl dost dobrý." řekl jsem. "Tak to je nesmysl!" vykřikl....no, skoro zařval Jae a vyběhl rozzuřeně nahoru za Gukem. "A je to tu zas..." povzdychl si HimChan. "Hele, ale....vždyť....nech ho aspoň žít." řekl Dae zoufale. "Mluvím o Jaeovi." řekl HimChan. "No....vždyť to já taky." řekl Dae. "Vždyť DaeJae nesnášíš." řekl mu Up. "To je pravda, ale....vážně....nechte toho kluka aspoň na pět minut žít." řekl Dae. "Fajn...1...2...3..." začal HimChan počítat na prstech. "Tak to bude ještě hooodně dlouho." řekl JongUp a šel vymýtit lednici. "Hele....počkej na mě." řekl jsem a běžel za ním. "Copak si náš Maknae bude přát?" zasmál se Up. "Něco moc dloplýho plo moje bžíško." řekl jsem a pohladil si břicho. "Dobře, tak....co tu máme?....Máš chuť třeba na....mrkev?" zeptal se. "Ne." zamlel jsem hlavou. "Rajčata?" "Ne." "Tak...co třeba....jablko?" zeptal se. "Taky ne." řekl jsem mu. "Taaak....co třeba....jahody?" zeptal se mě. "No...ty bych si možná i dal..." zamyslel jsem se. "Fajn..." usmál se na mě a podal mi misku jahodami. "Díky." mrkl jsem na něj a vzal si k tomu i nutellu. Odhopkal jsem do obýváku a sedl jsem si na gauč. Začal jsem pomalu papat ty slaďoučké jahůdky a vážně jsem se teď choval jako malý dítě. "Náš mavinký maknae..." začal mě Dae tahat za tvářičky a hrál si s nimi. "Dae...Dae....nech toho plosím." řekl jsem a lehce jsem zčervenal. "Ty se stydíš?" vypískl Up a začal se smát. "To teda nestydím." řekl jsem. "Zlatíčko....žijeme spolu už pět let....poznáme to na tobě." řekl mi Dae. Já si rukama zakryl tváře a sklopil pohled. "Ty jsi tak cuteeee." řekl a objal mě. Políbil mě na tvář a pak mi vzal jednu jahodu. "Hele, to jsou...." než jsem stihl něco dalšího říct, zacpal mi jednou jahodou pusu. Jen jsem pokrčil rameny a vzal si jí celou do pusy. Dae si vzal ještě jednu a pak šel nahoru. Po chvíli se nevracel, tak jsem šel za ním. Byl v pokoji a převlékal se ze svých věcí na spaní do upnutých džín a volnějšího trika. Skousl jsem si spodní ret a dal mu zezadu ruce na boky. "Copak?" uchechtl se Dae. "Umm....nevím." zamlel jsem hlavou a políbil ho na rameno. Pak jsem pokračoval k jeho krku a nakonec jsem ho dravě líbal na rtech. Dae se otočil čelem ke mě a lehce mě shodil na postel. Sedl si obkročmo na můj pas a hned mi sundal tričko. No...a dál to už znáte sami.