Don't shout I love you ✔

9. díl

Šli jsme ke GOT7 a Bambam se ke mě přiblížil. "Dobře tancuješ." pošeptal mi do ucha "Díky." podívala jsem se do jeho zářivých očí. "Dnešními ofociálními vítězi jsou...B.A.P." zakřičel DJ a YoungJae mě silně objal. "Blahopřeju, zasloužíte si to." řekl Bambam a taky mě objal. Krásně voněl a v jeho objetí mi bylo dobře, ale nic netrvá věčně. "Proč si vůbec opustila B.A.P?" zeptal se mě. "Chtěla jsem si od tý slávy oddychnout, ale teď to vypadá, že se zase vracím." Bambam se usmál a rozhlídl se kolem. "Kde máte ty dva hlavní?" zeptal se zmateně. "Měli menší problém, takže jsou nejspíš na záchodech." Bambam kývl hlavou a šli jsme k baru. Po chvíli se k nám přidal rudovlásek taky z GOT7. "Ahoj kotě. Jsem Mark." sedl si vedle mě a trochu se přiblížil. "Ahoj." odpověděla jsem bez zájmu. "Ještě nikdy nás žádná holka neporazila a teď nás porazíš ty se svou skupinou." řekl navěřícně. "No jo. To prostě musíš umět." pokrčila jsem svůdně rameny. "Ale umím i jiný věci než tancování a zpěv." svůdně se usmál a objal mě jednou rukou kolem ramen. "Ne, díky. Nemám zájem." smířila jsem ho s tím. "Asi mít štěstí nebudu." povzdychl si a pomali odcházel. "Je to idiot." poznamenal Bambam. "Nejste s Marem příbuzní?...vypadáte podobně." zeptala jsem se. "Naštěstí ne, ale dám ti malou radu...dávej si na něj pozor." najednou k nám přiběhl YongGuk.

"Zelo si něco vzal a teď to s ním nehne." vydechoval a já vzala Bambama za ruku. Šli jsme rychle na záchody, kde ležel Zelo a byl u něj HimChan. "Co se stalo?" klekla jsem si vedle Zela. "Píchl si pervitin kvůli DaeHyunovi." měla jsem slzy v očích a nevěděla, co mám dělat. "Choi, notak." lehce jsem mu zaklepala s ramenem, ale nic. "Zkus mu změřit tep." klekl si vedle mě Bambam a já mu sáhla na levé zápěstí. Tep měl moc pomalej a já měla co dělat, abych se nesložila. "Channie, zkus dojít pro Dae, jestli ho má rád, tak ho takhle nenechá." HimChan přikývl a rychle odešel. "Ach jo...prober se, prosím." šeptla jsem a slzy mi pomali stékaly po tvářích. Někdo rychle otevřel dveře šel k Zelovi. "Ce se mu stalo?" zeptal se se slzama v očích Dae. "Píchl si pervitin, nějak kvůli tobě nebo co." pořád mi tekly slzy. "Sayuri, hlavně klid. Zelovi hodně pomůžeš, když budeš věřit, že mu nic není." pohladil mě po paži a podíval se na Zela. "Jestli mi ho vezmeš, tak vím, koho mám zabít prvního." a to byla pravda, ale taky jsem měla chuť zabít Zela za to, co mi udělal. "Pokusím se mu pomoct." já Zela pohladila po ruce a stoupla si.

"Je ti dobře?" zeptal se starostlivě Bambam a pohladil mě po zádech. "Jo, ale musím jít na vzduch." Bambam mě chytil za ruku a šli jsme ven. "To byl tvůj kluk?" stoupl si přede mě a zastčil mi pramínek vlasů za ucho. "Ne, to ne. Moje dvojče." zase mi steklo pár slz po tváři. Bambam mi je lehce setřel a já ho objala. On se pousmál a omotal mi ruce kolem ramen. Já jsem zabořila obličej do jeho hrudi a takhle jsme tam vydrželi pět minut. "Ty seš snad první kluk, kterej nevyužil příležitosti a nepolíbil mě." podívala jsem se mu do očí. "Tak to se ani nedivím. Ale zaprvý v téhle situaci bych to neudělal, zadruhý se bojím odmítnutí a zetřetí to není můj styl, bez urážky." hladil mě po zádech. Byla mi trochu zima a Bambam se oddálil. Přes hlavu si svlekl mikinu a podal mi jí. "Vem si ji. Potřebuješ jí víc než já." já si od něj převzala červenočernou mikinu se zlatým nápisem "GOT7". Oblekla jsem si ji a Bambama objala. "Děkuju." šeptla jsem a on mě s úsměvem pohladil po zádech. "Seš úplně jinej, než ostatní kluci." Bambam se usmál. "Jak jinej?" zeptal se zvědavě. "Já nevím. Nejseš perverzní a úchylnej,spíš...normální narozdíl od ostatních." jo, pravda, když tancoval, tak na mě pořád něco zkoušel, ale úplně jinej. "Neříkej." uchechtl se. "Říkám." usmála jsem se a položila si hlavu na jeho rameno. "Lidi chcou, abych byl takovej ten zlobivej kluk, kterej dostane všechny do kolen jen jedním mrknutím, ale to jen pro fanoušky a to dělat nechcu." povzdychl si. "Rozhodně se neměň. Lidi, kteří to chcou si tvých dobrých vlastností neváží, ale..." zadrhla jsem se. "Ale, co?" zeptal se zvědavě. "Ale jsou tu i ti, kteří si jich váží." řekla jsem mu a on se na mě podíval. "Věříš, že ty taky nejsi jako většina holek? Jsi upřímná a nebavíš se jen o rtěnkách a očních stínech." to mi vykouzlilo úsměv na tváři. "Díky, že mě nevidíš jen jako holku, která touží po společnosti kluků." Bambam mě hladil po zádech a políbil mě na tvář. Najednou někdo přišel za náma a bylo jasný, kdo. Já se oddálila kousíček od Bambama a Zelo měl sklopenou hlavu a šel ke mě.