Don't shout I love you ✔

53. díl

WooBin mě ještě naposledy nechal přečíst můj text a pak jsme s nějakou holčičí skupinou dělali na klipu. 

***   

"Osušky, osušky, osušky." mlel jsem pořád dokola, když jsme to dokončili. WooBin se mi se Zelem smáli a já je zabil pohledem. Když jsem se dohrabal k osuškám, tak jsem je objímal a byl jsem rád, že jsem rád. "Nechcete dělat něco užitečnějšího?" podíval jsem se na ty dva. "Já bych dělal." ozval se Zelo. S WooBinem jsme se zasmáli. "Tak jo. Dobrá práce kluci." houkl fotograf. "No...tak abychom zase jeli." řekl WooBin. "Ještě ti zavolám lásko." řekl jsem Zelovi. "Dobře. Ale v osm máme zkoušku, takže zavolej buď před nebo po." usmál se. "Dobře. Miluju tě." řekl jsem. "Já tebe víc." usmál se. Zelo to pak ukončil a WooBin se na mě divně usmíval. "Co?" zeptal jsem se nechápavě a hodil na sebe tričko. "Nic." usmál se a nastoupili jsme si do auta. Jeli jsme zase k té společnosti a já šel hned do pokoje. Bylo mi hodně smutno po Zelovi, tak jsem si vzal jeho Matoki a přitiskl jsem si ho k sobě. Voněl úplně stejně jako Zelo. A hodně se mu podobal. Tak aby ne. Vždyť je to taky TOTO Mato. Ale výhoda byla, že Matoki byl docela velký. Lehl jsem si do postele a tiskl jsem ho k sobě. Pak jsem si vzpomněl, že jsem měl Zelovi zavolat. Bylo něco před sedmou, tak jsem si sedl na postel a otevřel si notebook. Spolu s Matokim jsme volali Zelovi. "Dae, ahoj." řekl Zeo a já se usmál. "Ahoj zlatíčko." řekl jsem s úsměvem. "Dae, ty jsi vážně hroznej." zasmál se Zelo. "Co?" zeptal jsem se nechápavě. "Ale nic." začal se smát ještě víc. "A mimochodem...přišli mi ty fotky. Jsou fakt boží." řekl Zelo. "No jo. Co dodat, jsem prostě neodolatelný." mrkl jsem na něj. "Nedělej to. Mám trošku problém tam dole...ale jsem hodně rád, že tam máš ten řetízek a náramek." řekl s úsměvem. "Jo, děkuju ti. Mám z roho vážně hroznou radost." usmál jsem se. "A proč ten Matoki voní po tobě?" zeptal jsem se ho. "Dal jsem ti svého. Před tím jsem se k němu hodně tulil, když jsem byl smutný, takže proto." řekl a zasmál se. "Miluju to." usmál jsem se. "Nečekaně." řekl Zelo. "Hele..." řekl jsem. "No co? Znám tě až moc dobře." sladce se usmál. "Ty budeš litovat." řekl jsem svůdně a znovu na něj mrkl. "Dae, kdybys byl v mojí blízkosti, tak přísahám, že bych tě osobně uškrtil." řekl a podíval se na svůj rozkrok. "Řekni si tatínkovi." zasmál jsem se. "Ten na mě sere." ohnul spodní ret, ale nezdálo se, že by mu to nějak vadilo. "Hele, Zelo...je mi to trapný, ale Kim potřebuje pomoct." přišel za ním HongBin a pak si mě všiml. "Ahoj, DaeHyunie." zamával mi. "No nazdar." řekl jsem. "Promiň, co že jsi říkal?" zeptal se ho Zelo. "HimChanovi uvízla ruka ve skleničce." řekl a se Zelem jsme dostali záchvat smíchu. "Maknae, udělej s tím něco. Ze to všechno může DaeHyun. Kdyby neodjel, tak bych neměl ruku v zavařovačce." postěžoval si HimChan. "Taky tě rád vidím, mami." zasmál jsem se. "Jé, Dae ahoj. Jak se máš?" zeptal se mě HimChan. "Ujde to." řekl jsem. "Viděli jsme ty fotky. Zelo o tobě furt mele. Dokonce si ty fotky vystavil na zeď." napráskal ho HimChan. "Kim HimChane, tohle nikdo vědět nemusí." řekl Zelo a zčervenal. "Vždyť je to zajímavý." řekl jsem. "Vidíš, říkal jsem, že bude rád." řekl Zelovi HimChan. "A teď s tím něco udělej." podíval mu ruku se sklenicí a my s HongBinem chytili záchvat smíchu. "Třískni se do hlavy. Možná, že tvoje hlava je dutá a rozbije se to." řekl Zelo a všichni jsme se až na Chanieho smáli. HimChan pokrčil rameny a fakt to udělal. Sklenice lehce křupla. "Jůů...měl jsi pravdu." řekl a odhopkal dolů. "To je ale debil." řekl Zelo a plácl se dlaní do čela. "Zelo, za chvíli bude zkouška, dělej." křikl na něj YongGuk. "No...asi budu muset končit." řekl Zelo. "Dobře." řekl jsem. "Miluju tě." řekl Zelo. "Já tebe víc." usmál jsem se a pak jsme to ukončili. 

O měsíc později:   

"Ne WooBine, na to zapomeň. Nebudu to dělat." řekl jsem mu, když jsem stál v bermudách před plátnem. "Ale Dae vyděláme na tom víc než teď." řekl nadšeně. "Na to zapomeň." řekl jsem mu. "Co by na to řekl Zelo?" zeptal jsem se ho. "Z jedný stránky by byl rád a z druhý by byl nasranej." konstatoval. "No právě. Nahej prostě ne." řekl jsem a to bylo mé poslední slovo. "No dobře. Ale je to škoda." řekl. Já jen zamlel hlavou a stoupl jsem si před bílé plátno. Nějak jsem zase zapózoval a fotograf udělal několik fotek. "Dae, sorry, ale aby to vypadlo líp, polejeme tě vodou." řekl WooBin. "Doufám, že studenou jako prase, ne?" řekl jsem. "To bych musel vyměnit vodu. Voda je drahá." řekl a slil mě celého vodou. Trochu mi upravil vlasy a pak se udělalo zase několik fotek. "Fajn, pro dnešek končíme." řekl WooBin. Já se převlekl do čistého oblečení a pak mě WooBin poslal dodělat pá papírů. Bylo toho docela málo. Dal jsem to WooBinovi a pak jsem si vrátil k sobě do kanceláře. Jelikož jsem ještě malej kluk, tak jsem si maloval. Asi po hodině jsem vstal a podíval jsem se z proskleného okna. Kolem bylo docela hodně obchodů. Najednou mi někdo dal ruce před oči. Myslel jsem si, že je to WooBin. Pomalu jsem se otočil a před sebou jsem uviděl buďto realitu nebo se mi to jen zdálo. "Proboha, to jsem vážně tak mimo?" prostřel jsem si oči. "Nejsi. Jsem to já." řekl Zelo s úsměvem a silně mě objal. 

"Bože Zelo. Tolik jsi mi chyběl. Co tu děláš? Já myslel, že máte koncert?" přitiskl jsem si ho k sobě o něco silněji. "Ne. Teď máme týden volno." usmál se. Odtáhl jsem se od něj a zadíval se na jeho rty. Lehce jsem ty své přitiskl na ty jeho. Byl to opravdu nádherný pocit. Po měsíci jsem dostal to co jsem chtěl nejvíc. "Chyběl si mi lásko." po tvářích mi stékaly slzy štěstí. "Vždyť ty mě taky." řekl a znovu mě políbil. Někdo zaklepal na dveře a my se trochu oddálili. Ten někdo byla Sabi a donesla mi další papíry. "Proč to dáváš mě?" zeptal jsem se nechápavě. "Nikdo jinej to dělat nemůže, protože mají moc práce." řekla a svůdně se usmála. Já se jí snažil úsměv vrátit, ale moc to nešlo. "Můžu se tě zeptat..." 

"To byla moje asistentka nic víc." vyhrkl jsem ze sebe. "Co?" zeptal se nechápavě Zelo. "No, že Sabi je jen moje asistentka nic víc." řekl jsem. "Jo jasně, ale na tohle jsem se tě zeptat nechtěl." usmál se. "Dobře, tak na co?" zeptal jsem se. "Nelíbí se ti tu doufám žádnej kluk, že ne?" omotal mi ruce kolem krku. "Blázníš? Možná, že kluci jsou k něčemu dobrý, ale najít tu nějakýho hezkýho je složitý...i když...jeden by se tu našel." řekl jsem svůdně a přitáhl si Zela blíž. "No neříkej." usmál se a políbil mě. "Tak to ti říkám." usmál jsem se. Zelo se posadil na židli a svůdně se na mě podíval. "Nespácháme něco?" zlomyslně se usmál a skousl si spodní ret. "Že se ptáš." svůdně jsem se usmál a sedl si obkročmo na jeho klín. Začali jsme se vášnivě líbat, ale moc dlouho to netrvalo, protože někdo zase zaklepal. Povzdechl jsem si a došel ke dveřím. "Co?" snažil jsem se být milý, ale moc to nešlo. Za dveřmi stála Sabi. "Můžu si vzít ty papíry?" zeptala se mě. "Ani jsem nezačal." řekl jsem. "Já vím. Někdo se nabídl, že to udělá." řekla papíry si vzala. Se Zelem jsme šli rychle do mého pokoje. Zamkl jsem a strčil do Zela a spadl na poste. Díval se na mě hrozně nadrženě. Přitáhl si mě za kravatu blíž a začal mě dravě líbat. Byl jsem docela překvapený. Asi už hold není ten malej kluk, který začínal a asi už nikdy nebude. Svlékl mi košili a já jemu tričko. Pak si mě Zelo přetočil pod sebe a jazykem mi vytvářel cestu od mého krku až po lem mých kalhot. Hrozně pomalu je stáhl dolů a pak mě dráždil rukou. Bylo to hrozně příjemné...aby ne, když jsem to už přes měsíc nedělal. Hlasitě jsem zasténal a pak jsem si dal ruku přes pusu, abych nebyl tak moc slyšet. Zelo mi ruku po chvíli odendal...vím, že tohle nesnášel opravdu hodně. Sundal si kalhoty a přetočil mi na břicho. Pomalu do mě vnikl a já trošku křikl bolestí. Zelo vydechl horký vzduch ze svých rtů a pomalu začal přirážet. 

***   

"Zelo, už to nedávám." řekl jsem mu celý upocený. "Notak, ještě jednou. Naposledy." udělal psí oči. "Zelo, jedenáctý kolo už nedávám." řekl jsem mu. "Ale pořád mi ještě dlužíš dvacet jedna." řekl. "Neboj, třeba zase zítra." řekl jsem a pohladil ho po tváři. "To mi tak hrozně moc chybělo...a ty si mi chyběl." řekl Zelo. Lehl si na má záda a políbil mě na krk. "Mě taky." usmál jsem se. "Nechceš se jít vykoupat?" zeptal jsem se ho. "Nezní to špatně." usmál se. Já se taky usmál a šel jsem napustit vanu. Zelo za mnou po chvíli přišel a sedl si do té krásně teplé vody. "Bože, mě je vedro." řekl a opřel si hlavu o moje rameno. "A ty se divíš?" uchechtl jsem se. "Popravdě? Ne." zasmáli jsme se a Zelo mě znovu políbil. 

Máte tu další díl. Doufám, že se vám líbí. 

Ale upozorňuji, že Zelo s Daem bude i po ty dva zbývající měsíce. 

Ale nic vám prozrazovat nebudu, jen si hezky počkejte ;)

Doufám, že jste rádi, že se tam znovu objevil Zelo. Plánovala jsem to o pár dílů dál, ale...nechtěla jsem tam psát takový nepotřebný věci a vypisovat každý den zvlášť :)

Kdyby něco, tak na obrázku je TOTO Mato :)

Vote a koment potěší ;)