Don't shout I love you ✔

51. díl

Když jsme dorazili domů, se Zelem jsme se rozvalili na gauči únavou. Potom si na nás lehli i ostatní kluci. "Mě je blbě." postěžoval jsem si a hlavu zabořil do polštáře. "Smůla." řekl Gukkie a objal mě. "Nasrat." shodil jsem kluky kromě Zela dolů. "Ty jsi ale hnusný." řekl Jae. "Ty jsi ale hloupý." řekl jsem a se Zelem jsme šli jako mrtvoly do pokoje. Oba jsme padli na postel a zavřel jsme oči. "Dobrou noc." řekl jen Zelo. "Dobrou lásko moje." řekl jsem a hned usnul 

O PÁR DNŮ POZDĚJI:   

"Um...ještě ne." zakňoural Zelo, když jsem se ho snažil probudit. "Dělej lenochu." hodil jsem mu po hlavě polštář. "Ne." řekl a chtěl se přetočit, ale spadl na zem a vstal. "A dělej." křikl jsem za ním. "Vždyť jo." houkl z koupelny. Trvalo mu to jen chvíli a pak jsme pomalu sešli dolů, ale kluci někoho špehovali v chodbě. "Co se děje?" zeptal jsem se nechápavě. Všichni mě napomenuli, abych byl sticha a já se Zelem jsme se k nim připojili. "No...Dala bych vám Ilwooa, ale...ten už na něčem dělá v Japonsku." řekla matka do telefonu. "HongBin nepřichází v úvahu, ale...třeba náš prostřední syn, Jung DaeHyun, by se vám mohl líbit. Je to velice nadaný kluk....Je mu dvacet dva....Samozřejmě, že je to TEN Jung DaeHyun...Ano....v Česku? To je úžasné....Dobře a kolik za to dostane?...To je úžasné, beru to....Na půl roku, víc ne....Tak mu prosím zařiďte, aby se měl na ten půl rok kde ubytovat a příští týden přijede." řekla. Se Zelem jsme se na sebe smutně podívali. Zelo mi dal ruku na rameno a já mu dal ruku na tu jeho. "Tak domluveno." řekla a položila hovor. "Mami? Co si domlouvala?" zeptal jsem se jí a se Zelem jsme šli k ní. "Víš, Dae...modelingová společnost v Praze hledá modela a ptali se na tvé bratry, ale ti...prostě už mají svoje, tak jsem jim řekla, že kolem týdne přijedeš za nimi na půl roku." řekla. "Ale, mami...j-jak si mohla. O tom si mám snad rozhodovat já, ne? Vždyť tu mám přátelé, bratry a taky kluka, kterého miluju. Na to si už snad zapomněla?" zeptal jsem se jí a slzy se mi draly do očí. "Zlato já vím, ale dělám to pro tvoje dobro." pohladila mě po ruce. "Ne, to neděláš. Vždycky to co jsi dělala pro mé dobro bylo pro tvoje. A teď tomu není jinak. No...doufám, že si na sebe pyšná, když mi pořád lžeš a mimochodem...díky za tvojí úžasnou výchovu." řekl jsem a běžel do pokoje. Zelo za mnou křičel moje jméno, ale já nic. Třískl jsem s dveřmi a hned jsem skočil do postele. "Dae? Jsi tam?" zaklepal Zelo na dveře. Já jsem jen tiše vzlykal do polštáře. Zelo potichu vešel do pokoje a sedl si na postel vedle mě. "Dae?" pohladil mě po zádech, ale můj pláč se zhoršil. "Dae, neplakej, zlato moje." řekl Zelo a políbil mě do vlasů. "Zelo...já...já to bez tebe nezvládnu. Půl roku je moc. Nevydržím to." řekl jsem a omotal Zelovi ruce kolem krku. "Ale notak...nějak to dopadne. Uvidíš." řekl a pohladil mě po zádech. "M-mohl bych tam jet s tebou." nabídl mi. "Zelo, víš, že bych ti milionkrát řekl jo, ale teď...když za chvíli bude vaše tour..." řekl jsem. "Naše." řekl. Já se usmál a opřel se o Zela. "Dobře, tak naše...ale...nechci tě o to připravit." řekl jsem se starostí. "Dae?" lehce mi pozvedl hlavu. "Hm?" utápěl jsem se v jeho čokoládových očí. "Teď na to nemysli." řekl tiše a začal mě líbat. Pomalu mě pokládal na postel a nepřestával mě líbat. Po chvíli se odtrhl, aby mi mohl sundat tričko a sobě taky. Pak mi pomalu stáhl i kalhoty a já mu udělal to samé. Přetočil mě na břicho a pomalu do mě pronikl. Ani jsem nesykl. Zelo začal dost rychle přirážet a já sténal. Líbal mě na krku a po chvíli přidal na maximum. "Ze-lo." zasténal jsem a po chvíli jsem se udělal. Zelo si lehl vedle mě a hladil mě po vlasech. Políbil jsem ho a chvíli jsem byl šťastný, ale potom mi po tváři stekla slza. "Dae, dost. Nebo přísahám, že to budeme dělat celej den a pak budeš mít sakra velký problémy." řekl a já se začal smát. "No...to ti sluší víc." řekl a pohladil mě po tváři. Po chvíli povídání jsme se začali oblékat a ještě chvíli jsme se jen tak povalovali v posteli a líbali se. 

***   

"Dae, můžu s tebou prosím na chvíli mluvit?" zaklepala na dveře matka a já otevřel. "Co potřebuješ?" řekl jsem lhostejně a prohrábl si vlasy. "Volali mi z Prahy a...musíš tam jet hned, jak to bude možné. Dneska kolem jedné hodiny ráno ti to letí z Korei, tak si sbal." řekla. "A co kdybych ti řekl ne." řekl jsem jí. "DaeHyune, můžu ti zničit tvojí kariéru ve vteřině, takže buď hodný chlapec a sbal si, ano." řekla a já nic neřekl a tvářil se dost lhostejně. "Koukej si sbalit. V jednu letíš." řekla se zatnutými zuby. Já jí zavřel před nosem a začal jsem znovu brečet. "Dae, notak...to vydržíš." řekl Zelo a objal mě. "Pro tebe." řekl jsem a dal Zelovi pusu na čelo. Vytáhl jsem si kufr a začal si balit své oblečení. Pak jsem si vytáhl notebook a zavolal jsem všechny kluky a Sayuri k sobě. Všichni skoro hned přišli a sedli jsme se na zem do menšího kruhu. "Kluci...nevím, jestli to už víte, ale...odjíždím dneska v jednu ráno." řekl jsem s těží. "Dae, to nám nemůžeš udělat. Nenáviděl jsi modeling. Nemůžeš odejít. Nevzdám se tě." silně mě JongUp objal a brečel. "JongUpe, nenávidím modeling ani své rodiče, ale...budu vás sledovat, jak si povedete. Bude to dobré. Každý den mi můžete volat, můžeme se vidět i klidně na kameře, ale...odjet musím. Je mi to hrozně líto. Asi rozjedete kariéru sami...a k tomu ještě to s mojí rukou..." připomněl jsem jim. 

***   

"Dae, víš, že tě budeme vždycky milovat a podporovat." řekl mi HimChan a objal mě. "Díky." řekl jsem. Se všemi jsem se objal a dal jim pusy na tvář až na YongGuka a Zela, protože ti jeli na letiště se mnou. Nastoupili jsme si do auta a všichni kluci brečeli a nejvíc HimChan, kterého objímal Jae. Ještě nám zamávali a my vyjeli k letišti. "Tak tohle máma fakt posrala. Proč se sere do naší rodiny?" řekl jsem nasraně. "Klid." řekl tiše Zelo a pohladil mě po tváři. Dal jsem mu ruku na koleno a hladil ho po stehně. Když jsme dojeli na letiště, vystoupili jsme z auta a vzal jsem si kufr. Byli jsme tam půl hodiny před tím. "Nezapomněl sis mobil ani notebook?" zeptal se mě YongGuk. "Neboj, tati." řekl jsem mu. "Dae, ty mě fakt dokážeš nasrat...ale dneska na to nemám." řekl Gukkie. Brečel a pevně mě objal. "Gukkie, neulehčuješ mi to." řekl jsem a taky ho objal. "Bude mi po tobě smutno." řekl Zelo. "Vždyť mě po tobě taky lásko." políbil jsem ho. "Ale slib mi, že s žádným klukem se nebudeš bavit." řekl. "Jen, když to taky slíbíš." řekl jsem. "Dobře." usmál se. "Fajn." políbil jsem ho znovu. Po chvíli ohlašovali můj let. Se Zelem jsme se dlouze políbili a objali. YongGuka jsem objal a dal mu pusu na tvář. Všichni tři jsme brečeli. Já šel k letadlu a vyhledal jsem si své místo. Sedl jsem si k oknu a díval se z okna. Po tvářích mi stékaly slzy. "Jung DaeHyune? Jste v pořádku?" zeptala se mě jedna z letušek. Já pokýval hlavou a falešně jsem se usmál, ale když odešla začal jsem brečet ještě víc. Vytáhl jsem mobil a podíval se na Zelovi fotky. Měl tak kouzelný úsměv...který neuvidím půl roku naživo. "Už teď mi chybíš." zašeptal jsem a políbil jsem display mobilu. Po chvíli jsme vzlétli a já byl tak unavený, že jsem usnul. 

Další díl je napsaný. 

Ano, já vím. Některým to trhá srdce stejně jako mě, ale právě to hraje docela velkou roli. 

A uvidíte, že to nebude tak špatný, jak to zatím vypadá ;)

당신을 사랑합니다    :*