Don't shout I love you ✔

98. díl

Doktoři přiběhli na pokoj a začali mu dávat první pomoc. Musel jsem být venku a počkat. HimChan měl ruku na mém rameni a docela mi ho drtil, jak byl nervózní.

"HimChane...trochu povol." řekl jsem.

"A jo...promiň." špitl a povolil stisk.

"V pohodě...." povzdychl jsem si a mnul si klouby.

"Co když se tomu malýmu něco stane. Co když to...nezvládne. Co pak?" rozbrečel se Up.

"Upe...to bude dobrý. Musíš jen věřit." objal ho HimChan.

Po chvíli vyšel doktor a všichni tři jsme se k němu nahrnuli.

"Jak to s ním vypadá?" zeptal se ho Up.

"Kdo z vás má pana Choi na starosti?" zeptal se nás tři doktor.

"Tady Bang." řekl HimChan.

"Musíme si promluvit." řekl doktor chladně.

"Je to vážné?" zeptal jsem se se strachem v hlase, když jsme byli v jeho ordinaci.

"No...víte...pan Choi toho má hodně za sebou. Obávám se, že...nemusí dopadnout dobře."

'Dopadnout dobře?! Sakra chlape, mluvte na mě Korejsky!'

"Jak jako, že nemusí dopadnout dobře?" zeptal jsem se ho nechápavě.

"Není to poprvé, co se mu tohle stalo, takže...víme určitě, že v pořádku nebude. Ale nevíme, jak moc vážné to bude. Teď už to záleží jen na něm, jak se s tím popere." povzdychl si.

"Děje se s ním ještě něco?" zeptal jsem se ho.

"Ne...ale jen mě překvapuje, že mu je teprve 19 a bere takové silné drogy." řekl.

"No víte...on mu je píchl jeho táta. Nesnáší Choie." řekl jsem.

"Tak to je divné. Před chvílí tu byl a brečel." zamračil se.

"Věřte mi. Choi by tohle v životě neudělal. Teda možná jo, ale...teď už neměl důvody to dělat." řekl jsem.

"Mohl byste pro něj něco udělat?" zeptal jsem se ho.

"Pokud to bude v mé moci..." přikývl.

"Nepouštějte k němu jeho otce, prosím vás." klekl jsem si na kolena.

"No ale....pořád je to jeho zákonný zástupce." řekl.

"Prosím....moc vás prosím, udělám cokoliv." řekl jsem a vytáhl peníze.

"Tak dobrá. Uděláme pro něj, co je v našich silách." řekl a peníze si přebral.

"Děkuju vám." stoupl jsem si a šel za kluky v čekárně.

Junnie teď ležel znovu na sále. Po chvíli přiběhl i YoungJae.

"Kurva, to jste ho tam vážně nechali s tím kreténem. To jsem si o tobě nemyslel YongGuku. Jak jsi mohl?" vzlykl a praštil mě do hrudi.

Ještě několikrát to zopakoval, dokud ho HimChan ode mě nedostal.

"Co když to nepřežije? Je to tvoje vina." zakřičel a zhroutil se na zem.

Jeho hysterický pláč nebral konce.

"Má pravdu." řekl jsem tiše.

"Cože?" Him se na mě šokovaně podíval.

"Má pravdu. Slíbil jsem Zelovi, že se ho nedotkne ani klackem a přitom...." rozbrečel jsem se.

"Moment...on udělal něco víc, že jo? Udělal něco horšího na jeho těle, než jen pořezání a zmlácení. Že jo?" zeptal se mě tiše JongUp.