Don't shout I love you ✔

47. díl

"Pane Jung DaeHuyne, jakpak vám je?" zeptala se mě hodně milá sestřička. "Už je dobře." usmál jsem se. "To je dobře. Pokud se vám stav do tří dnů nezhorší, tak už byste mohl jít domů." řekla a pohladila mě po vlasech. Já přikývl a ona na mě s úsměvem mrkla a odešla. Při tom kroutila zadkem a kluci z ní byli vedle. "Ta po tobě fakt jede." řekl HongBin. "Já mám Zela. Ten je hezčí, hodnější, milejší, chytřejší, má sexy tělo a ten nejkrásnější zadek." řekl jsem a pleskl Zela po zadku. "Dae, tady ne." řekl Zelo a lehce zčervenal. "Prosím tě, ty naděláš." řekl jsem a přitáhl si ho do polibku. Zelo se usmál se jazykem mi vnikl do pusy. "To mi tak hrozně chybělo." pošeptal mi Zelo do ucha. "Jo, to mě taky." znovu jsem ho políbil . Zelo mi dal ruce na boky a ještě dlouho jsme se tam takhle líbali. "Kluci...my tu jsme ještě pořád." řekl YongGuk. "Gukkie, už mě začínáš srát." řekl jsem. "A to nejsme ani v polovině." dál mě pokoušel. "Přísahám, že až budu zdravej, tak tě nakopu do tý tvý tlustý prdele, že si tejden nesedneš." řekl jsem naštvaně. "Ale ale ale, DaeHyunie se nám nasral." zasmál se YongGuk. "Gukkie...radši toho nech. Víš jak to dopadlo minule." řekl JongUp. "Sim tě. Vypadá jako chcíplinka. Co by mi asi tak udělal?" zasmál se Guk. "Já tě zabiju." řekl jsem se zatnutými zuby. "Lásko, klid, jo?" chytil mi Zelo obličej do tváří. "Pro tebe." usmál jsem se a políbil ho. "Sakra. Já to nestihl. Ještě jednou, pls." řekl zoufale HimChan. Se Zelem jsme se na sebe podívali a pokrčili rameny. Políbili jsme se a HimChan nás několikrát vyfotil. "Hmm, dost dobrý." řekl mu JongUp. "Ukaž." řekli jsme se Zelem a podívali se na tu fotku. "Ujde to." řekl jsem. "Kdybyste byli v posteli oba polonazí a Dae tak moc vybledlej, tak by to šlo." bránil se HimChan. "Hele, ale to bychom taky mohli vyzkoušet." řekl Zelo. "Co přesně?" zeptal jsem se nechápavě. "No...HimChan je dost dobrej fotograf, a kdybychom se prostě nějak dohodli, tak bychom mohli udělat pár fotek. Samozřejmě, že nikdo by to kromě Chanieho neviděl." řekl Zelo. "Ale to není špatnej nápad." řekl jsem a HimChan přikývl. "Tak až přijdeš domů, hm?" zeptal se mě Chanie a já kývl. "Nepřemýšlel si náhodou o modelingu?" zeptal se mě HongBin. "Ani snad ne." řekl jsem a se Zelem jsme se zasmáli. "Ale nebylo by to nejhorší." řekl tiše a znovu mě políbil. "Jak já tě miluju." řekl jsem a polibek mu oplatil. "Já tebe víc." šeptl a své čelo si opřel o to mé. HimChan nás znovu vyfotil. "Chanie, počkej si do pátku." řekl jsem mu. "To je dlouho." řekl. Já jen pokrčil rameny. Ještě několik hodin jsme se tam bavili o úplných kravinách a pak znovu přišla ta sestřička. "Končí návštěvní doba. Tak prosím ještě chvíli a pak jděte." řekla s úsměvem. Trochu jsem se bál. "Promiňte, ale...mohl by tu zůstat aspoň můj přítel?" zeptal jsem se jí. "No...já vám nevím. Neměla bych to povolovat." řekla. "Prosím. Ještě jsme od sebe nebyli tak dlouho." zaškemral jsem. "No...tak dobře, ale zůstane to jen mezi námi." řekla a s úsměvem na nás mrkla. "Děkuju." řekl jsem. "Není zač." řekla a zase tak ladně odešla. Kookie se jí díval na zadek a Sayuri mu zakryla oči. "Je ti teprve osmnáct, zlatíčko." řekla mu naštvaně. Kookie se jen nevinně usmál a to mu vždycky pomůže. "Tak se ti zatím mějte a hlavně...nespěte spolu." řekl Bang. "Už mě neser nebo přísahám, že tě vodprásknu na místě." řekl jsem. "Taky tě moc miluju." řekl. "No nic. Tak ahoj." řekl HongBin a pohladil mě o vlasech. "Ahoj." vlípl jsem mu pusu na tvář a rozloučili jsme se s ostatními. Se Zelem jsme si lehli do postele a já mu omotal ruku kolem pasu. "Zelo...pořád se tím musím trápit. To co sis prožil, čím sis musel projít...pořád mě to bolí." řekl jsem se starostí. "Šššt, netrap se tím lásko moje. Je to za námi a jsme zase spolu." řekl tiše a dal mi ukazováček na rty. Po tváři mi stekla slza a já se usmál. "Pročpak pláčeš, zlatíčko?" slzu mi lehce palcem setřel a já se uchechtl. "Lepšího přítele si nemůžu přát." objal jsem ho a dlouze políbil. Zelo se usmál a pohladil mě po tváři. "Miluju tě." políbil mě. "Já tebe víc." přitáhl jsem si ho k sobě. "Dobrou noc." řekl tiše Zelo. "Dobrou noc, lásko." políbil jsem ho na čelo a zavřel oči. Zdálo se mi o nás dvou a našich dětech. 

Ráno mě proudilo hlazení po tváři. Usmál jsem se a otevřel oči. "Ahoj, lásko." řekl tiše Zelo s úsměvem. "Ahoj, zlato moje." lehce jsem ho políbil. "Zelo?" zeptal jsem se ho nejistě. "Hmm?" zeptal se mě. "Víš...zdálo se mi o nás dvou a...jak by se ti líbilo mít se mnou rodinu?" zeptal jsem se ho zvědavě. "Bylo by to krásný, ale...není to na mě nějak brzo?" zeptal se mě. "Jistě, že bychom počkali, ale...třeba za...pět let." konstatoval jsem. "Bylo by to to nejkrásnější v mém životě." opřel si čelo o to mé. "Miluju tě." řekl jsem. "I já tebe." lehce mě políbil.

"Pane Jung DaeHyune. Můžete jít domů." přišla za námi sestřička s milým úsměvem. "J-jak to? Já myslel, že až za dva dny." řekl jsem zmateně. "No...to poděkujte svému přítelovi." řekla s úsměvem a odešla. "Zelo, ty jsi zařídil, abych už šel domů?" zeptal jsem se ho zvědavě. "Jo." řekl s úsměvem. "Děkuju, lásko." objal jsem ho a políbil ho. Začal jsem si balit a převlékl jsem se do čistého oblečení. Chytil jsem ho za ruku a šli jsme z nemocnice pryč. Zavolali jsme si taxíka, který nás odvezl k hotelu. Vešli jsme dovnitř a přivolali jsme si výtah. Vyjeli jsme až do toho nejvyššího patra a zaťukali jsme na dveře od pokoje. "Kluci? Jste to fakt vy nebo poprvý v životě chci tak moc vidět DaeHyuna?" protřel si YongGuk oči. "Ne. Jsme to my." zasmál se Zelo a šli jsme dovnitř. "DaeHyunie." vyjekl radostně HongBin a běžel mě obejmout. "Taky tě rád vidím." řekl jsem a objetí mu opětoval. "Dae?" zeptal se v šoku Ilwoo. "Jo, jsem to já." zasmál jsem se a taky ho objal. "Ahoj." hladil jsem ho po zádech. "Ahoj." usmál se a pak šel zpět k HimChanovi. "Takže...začneme YongGukem a skončíme HimChanem a Ilwooem." křupl jsem si klouby. "Emm, Dae...hlavně klid." řekl Zelo. "DaeHyune, musím ti něco říct..." řekl mi Ilwoo. "Dobře." řekl jsem a odešli jsme do kuchyně. "Víš...myslím, že už víš, co se stalo mezi mnou a HimChanem, takže...byl bych rád, kdybys mě za to hned neukřižoval a respektoval nás." řekl trochu smutně. "Ilwoo...ale proč zrovna někdo, kdo je o devět let starší?" pozvedl jsem mu hlavu. "Dae, na věku přeci nezáleží. Nebo jo?" zeptal se mě. "No...ono jak kdy." pokrčil jsem rameny. "A vadí ti to hodně?" zeptal se mě smutně. "Ilwoo, trochu mi to vadí, ale...budu to respektovat. Jsem tvůj bratr a chápat bych to mohl." řekl jsem mu a trochu ho rozcuchal. "Díky, Dae." objal mě a pak jsme šli zase zpátky za ostatními. Sedl jsem si vedle Zela a pak mi došlo, že nemá tričko. Přitiskl jsem se k němu a položil si hlavu na jeho dokonalou hruď. "Dae, dostal jsem na tebe chuť." pošeptal mi Zelo. "Až zítra, hm?" přejel jsem mu prsty přes jeho dokonale sladké rty. 

Další díl je hotový. Je 2:37, takže já jdu spinkat. Vote a koment potěší. Dobrou noc, zlatíčka ;)