Don't shout I love you ✔

12. díl

"Sayuri, vstávej. Už můžeme jít." někdo mě pohladil po ruce. "Co?" probrala jsem se a protřela si oči. "Říkám, že už můžem jít." usmál se Bambam. "Jo, ajo." stoupla jsem si, ale trochu se mi motala hlava. "Je ti dobře?" Suho si stoupl a trochu mě přidržoval. "Jen se mi trochu motá hlava, jinak nic." vyšli jsme ze třídy a Suho mě pořád přidržoval. Šli jsme ke skřínkám a měla jsem ji mezi Suhovou a Bambamovou skřínkou. "Suho, já už to zvládnu sama." dala jsem si batoh do skřínky. "Já nebudu riskovat, že se mi někde složíš...jestli chceš, tak tě můžu doprovodit." nabídl mi. "Tak jo a rovnou můžem pracovat na tý soutěži." Suho se usmál a přikývl. Společně s Bambamem jsme vyšli před školu a bylo dost hnusné počasí. Sice bylo tepli, ale i zataženo a já si povzdechla. "Ber to s optimismem...aspoň neprší." hned, jak to Suho dořekl začalo poprchávat. "Tys to přivolal, ty to napravíš." řekl vážně Bambam. "Fajn...ať je sluníčko." nato začalo lejt jak z konve. "Radši mlč." řekla jsem s pohledem do seště. "Dobrej nápad." uznal. "Ale když nepůjdem hned, tak příjdem o drahej čas a..." Suho mi dal ukazováček na rty. "Mám tě hodně moc rád a poslední, co bych si přál je, abys byla nemocná." ukázal rukou na déšť. "Tak budeme utíkat." trvala jsem na svým. "Určitě budu litovat." povzdechl si. Rozloučili jsme se s Bambamem a odešli jsme všichni tři. Utíkali jsme jak nejvíc to šlo a oba jsme se málem párkrát natáhli, ale vždy jsme to ustáli. V půlce cesty jsme byli promáčení a mě začaly fialovět rty. Doběhli jsme před vilu a vpadli jsme do ní tak, že Suho se přerazil o práh a já zase o Suhu. Oba jsme byli vytlemení a nějak jsme se posbírali. Chtěli jsme jít do kuchyně, ale v obýváku seděli všichni kluci. YoungJae se automaticky hned zvedl a šel ke mě. Sundal mi mikinu i s tričkem a to své si taky sundal. Oblékl mi ho a natiskl se na mě.

"Jaei?" zeptala jsem se nejistě. "Mám tě rád a věř mi, že moje přání není, abys byla podchlazená." rukama mě hladil po zádech a když už mi bylo teplo, tak se odtáhl. "Lepší?" zeptal se a dal mi ruku na rameno. "Jo, děkuju." usmála jsem se na něj. "To jste se nemohli políbit?" zeptal se celkem naštvaně HimChan. "No to už jsme snad probrali." podívala jsem se na něj. "Má pravdu. Měli byste se k sobě vrátit." řekl JongUp. DaeHyun se tvářil dost smutně a zneděně. "JongUpe, já nikoho nebudu nutit do ničeho i když to chci, zvláště ne Sayuri...co bylo, bylo a nikdy už nebude, tečka." DaeHyun se zvedl, praštil mobilem o zem - samozřejmě praskl (Apple :)), a naštvaně odešel. "Co se mu stalo?" zeptala jsem se HimChana, který si s ním asi nejlíp rozumí. "To ti radši ani říkat nebudu." já si povzdychla. "Dobře...JongUpe, co se děje?" podívala jsem se na něj. "Nevím, HimChan mi to nechce říct...stejně to z něj jednou vymlátím." podíval se na něj vraždícím pohledem. "Až se to stane, tak věřte mi, že to hned poznáte." oznámil nám HimChan. Já vzala Suhu za zápěstí a šli jsme si sednout vedle YongGuka. "Skrz tu soutěž...napadlo mě, žebychom mohli zaspívat tu co dneska, ať se to neučíme do půlnoci." podívala jsem se na Suhu. "To je dobrej nápad, ale jak to uděláme?" zamyslel se. "Já bych to neměnila." pokrčila jsem rameny. "Tak jo, začnu...I was thinking about you, I was thinkin about me...." u toho mu pěkně přeskočil hlas. Museli jsme se všichni smát, protože tohle jsem neviděla u nikoho z nás. "Tak druhej pokus..." začal zpívat a potom jsme to zvládli bez problémů a myslím, že nebylo co dělat. "Jestli to projedem, tak to bude přizrak, protože je to stejný, jak říkali ostatní." dal mi ruku na rameno. "Na tom není co dodělávat." zamlela jsem hlavou a Dae pomali scházel po schodech k nám a tekly mu slzyčky. Já si pomali stoupla a šla k němu. "DaeHyunnie, co se ti stalo?" chytila jsem ho za ruku. "Víš...od našeho začátku jsem si myslel, že jsi stejná, jako ostatní dívky, ale potom...potom mi došlo, že se zajímáš víc o tanec a hudbu, než o oblečení a kluky...kvůli Jaeovi jsem neměl...nemohl jsem ti to říct, ale...vysvětlím ti to jinak." chytil mě za obě ruce. Přitáhl si mě k sobě a lehce, ale dlouze mě políbil. Trochu se odtáhl a svěsil hlavu. "Promiň mi to." rychle odešel a všichni jsme měli pusu otevřenou a nejvíc asi YongGuk s YoungJaem. "To mělo bejt ono?" ukázal na mě JongUp a HimChan přikývl. Zelo zabořil obličej do JongUpova klína a tiše vzlykal. "Zelo, on si to srovná v hlavě...uvidíš?" pohladila jsem ho po zádech. "Jak mi to mohl udělat?...Po tom všem." silně mě objímal. "Řekni mi pravdu...miluješ ho?" podíval se mi do očí. "C-co? Ne, to bych ti nemohla udělat." pohladila jsem ho po ruce. "Ale on tebe jo." povzdychl si a pomali šel do svého pokoje. "Jak mu mohl takhle ublížit...a mě?" Jaeovi se objevely slzy v očích. "YoungJaei, nemusíš se bát, já ho vážně nemiluju." ujistila jsem ho. "A koho teda, když ne jeho...a ani mě ne." zeptal se mě a mě to zarazilo. "Jaei, neříká se mi to lehce, ale čím dýl trávím čas se Suhou, tak tím víc ho začínám mít ráda, i přes to škádlení." Suho na mě vykulil oči. "No a? To přece chceš, ne?" zeptala jsem se nechápavě. "No...jo, ale nečekal bych, že to řekneš a už vůbec ne předemnou." řekl udiveně. "Já taky ne, ale je to pravda." potvrdila jsem mu. "Se Suhou vám to vážně sluší, ale co Jae?" ukázal na něj HimChan. "Víte co, radši zapomenem na tu pusu a...to co bylo dál." navrhla jsem. "Souhlas." super...pravej leader se ozval, takže ostatní taky. "Ale co teď bude s těma dvěma?" sedl si vedle mě Jae. "Někdo by za nima měl jít, než si něco udělají?" všichni samozřejmě koukali na mě. "A co třeba náš leader?" dala jsem YongGukovi ruku na rameno. "Chci změnit obsazení v rodině." založil si ruce na hruď. "Jendou si chtěl bejt táta, tak upaluj." YongGuk s nechutí odešel a já si položila hlavu na Suhovo rameno a zavřela oči. Někdo po chvíli scházel schody, tak jsem se podívala. Bal to Zelo a YongGuk, ale byl celej promáčenej a tričko se na něj lepilo. "N-na nic s-se m-ě ne-ne-neptej." vykoktal a tričko si sundal. Začal ho ždímat a muselo bejt asi dost nasáklý, protože to byla celekm velká kaluž. Začali jsme se smát a YongGuk se tvářil dost naštvaně.

"Přístě mě aspoň upozorni, že náš maknae je dost přeroztomilej, ale taky umí bejt pěkně vzteklej když chce." podíval se na Zela. Hodil tričko vedle kaluže na zemi a sedl se zpátky vedle mě. "Vy jste teda dvojka...jeden lepší než druhej." podívala jsem se na Gooka a Jae. "Ještě řekni, že se ti to nelíbí." uchechtl se YongGuk. "Ne...no, možná trošku." natiskla jsem se na Suhu a položila si obličej na jeho hruď. "Je nám to jansý." uchechtl se Jae. "Jsem holka, tak si prostě zvykněte." upozornila jsem je. "My si už zvykli...a celkem brzo." řekl s poklidem v hlase JongUp. "JongUpe, řekni mi něco, co ještě nevím...to ti jde celkem dobře." ironicky jsem se ušklíbla. "Tak jdnak, že s tebou všichni chtěli chodit a HimChan si tě chtě..." HimChan mu musel zacpat pusu zrovna v tom nejlepším? "Co si chtěl?" podívala jsem se na Channieho. "Si...tě....vzít." já na něj vyvalila oči a Jae vypadal, že mu chce jednu vrazit. "Jaei, klid jo?" přitiskla jsem si ho k sobě. "Proč mi to musí všichni dělat?..kromě Zela." objevily se mu slzy v očích. "Jaei, víš, že nemám ráda, když seš smutnej a brečíš." Yoo se mi složil do klína. "Yoo, běž si lehnout...uvidíš, že to bude lepší." YoungJaepřikývl a pomali odešel do svého pokoje. "To je dost blbý...už tu jsem jen já." ohl dolní ret YongGuk. "A taky nebude přibývat, jasný?" kluci s povzdechem přikývli a ještě jsme se tam pět hodin jen tak různě byvili. "Ono už je deset?" podivil se Suho. "Někomu z kluků řekneš, že tu přespíš. NA GAUČI." zdůraznila jem. "Já chci spát s tebou v posteli, prosím." zaškemral nejroztomileji. ůTak já klidně budu spát u JongUpa." řekl Zelo a JongUp pokýval hlavou. "To by si mi neudělal." řekla jsem výhružně. "Takže domluveno." usmál se a já ho propalovala pohledem. "Neboj. Budu hodnej, vždyť jsem ti to slíbil." dal mi pusu na tvář. "To bych ti taky radila." ušklíbla jsem se. "Slib je slib." usmál se. "Fajn." vydechla jsem. "Já mám hlad." podíval se Zelo na YongGuka. "Fajn...kdo mi pomůže uvařit?" všechny sjel pohledem a jako vždy se všichni dívali na mě. "Dobře...vem to jako omluvu, ale oblečeš se." podívala jsem se na Guka. "Ani mě nehne." vzal mě za ruku a šli jsme do kuchyně. "Víš, že ti to tričko sluší?" usmál se a něco vyndaval z ledničky. "Lehni." vyndala jsem pánvičku a zapla plotýnku. "Na tebe?" zeptal se s úšklebkem. "Ty seš fakt hroznej." bouchla jsem ho do ramene. "Fajn...uděláme vajíčka...to musí stačit." ještě vyndal olej a chléb. "No ty seš teda kuchař." uchechtla jsem se. "Viď?" s úsměvem kývl hlavou. Já nalila trochu oleje na pánev a dala jí na rozehřátou plotýnku. Následně jsem udělala osm amolet a YongGuk mi pomáhla takto - pořád chodil okolo mě a mě nezbývalo nic jinýho, než se na něj dívat. "Víš co, já jdu za těma a ty připrav stůl." YongGuk přikývl a já šla prvně do DaeHyunova pokoje. "DaeHyunnie, pojď se najíst." sedla jsem si vedle něj na postel a hladila ho po zádech. "Můžu tě o něco poprosit?" zeptal se a já chvíli váhala. "O co?" zeptala jsem se. "Neříkám to s radostí, ale...můžu tě políbit?" podíval se mi do očí. "Dae, tohle ne..." než jsem to dořekla, tak jeho rty se přitiskly na mé. 

Tady je další díl a upozorňuji, že ještě pár kapitol bude v pohledu Sayuri. Snad to nevadí, ale určitě tu bude a yaoi. V příštím díle to bude dost zajímavý, takže přidám hned zítra. A kdyby náhodou, tak na obrázku je DaeHyun a YoungJae, ale je to tam napsaný...no není YoungJae k sežrání? Mám vás ráda. :*