Don't shout I love you ✔

25. díl

"Kluci...já vám potřebuji něco říct." řekl nejistě Suho a Sayuri nedočkavě pokynula rukou, aby pokračoval.

"Jelikož nechci, aby byla Sayuri zítra smutná, tak...se ten Battle budu snažit pokazit...nebudeme zpívat growl, ale wolf a s Taem a Baekem jsme se dohodli, že tam spadneme." všichni kluci se trochu zarazili, protože jenom přeci...jsou to velký EXO a moc neprohrávají...ostatně my taky ne, ale že by to udělal pro Sayuri? No, aspoň ji opravdu miluje a nelže jí...to by se měl chlapeček na co těšit od Zela a Jae. "Ehh, tooo je...dost...nečekaný a...takyyy...šílený." dostal ze sebe YongGuk. "Věř mi...nechci, aby Sayuri byla smutná, že prohrála s nagelovanými idioty a za druhý nechci, aby se na mě zase lepily holky." všichni jsme se uchechtli. "Suho...díky." usmál se na něj upřímně Zelo a Suho s úsměvem pokýval. "A teď už vážně chci jít spát." řekl vážně Zelo. "Tak jo, JunHongie." udělal jsem mu roztomilý rozcuch. Zelo se usmál a oba jsme vstali. Rozloučili jsme se s kluky a šli jsme do mého pokoje. "Hele, nevím, jak to uděláme, ale v tomlhe spát nechci." Zelo ukázal na své kalhoty. "Tak pojď." šli jsme do Zelova pokoje. Teď jsem si toho všiml...má plakáty jen se mnou a ani jeden s nikým jiným, což mě docela překvapilo. "Ty, Zelooo?" zeptal jsem se nejistě. "No?" otočil se ke mě. "Jak dlouho si skrýval svoje city?" díval jsem se na všechny ty plakáty a Zelo lehce zčervenal. "Noo...dva roky a pět měsíců." řekl váhavě. "Páni...ty mě musíš mít asi hodně rád, co?" prstem jsem ukázal na jeden skoro větší plakát než je stěna. "Ani nevíš jak." přitáhl si mě blíž k sobě a díval se mi do očí. Je to jasný, chce mě políbit. Pomyslel jsem si. Zelo se pomali blížil svými rty k těm mým a přitiskl je na mé. Oba jsme zavřeli oči a Zelo se po chvíli oddálil. "No nic." povzdychl si a šli jsme k jeho skříni. Vyndal z ní bílé boxerky značky Calvin Klein. "Ne že by mě to u tebe nějak překvapovalo, ale jen spodní prádlo, jo?" podivil jsem se. "Víš, že moc oblečenej nespím." dal mi pusu na tvář a táhl mě zpátky do mého pokoje. "Teď jenom ještě, jak se vysprchujem?"zeptal jsem se. "Jeden bude pod sprchou, ten druhej otočenej zády a pak zas naopak." pokrčil rameny. "Znám tě, Hyung. Budeš se dívat." dal jsem si jednu ruku v bok. "Ty mi snad nevěříš?" přitáhl si mě za pásek u kalhot blíž. "Věřím, ale...v tomhle tvou důvěru moc nemám." změřil jsem si Zela pohledem. "Sorry, ale...asi ti nic jinýho nezbývá." přejel si mě pohledem. "Hmm, máš pravdu." připustil jsem a s nechutí jsme šli do koupelny. "Půjdu první..chci tu hrůzu mít za sebou." vysvlékl jsem se ze Zelových kalhot a od teď si dal Zelo ruku přes oči. "Šikovnej maknae." políbil jsem ho na tvář. Vysvlékl jsem se i z boxerek a vlezl si pod sprchu. Zelo byl celou dobu otočený zády, ale i tak jsem si pohnul. Když jsem se umyl, nemohl jsem najít ručník, protože byl na topení. "Zelo, že mi prosím podáš ručník?" pořád byl otočený zády. "A za co?" určitě se musel ušklíbnout, jak svého Hyunga znám. "Za polibek." Zelo mi podal ručník a já nechápavě zakroutil hlavou. Potom jsem se usušil, oblékl se do černých boxerek, podobné těm Zelovým a otočil si ho k sobě. Zelo dal ruku dolů a já mu prstem lehce zvedl bradu. Dlouze jsem ho políbil a Zelo se potom usmál. Teď jsem dal prostor já jemu a taky jsem byl otočený zády k němu. Po chvíli se osušil a oblekl se do boxerek, ve kterých vypadal děsně sexy. No...vlastně on vypadá sexy snad ve všem, co mu oblečete. "Co se na mě tak díváš?" bouchl mě pěstí do ramene a oba jsme se usmáli. "Jestli se ti to nelíbí, tak klidně přestanu." ironický úšklebek jsem si neodpustil. "Ne, to ne...je to hezký." přitáhl si mě za zápěstí, jak nejvíc to šlo. "Miluju tě, Dae." šeptl mi do ucha a jednou rukou mě objal. Nic jsem mu na to nedokázal říct, jen jsem se usmál a pohladil ho po tváři. Po chvíli jsme si šli lehnout do postele. "Dae?" zeptal se nejistě. "Mno?" pohladil jsem ho po vlasech. "Máš mě rád?" zeptal se smutně. "Jasně že jo." řekl jsem hrozně vážně. "A záleží ti na mě?" zvedl ke mě svá hnědá očka a měl v nich smutek a obavu. "Samozřejmě, že ano...proč se ptáš?" s obavou jsem mu prohrábl jeho krásné vlásky. "Já nevím...někdy se prostě na všechno cítím zbytečný, nepotřebný. Že prostě jen přebývám a cítím se, že jsem na všechno sám." povzdychl si. "Zelo...víš moc dobře, že to vůbec není pravda. Všichni tě tu potřebují a na nic tu nejsi sám. Máš tu přeci YongGuka, YoungJae, JongUpa, Sayuri a mě." pohladil jsem ho po tváři. "Sayuri a tebe hlavně, ale...YongGuk a ostatní kromě JongUpa se už vůbec nechovají jako dřív...něco se s nima stalo." řekl zoufale. "Uvidíš, že zítra bude všechno normální...bude to jako dřív." pohladil jsem Zela po tváři. "Možná jen YoungJae s HimChanem, ale YoungGuk? Tak to těžko." zamlel hlavou. "Zelo, u YongGuka nikdy nikdo neví, co čekat. Toho už asi nezměníš, ale vím určitě, že YoungJae a HimChana jo." snažil jsem se ho aspoň trošku povzbudit. "A o to právě jde...nikdy nevíš, co máš od YongGuka čekat." řekl ztrápeně. "Zelo, co se stalo?" zeptal jsem se nechápavě. "YongGuk už se se mnou moc nebaví a občas ještě pochybuju, že já a on tvoříme skupinu." Zelovi se v očích leskly slzy. "Jasně, že tvoříte. Třeba si je YongGuk vědom toho, co dělá, a dělá to jen proto, aby tě ochránil. Víš, jak je HimChan háklivej, když mu někdo přebírá jeho Hyunga. Určitě mu na tobě záleží." Zelo má sakra velkou pravdu, ale nemůžu mu to říct já, musí si to vyřešit s těma dvěma. Ano, s prominutím mě přímo sere, když nemůžu být k mému Hyungovi upřímný, ale zase ho miluji, takže nechci, aby ho to potom bolelo a už vůbec, aby nad tím jakkoliv přemýšlel. "Můžu se tě na něco zeptat?" podívá se mi do očí. "Na cokoliv." políbil jsem ho do vlasů. "Proč se už moc nebavíš s YoungJaem?" Tak...říct mu pravdu a zranit ho nebo mu lhát a vědět, že je klidný?...Znovu!!! "No...já myslím, že bys to měl vědět ode mě a ne od něj, ale...hlavně se nezlob...prostě jednou přišel domů pod vlivem drog, takže mě políbil, ale říkám ti předem, že nic jinýho se nestalo.." řekl jsem, abych ho aspoň trošku uklidnil. "Vím, že tahle otázka tě nepotěší, ale...spal si s ním někdy?" zeptal se se slzama v očích. "Zelo, to by mě ani ve snu nenapadlo. A nemusíš se bát, jsem pořád...malej kluk." nechtěl jsem použít přímo panic, ale Zelo pochopil a to je hlavní. "Popravdě? Dost mě to bolí, ale hlavně, že se nedělo nic vážnýho." pousmál se a já si oddychl. "Neboj. A i kdyby, byl bych k tobě upřímný. Ale teď mi zas řekni, jestli ty už si s někým spal." No, jako jeho kámoš ze skupiny, bych to vědět mohl, ale tak nějak nevím. "Já? Ne, ale znáš mě...navíc, kdyby si mě nepřemluvil, asi bych toho opravdu litoval." položil mi ruku na hruď. "Vidíš, já ti to říkal." vítězně jsem se usmál. "Ale děkuju, že jsi mě přemluvil. Ta holka byla sice hezká, ale za prvý to byla děvka a za druhý...ty jsi nejhezčí." pošeptal mi do ucha a to mi vytvořilo úsměv na tváři. "Víš, jak si mi nedávno řekl, že do pasu jsem tvůj?" zeptal se a já přikývl. "Platí to?" zeptal se zvědavě. "Jasně, že jo." uchechtl jsem se. "A nechceš mi nabídnout trochu víc?" svůdně se na mě podíval...a že to umí, chlapeček. "Tak fajn...po krk mě můžeš líbat." jasně, že bude chtít víc. "Ne...po hruď." jako bych to neříkal. "Ale ani o milimetr níž." řekl jsem vážně a Zelo pokýval. "Miluju tě." šeptl a políbil mě na rty. Začal jimi pomali pohybovat a já spolupracoval. Potom mě lehce políbil na krk, kde mi vytvořil malý červený flíček, ale zítra tam bude modřina jak něco. Jo, na krku jsem velice citlivý. Zelo sjel se rty níž a nevynechal jediný kousíček mé hrudi, ale níž nezašel...škoda, protože jsem si myslel, že se před svou touhou neovládne. Vracel se k mému krku a rtům. "Vím, že po tobě chci moc, ale...budeš mě někdy milovat?" zeptal se nečekaně. "Určitě, jen mi musíš dát...nanejvejš měsíc." lehce jsem ho prsty hladil po zádech. "Stejně mi příjde, že to neděláš dobrovolně." povzdychl si. "Zelo, dělám to rád a pro tebe. Kdyby mě do toho někdo nutil, věř mi, že bys to poznal...a to dost rychle." políbil jsem ho na tvář. "Tak jo." zavřel oči. "Fajn." vydechl jsem klidně. "Dobrou noc, Dae." položil si hlavu na mojí hruď a volnou ruku mi omotal kolem krku. "Dobrou noc, JunHongie." propletl jsem si s ním spoutanou ruku a políbil ho do vlasů. Tu druhou ruku jsem mu položil na jeho krásná záda. Usnul jsem během chvilky, přesto dýl než Zelo. Ráno jsem se probudil v sedm ráno, takže jsem znovu podvedl Zela a napsal klukům, aby se k němu chovali hezky. Jestli mají Zela aspoň trochu rádi, což určitě mají hodně, tak se na něj nevykašlou. Když jsem dopsal sms, tak bylo čtvrt na osm. Měli jsme ještě čas do oběda. Zavřel jsem oči a usnul jsem hodně rychle. Probudilo mě příjemné hlazení po tváři. S úsměvem jsem otevřel jedno oko a po chvíli i to druhé. Přemotal jsem si Zela pod sebe a oba jsme se usmáli. Zadíval jsem se mu do očí a měl v nich znovu to své kouzlo, které každého potěší. Pohladil jsem ho po tváři. "Tak jak se na dnešek těšíš." šeptl jsem. "Jsem z toho děsně nervozní." postěžoval si. "A z čeho? Vždyť tancuješ a zpíváš líp jak já." podepřel jsem se lokty nad jeho ležícím tělem. "Co když to zas pokazím?" povzdychl si. :Nepokazíš...věřím ti. A kluci taky." věnoval jsem mu zcela upřímný úsměv. Nikdy jsem ho nepřeceňoval a už vůbec nikdy nepodceňoval. "Děkuju. Moc mi pomáháš." pohladil mě po tváři. "Pro tebe cokoliv." šeptl jsem a přitiskl své rty na ty jeho. Trochu jsem se oddálil a posadil se na postel. Zelo si sedl vedle mě a po chvíli mě líbal od krku po rameno, a zrovna v těch částech, kde jsem velice citlivý. Musel jsem se pro sebe usmát, jak se brání své touze po mě. "Miluju tě, Hyung." pošeptal mi sladce do ucha a bříškem prstu mě hladil po rameni a zádech. "Tolik tě chci." šeptl a lehce mě políbil na krk. Já zavřel oči a užíval si to. Rukou mě hladil po hrudi a bříšku. Někdy jsem se musel kousnout do spodního rtu a přitom si dával pozor, abych ze sebe nevydal ani jeden vzdech nebo sten. "Měli-bychom...jít...bude deset." vydal jsem ze sebe stěží. Zelo něco nespokojeně něco zamumlal. "Já...já se bojím. Co když spadnu nebo co když budu o půl tonu výš." tím samozřejmě myslel svůj hlas. "Zelo, věřím ti." políbil jsem ho na krk a on se krásně usmál. "Je to lepší?" zeptal jsem se. "O hodně." pousmál se. Já se usmál a věnoval mu dlouhý polibek. "Půjdem?" zeptal se a já přikývl. Vstali jsme z postele a pomali šli dolů. Čím níž jsme byli, tím víc byl Zelo nervoznější. Propletl jsem si s ním ruku a Zelo se děkovně usmál. "Ahoj, JunHongie." okamžitě ho YongGuk objal. Ostatní kluci zbystřili a taky ho objali. YongGuk na mě nenápadně mrkl a já se děkovně usmál. "C-co se stalo?" dostával se z šoku Zelo. "Nic, co by se mělo stát? Máme tě hrozně rádi." objal ho JongUp. No...asi mu bylo jedno, že Zelo má jen boxerky. Zelo se usmíval a byl aspoň trošku šťastný, zatímco já byl v duchu nešťastný. "Co se děje DaeHyunie? Nevypadáš moc dobře." řekl s obavou Zelo. "Co? To je v pohodě, jen jsem trochu v šoku, co se tu hned po ránu děje." falešně jsem se usmál. "Super, DaeHyune...teď mu i řekni, že ho nenávidíš a dorazíš nás oba." křičel jsem v duchu. "Dae, měl si pravdu...děkuju." dal mi pusu na tvář. "Ahoj kluci." pozdravila nás s úsměvem Sayuri. "Ahoj...už nás konečně pusť." postěžovali jsme si se Zelem. "No jo." vytáhla malý klíč a osvobodila nás z té železné noční můry. "Děkujem." řekl jsem za nás za oba a mnuli jsme si zápěstí. Zelo mi skočil kolem krku a já ho silně objal. "Konečně." vydechl spokojeně. Trochu jsme se oddálili. "Stejně budete pořád spolu." řekla rozhodně Sayuri. Nám to ale nevadilo...Zelo byl šťastný a já z poloviny taky. Ze schodů přicházel YoungJae a Zelo nebyl moc nadšený.

"Zelo, v pohodě. Nemusíš se bát, jsem jenom tvůj." lehce jsem ho políbil na krk a pohladil ho po rameni. "Jen se tě dotkne a poletí." zavraždil ho pohledem. "Zelo...od téhle chvíle jsi jen ty a já, jo? Nikdo jiný...prostě jen my dva a nic jinýho." podíval se na mě a omotal mi ruku kolem ramen, a tím dával najevo, že jsem jen jeho. "Dobře." trochu se uklidnil. "Fajn...Už na sebe nenechám nikoho sáhnout kromě tebe." hladil jsem ho lehce po jeho krásných holých zádech. "Ahoj, Daehyunie. Ahojky, Zelo." YoungJae Zela objal a teď jsem málem vybouchl zase já. "No to je dobrý, DaeHyunie. Mě říkáš, ať se uklidním a ty hoříš sám." smál se mi Zelo a já se po chvíli taky musel smát. Má pravdu...počkat! Kdy on jí neměl? Zamyslel jsem se. "Kde je vůbec Suho?" zeptal se Zelo Sayuri. "Kvůli EXO musel domů, chudáček." opřela si smutně hlavu o Zelovo rameno. Já se nad tou krásnou myšlenkou musel usmát a...očividně jsem nebyl jediný. Zelo, YongGuk, HimChan a YoungJae se usmívali. "Copak ho tolik nesnášíte?" zeptala se nás zoufale. "Sayuri, přiznejme si to...člověk to je super, ale když dojde na skupiny, tak je to boj." uchechtl se YongGuk. "Jo, zvlášť, když nás bylo šest a jich dvanáct. DVANÁCT! Pochop to, DVANÁCT!" ušklíbl se na YongGuka JongUp. "Neměli bychom se raději připravovat?" zeptal se YongGuk. Zelo byl znovu nervozní. "Zelo, je ti dobře?" zeptal se ho starostlivě YongGuk. "Jo, jen jsem trochu ve stresu. Nic víc." pokrčil rameny Zelo. "Vím, že ti to dřív dělalo velký problémy, ale vždyť tě to baví, ne?" zeptal se nechápavě YongGuk. "Jo, baví...jenom dneska jsem v menším stresu." položil si hlavu na mé rameno. "Choi, Já a kluci ti věříme." kluci přikývli. "Díky, Dae. Si nejlepší." děkovně se usmál a objal mě. "Pro mého andílka cokoliv." pohladil jsem ho po tváři. "Lidi, já to nerad říkám, ale jestli si to chcem ještě zopakovat, tak musíme sebou hodit." popoháněl nás HimChan. Pravda, do začátku zbývalo sice ještě sedm hodin, ale než se oblečem, rozhodnem a namalujem, to taky nějakou dobu trvá. "Tak jdem." vzal jsem Zela za ruku a šli jsme do mého pokoje, kde jsem mu vrátil hiphopové džíny ze včerejška a potom jsme si šli zase svou cestou. Převlekl jsem si boxerky a vzal si černé upnuté džíny. "Já se na to můžu..." ozval se ze svého pokoje Zelo. Přiběhl jsem k němu. "Co se děje JunHongie?" zeptal jsem se zvědavě. "Nejde mi zapnout pásek." Hmm, tak jeho problémy bych fakt chtěl mít...kam se na to hrabou ty moje. "Ukaž." pousmál jsem se. Zelo přišel blíž a já mu zapl pásek. Toho se nedalo nevšimnout. "Budu dělat, že jsem nic neviděl." trochu jsem poodstoupil. Zelo prvně nechápal a potom si všiml svého rozkroku. "Aggh...promiň." zakryl si klín rukama. "Prosím tě...to se stává." přistoupil jsem k němu blíž a ruce mu odendal. Políbil jsem ho a odešel k sobě do pokoje. "No to ti teda pěkně děkuju, DaeHyune." křikl Zelo ze svého pokoje. Jo jo, já v tom mám praxi. Škodolibě jsem se usmál a vzal si černé volné tričko. "Víš jak dlouho potrvá, než se toho zbavím?" přišel ke mě do pokoje už i v tričku. "Vím. Mám na to talent." zaculil jsem se jako andílek. "Možná až moc velkej." ušklíbl se. "A to může bejt hůř. Buď rád, že to za hodinu zmizí." mírně jsem ho rozcuchal. "To si jen myslíš." ironicky se ušklíbl. "Ty chceš, aby se to zvětšilo?" přistoupil jsem k němu blíž. "To neuděláš." zabil mě pohledem. "Jen si nemysli, JunHongie." za ruku jsem si ho přitáhl blíž. "To bys mi přeci neudělal." spíš přesvědčoval sebe než mě. "Proč myslíš?" svůdně jsem se na něj podíval...a že to umím...ale Zelo taky, takže to na něj moc nefunguje. "Protože mě máš až moc rád, abys mi to udělal." ten si nějak věří...ale má pravdu. "Proč vždycky musíš mít pravdu, Zelo?" omotal jsem mu ruce kolem krku, ale pořád jsme mezi sebou měli stejnou vzdálenost. Zelo se usmál a dal mi ruce na boky. Přitiskl své rty na mé a vášnivě mě líbal. "Ne, že bych byla proti, ale dělejte." zaklepala na otevřené dveře Sayuri. Se Zelem jsme se trochu oddálili a sešli dolů za klukama. "Teda DaeHyune, ty si na sebe nechal i sáhnout, jo?" YongGuk mi lehce přejel přes modřinu na krku. "Potlesk, potlesk...DaeHyunie na sebe nechal sahat." smál se HimChan. Jo, většinou to to jsem já, kdo velí a moc holek na mě sahat nesmělo, přes mé svolení...nebo to je tím, že jsem měl jen tři holky. "Zelo bejt tebou si ho vážím." dal mu ruku na rameno JongUp, takže žádná hrozba.

Přemohla jsem se na 2888 slov, tak si toho prosím važte a taky to je omluva za ten pátek, protože jsem absolutně nestíhala ani pokec se svým přítelem a to je už co říct. Vijímečně jsem sedla nad učebnici a testy, protože mi hrozí reparát a po třetí za sebou ho už dělat nechci...NEVER! Takže taky sem nebudu psát tak častějc, jako minule a snad chápete mou situaci. Snad se líbil a další by měl být za tři až čtyři dny a trošičku delší a už tam na 100% bude sex mezi Zelem a DaeHyunem, takže se máte na co těšit. Vote a koment potěší. Děkuju moc :*