Don't shout I love you ✔

68. díl

Ze zdola byl slyšet YongGukův nadšený křik. S Daem jsme kvůli tomu málem spadli z postele. Teda...já málem spadl. Dae spadl na zadek. "Au." postavil se na nohy a sáhl si na bolavé místo. "To bude dobrý." zasmál jsem se a pleskl ho po zadku. "Hm...tak okey." řekl Dae a šli jsme dolů, kde stál šťastný YongGuk a poskakoval. Moment... YongGuk...šťastný? A poskakoval? What the fuck? "Uhh...co se děje?" zeptal jsem se nechápavě. "Kluci...budeme mít 15. listopadu comeback...." úplně zakřičel. My s DaeHyunem jsme stáli jako přikovaní, ale pak jsme začali hystericky ječet a poskakovat. "Pane bože. Děkuju ti za všechno." vyjekl jsem a s YongGukem jsme pořád běhali v obýváku. "C-co se děje?" zeptali se rozespalí Jae a HimChan. "Kluci...15. listopadu máme comeback...." vykřikl Dae. "Co? To je....úžasný. Gukkie já tě miluju." vykřikl HimChan a hned Gukkieho objímal. "Tak to si neměl říkat." řekl Ilwoo a propaloval HimChana pohledem. "Samozřejmě tebe miluju víc Ilwoo." řekl HimChan a objal pro změnu Ilwooa. "A my spolu skončili." řekl mu Gukkie. "Ale...já nemůžu dva kluky najednou, tak se dohodněte." řekl HimChan. "Je můj." řekl YongGuk a Ilwoo dohromady. "Tak jinak...budu s Ilwooem a s YongGukem budem jen kolegové." řekl HimChan. "Já tě miluju." řekl Ilwoo. "Já tě nenávidím. Nenávidím, nenávidím." křikl YongGuk a my ho s DaeHyunem chytili dřív, než stihl něco rozbít. "Kurva, pusťte mě, ať mu můžu konečně rozbít hubu." křičel YongGuk, ale my ho nepustili. "Nemyslíš, že by ses měl prvně uklidnit?" pozvedl YoungJae jedno obočí. HimChan se nenápadně vypařil a my YongGuka pustili. "Vy jste ale banda volů." řekl JongUp a v klidu šel do kuchyně. "Upe, jak můžeš být jako v klidu?" křikl YongGuk. "Jako úplně normálně." řekl Up lhostejně a dělal si snídani. "Ahoj kluci." řekla šťastně Sayuri a objala mě. "Ahoj." řekli jsme všichni. "Víš...myslela jsem si, že jsi úplně neschopný Leader, ale...ono z tebe snad ještě něco bude." zasmála se YongGukovi. "Co? Já už něco jsem...jestli nevíš." nafoukl Gukkie tvářičky. "No, ale jinak....jsem hrozně ráda a taky doufám, že se zase nepohádáte s TSkem." řekla Sayuri a podívala se naštvaně na JongUpa. "Co zase já?" podivil se. "Vážně Upe...neměl by sis vylévat vztek na našich bodyguardech. Jsou pak nasraní." řekl YongGuk a měl pravdu. "Jo...musíme ještě někdy do TS, protože chcou zase podepsat ty smlouvy a bla bla bla." řekl stručně. "Ne...že tam zase nebudem muset tancovat..." povzdechl si JongUp. "Jo, i zpívat." řekl YongGuk. "Nechci!" řekli jsme s YoungJaem. "Smůla...děti moje." řekl Gukkie a rozcuchal mě. 'Jako vážně?' Pomyslel jsem si. "Lidi...za pár dní mi už bude devatenáct, jo? Nechci, aby jste se ke mě pořád chovali jako k patnáctiletýmu." řekl jsem. "Um...neschvaluje se." řekl Gukkie a odhopkal do kuchyně. Vzal JongUpovi jednu palačinku a honem jí snědl, aby jí nemusel vracet. "Co budeme dělat dneska zlato?" zeptal se mě Dae. "No...to nevím." řekl jsem. "Jo, chtěl jsem ti něco ukázat. Když jsem nemohl v noci spát, hledal jsem něco, co bychom potřebovali a...našel jsem to." řekl a táhl mě do pokoje. Otevřel si notebook a vyjela mu tam stránka, kterou jsem neviděl, protože mi zakrýval oči. "Tady..." řekl a ruce z mých oči odendal. Před sebou jsem viděl úplně úžasnou vilu za 'krásných' dvacet pět miliónů. "Co na ní říkáš?" zeptal se mě nadšeně. "Je....luxusní, ale...není to jen pro nás dva nějak moc?" zeptal jsem se ho. "Není a...vlastně už jsem jí tak nějak z poloviny koupil..." dodal. "Z poloviny?" zeptal jsem se nechápavě. "Jo. Dvacet dva a půl milionů jsem jim dal do ruky a tu druhou půlku jim dám hned, jak budu mít na účtě dvacet pět tisíc." řekl. Já měl pusu otevřenou. "J-je to...úžasný." řekl jsem překvapeně s úsměvem. "Miluju tě." usmál jsem se a DaeHyuna objal. "Myslel jsem si, že se ti bude líbit." usmál se a dlouze mě políbil. Notebook dal na stranu a obkročmo si sedl na můj pas. "Ale...jediný co nemám promyslený je, že nevím, jak to řeknu klkům." řekl. "Nech to na mě." usmál jsem se a políbil ho. "Myslíš, že to pochopí?" zeptal se mě pochybně. "Jsem nejroztomilejší člen. Jestli nepomůže moje roztomilost, tak už asi nic..." řekl jsem. "Hele, mám rád, když jsi trochu egoista, ale nefandi si tak..." zasmál se Dae. "Můžu, protože to je pravda." řekl jsem a Dae hned skončil pode mnou. "To teda ne ne." nafoukl tvářičky. "To teda jo jo." řekl jsem. "Ne ne." řekl. "Jo jo." řekl jsem pro změnu já. "Dobře, je to pravdu." usmál se a schoval si obličej do hrudi. "Neříkej, že se červenáš." zasmál jsem se a Dae jen zamlel hlavou. "Nečervenám." zamumlal. "Tak se ne mě podívej." řekl jsem. Dae se na mě jen letmo podíval a opravdu měl červené tvářičky. "Oh, ty jsi tak sladký." řekl jsem a políbil ho. "Nedělej si ze mě srandu. To já vážná věc." řekl. "Um, promiň, já zapomněl." usmál jsem se a znovu ho políbil. Dae mi polibek oplatil a takhle jsme se líbali ještě dlouho, dokud nepřišel YongGuk a neřekl, že je večeře.

"A moc nechápu, proč se zamykáte." dodal. "Protože u nás nikdy nevíš a...říkám ti předem...vidět to nechceš." řekl jsem. "A co když jo?" zeptal se. S Daem jsme se na sebe podívali stylem /Jako fakt?/ a pak málem vybuchli smíchy. YongGuk sešel po schodech dolů a s Dae jsme se rozhodli, že taky půjdeme. Sabi a HongBin už se taky vyhrabali z postelí a seděli u stolu. "Mám jim to říct teď?" zeptal jsem se DaeHyuna tiše. "Čím dřív tím líp." řekl a políbil mě. Já kývl a sedl jsme si ke stolu. Když bylo tak hrozné ticho, rozhodl jsem se ho prolomit. "Chtěl bych vám něco říct..." začal jsem. "Tak...povídej Maknae" vyzval mě JongUp. "Jde o to, že...budeme se DaeHyunem stěhovat." řekl jsem. YongGuk s HimChanem se hned málem zadusili jídlem. "C-cože?" zeptal se chraplavě YongGuk. "Jo, slyšel si dobře." řekl jsem. "A...nevydržíte to tu s námi ještě pár týdnů?" zeptal se nás HimChan. "No...my už jsme to domluvili, takže to nepůjde, ale...nebudeme bydlet až tak moc daleko." řekl Dae. "No...dobře, ale....snad nebudete odcházet ze skupiny, že ne?" zeptal se nás YongGuk s obavou. "Ehm hm...Pabo." řekl 'tiše' Dae. "Ne, nebudeme." zasmál jsem se. "Tak to je pak všechno v pořádku." usmál se Gukkie.

"A...kdy se budete stěhovat?" zeptal se nás HongBin. "Už za dva týdny." řekl Dae. "Tak brzo?" podivil jsem se. "Páni...řekl jsi Zelovi vůbec něco víc?" zasmál se YongGuk. "Jo...ale něco taky ne." ďábelsky se usmál Dae. "Já se tě normálně začínám bát." řekl jsem mu. "No...a že bys měl." svůdně se usmál a dlouze mě políbil.

Ayo

Tak dobře. Kratší dílek je na světě.

Snad se nezlobíte za to, že je tak krátký, ale....já za to vážně nemůžu 0:)

I když to Zelovi a DaeHyunovi ZATÍM vychází, neznamená to, že jim to vydrží navždy :)

Ano jsem svině...jak už jste mohli zjistit předem :)

Saranghae :*