Don't shout I love you ✔

88. díl

Když jsem spal, tak se mi zdálo o DaeHyunovi. Bylo to spíš víc reálné, než aby to byl sen. 

"Zlato...prosím...musíš říct aspoň jedno slovo. Víš...možná to nevidíš, ale trápíš YongGuka ještě víc, než se zdá. Je opravdu zoufalý. Bolí ho to. A mě taky. Prosím tě, buď šťastný. Neznamená, že když nejsem s tebou ve světě, tak že s tebou nejsem vůbec. Chyba Junnie. Jsem v tvém srdci. A čím víc si tohle budeš připomínat, tím lépe se budeš cítit." řekl. 

"A-ale Dae...já vím, že tu jsi se mnou v mém srdci, ale...k čemu mi to je, když už tě nebudu moct nikdy obejmou?" po tváři mi stekla slza. 

"Vážně nikdy?" ušklíbl se a slzu mi setřel. 

Pokýval jsem slzou. 

"Lásko, sny nic nezakazují." zasmál se a políbil mě. 

Byl jsem šťastný. 

"Je to lepší?" zeptal se. 

"Mnohem." usmál jsem se a omotal mu ruce kolem pasu. 

"Miluju tě zlato." pošeptal mi do ucha a já se zrovna probudil. 

Chytil jsem se na místě, kde jsem měl srdce a řekl: 'Miluju tě.' 

S úsměvem jsem vstal z postele a šel ke skříni. Vzal jsem si černé volné tričko, Daeho mikinu a volnější tepláky. Sešel jsem pomalu dolů a tam spal YongGuk. Ještě aby ne, když bylo teprve půl sedmé. A navíc jsem byl taky malinko ještě unavený. Lehl jsem si vedle YongGuka a přitiskl se k němu. Potřeboval jsem to. Je to už dlouho, co mě nikdo neobjal. Položil jsem si hlavu na jeho nahou hruď a zavřel jsem oči. Skoro hned jsem usnul. 

***

A jako vždy jsem se probudil první. Bylo za pět osm. Opatrně jsem vstal a došel jsem si uvařit čaj a vzal si něco k snídani. I když jsem moc nesnídal, ale teď to potřebuju. Už to byl nějakej ten pátek, co jsem jedl naposledy. Sedl jsem si na linku a jedl svou snídani. I když jsem se v ní pěkně vrtal. Pak jsem si vzal do ruky čaj a nádobí jsem dal potom do dřezu. Bohužel jsem byl tak líný někam chodit, tak jsem si znovu sedl na linku. Po chvíli jsem uslyšel, že se YongGuk vzbudil. Ale hodně jsem se divil, že tak brzy. Šel prvně do koupelny, kde se osprchoval a pak sešel zase dolů, ale jen v ručníku, který měl okolo pasu. Naštěstí nebyl nijak moc krátký, takže to bylo dobrý. 

YongGuk si oblékl spodky a černé upnuté džíny. Tričko si neoblékal a šel do kuchyně. Trochu se mě lekl a nadskočil. "Bože Junnie...sem se lekl." oddychl si. 

"Tak co...?" zeptal se mě starostlivě a přišel ke mě blíž. 

"Ahoj." zamával jsem mu zápěstím. 

"Takže mluvíme..." zasmál se a objal mě. 

"Jo." řekl jsem a taky ho lehce objal. 

"A..usmíváme se?" zeptal se mě a odtáhl se. 

"Taky..." pousmál jsem se. 

"Junnie...to jsem rád. Konečně..." zaradoval se a pohladil mě po tváři. 

"Jo..." řekl jsem s úsměvem a lehce jsem nabral červenou. 

Musel jsem si dát dlaně na tváře, aby mě YongGuk neviděl. 

"Zelo...ty ruce." řekl a odendal mi je. 

Zrudl jsem ještě víc. 

"Ty jsi takový zlatíčko, když se červenáš." řekl a políbil mě na čelo. 

"To není pravda." nafoukl jsem tvářičky. 

"Ty chceš, abych tě umačkal, viď? Protože zatím jen přidáváš na roztomilosti." řekl a já se zasmál.