Don't shout I love you ✔

55. díl

Zelo se usmál do polibku a já mu svým jazykem vnikl do jeho pusinky. Hladil jsem ho po hrudi a Zelo rozkošně vzdychal. "Kluci...nechte si něco na večer." přišel za námi WooBin. Já Zela naposledy políbil a pak jsme se oddálili. "Zlato, musím si pro něco skočit do pokoje, za chvíli se vrátím." pohladil jsem ho po tváři a Zelo kývl. "Dae...buď opatrný." nenápadně se podíval na MinHyuka. "Neboj. Miluju tě." řekl jsem tiše a políbil ho na čelo. Pomalu jsem odcházel k sobě do pokoje, ale někdo mě chytil za zápěstí a přirazil mě ke zdi. "A heleďme se, kohopak to tu máme." škodolibě se usmál MinHyuk. "Copak? Nevzal sis sebou JunHongieho?" škodolibě se zasmál. Teď jsem si uvědomil, že Junie je tam skoro sám  s Lee Joonem. "Kurva!" vyjekl jsem a snažil se dostat z jeho sevření, ale marně. "Copak? Bojíš se?...Měl bys, protože Lee Joon si ho vezme...možná i před tebou." pošeptal mi do ucha a políbil mě na krk. Bylo mi to hodně nepříjemné...jenom přece na mě nikdo kromě Zela nesmí sahat. Teda může, ale ne takhle. Snažil jsem se ruce vykroutit z jeho sevření, ale on mi je stiskl ještě pevněji a já sykl. "Promiň. Ale můžeš si za to sám." řekl a políbil mě na tvář. Bylo jasné, že tentokrát by to bylo na rty, tak jsem se snažil cukat a trochu mi to pomohlo, ale na jak dlouho?...Že by na minutu...nebo dokonce na dvě? "Neboj se mě. Jen si chci užít s nejkrásnějším klukem v Korei a pak můžeš zase jít." řekl. "Tak na to můžeš rovnou zapomenout." vší silou jsem ho kopl do rozkroku a on se sesunul k zemi. Rychle jsem běžel za JunHongem, kdyby náhodou. Rychle se rozlítli dveře a vběhl jsem dovnitř. Zela jsem nikde neviděl, tak jsem běhal různě po chodbách, ale taky nic. Pak jsem běžel do jedné místnosti, odkud byl slyšet křik. Zelův křik. Rychle jsem vběhl dovnitř a uviděl jsem tam jak Zela, tak Lee Joona. Rychle jsem přiběhl k Lee Joonovi a schoval jsem si Zela za sebe. "Ještě jednou se na něj jen podíváš a dopadneš ještě hůř než v hostelu ty malej parchante." dal jsem mu pěstí do tváře a hned jsem si k sobě přitáhl Zela, který brečel. "Pšššt....už je dobře zlatíčko...ničeho se nemusíš bát. Jsem tu s tebou." řekl jsem tiše a políbil ho na čelo. Zelo mě taky objal a jeho pláč se už lepšil. "Jsi v pořádku? Udělal ti něco?" zeptal jsem se ho starostlivě. "Nic mi není. Jsem v pořádku." otřel si slzy. "Hej....hej, zlato....to bude dobrá, jo?...Nemusíš se ničeho bát." zvedl jsem mu hlavu a Zelo kývl. "Hlavní je, že ti neublížil." řekl jsem a políbil ho na jeho roztřesené rtíky. Zelo z toho všeho po chvíli zkolaboval, tak jsem ho odnesl v náručí k WooBinovi. Položil jsem ho na postel a přikryl ho dekou. Sáhl jsem mu na jeho upocené čelo a dost pálilo. "WooBine, Zelo nevypadá v pořádku." přiběhl jsem za ním. "Co mu je?" zeptala se Sabi starostlivě. "Má horečku a omdlel." řekl jsem. Sabi někam odběhla a pak běžela do pokoje. Byl jsem z toho hrozně nervní. Nechci, aby se mu něco stalo. Znovu už ne. Sabi po hodně dlouhé době vyšla z pokoje a na tváři jí hrál mírný úsměv. "Bude v pořádku. Jen byl hodně vyčerpaný a potřebuje se prospat." řekla. "Takže nic vážnýho?" zeptal jsem se pro jistotu. "Ne, nemusíš se bát. Za dva dny bude zase v pořádku." usmála se a já si oddychl. "Dae, klid. Je v pořádku." uchechtl se WooBin. "Tobě se to řekne. Ty nechodíš s tak krásným klukem, jako je on." řekl jsem a nervózně si mnul prsty. "To ne, protože s nikým nechodím, ale...vím jak bych na tom byl, kdyby se něco stalo například Sayuri." řekl. "Jo, to máš pravdu." pousmál jsem se. "Hej, musíš se usmívat. Tohle ti nesluší." řekl WooBin a vytáhl mi rty do úsměvu. "Nemyslím si." řekl jsem. "Sabi, je Junie vzhůru?" zeptal jsem se jí zvědavě. "Jo. Můžeš jít za ním." usmála se. Já jsem se zvedl a šel jsem do pokoje, kde ležel Zelo. Lehce jsem ho políbil na rty a on otevřel oči. Když mě uviděl, usmál se a objal mě. "Už jsem si myslel, že se ti stalo něco vážnýho." oddychl jsem si. "Ne. Jsem v pořádku." usmál se a já taky. Nedalo mi to a musel jsem ho políbit. Zelo mě pokládal pomalu na postel a nepřestával mě líbat. Po chvíli se přesunul k mému krku, kde mi vytvořil pár červených flíčků. Svýma ručkama mi zajel pod tričko a hladil mě na hrudi a bříšku. "Zelo...vím kam tohle povede a...hned ti říkám, že teď ne." řekl jsem velice nerad. "Proč?" smutně se na mě podíval. "Myslím, že bys měl být v klidu." řekl jsem mu. "A to sis to nemohl rozmyslet dřív?" podíval se na svůj rozkrok. "Nechceš mi doufám říct, že..." zarazil jsem se a vybuchl smíchy. "Hele, co je na tom tak moc vtipnýho?" zeptal se mě. "To, jak si hrozně slaďoučkej." pohladil jsem ho po tváři a dal mu pusu na čelo. "No dobře, ale...určitě až tak moc ne." řekl. "Máš pravdu...jsi ještě víc sladkej." políbil jsem ho na rty. "Bezva." řekl si pro sebe. "Copak?" zatahal jsem ho za tvářičky. "Nic nic." usmál se a zívl si. "Víš co?...Teď se hezky vyspinkej a já zítra zase přijdu, hm?" podepřel jsem mu prsty bradu."Dobře." řekl a lehl si. "Sladké sny zlato." políbil jsem ho a pořádně ho přikryl. Byl ta cute, když spinkal. Vypadal hrozně nepopsatelně sexy i sladce dohromady. Nebo jsem se do něho hrozně zamiloval, ale...jedno z toho pravda bude. Potichu jsem odešel z pokoje a šel jsem ještě dodělat nějaké své papíry do kanceláře. Měl jsem to hotové za dvě hodiny. Osprchoval jsem se, oblékl se a šel spinkat za svým zlatíčkem. Zalezl jsem si k němu do postele a hned jsem usnul. 

Tak jo, další díl je po jedenácti dnech hotov a já můžu jít taky spinkat. Omlouvám se, že je krátký, ale jsem hodně unavená, takže vám to snad vynahradím zítra. A navíc za pár dnů bude zase škola a tak...to bude zase nuda. Jsem ráda, že tahle story má už 3.6K přečtení. 

Miluju vás lidičky ;)