Don't shout I love you ✔

52. díl

Probudil jsem se až když jsme byli v Česku. Po chvíli jsme přistáli a já vyšel z letadla a šel jsem pro kufr. Venku na mě čekala limuzína a ta mě dovezla k té vysoké budově. Jeden chlápek mi vzal kufr a my vešli dovnitř. Šli jsme do výtahu a vyjeli jsme někam nahoru. "Tady budete mít pokoj. Tak se tu zabydlete a já si pro vás pak příjdu." řekl a dal mi kufr do pokoje. "Zkrátka je to vaše a kdyby něco tak mi zavolejte a já příjdu." řekl mile a já kývl. Rozloučili jsme se a já si začal pomalu vybalovat. Zabralo mi to jen chvíli a já si pak lehl na postel. Díval jsem se do stropu dokud mi nezvonil telefon. Už podle zvonění jsem poznal, že to je Zelo. "Ahoj." řekl jsem smutně. "Ahoj zlato. Jak to zvládáš?" zeptal se mě. "Chce se mi brečet. Ty?" zeptal jsem se zvědavě. "To jsme na tom stejně." řekl bez radosti. "A co kluci? Už se s tím smířili?" zeptal jsem se. "No...jak se to vezme...polovina truchlí a druhá polovina brečí." řekl. "Chci tě tu mít u sebe." řekl jsem tiše. "Já taky. Chybíš mi." řekl zničeně. "Zelo, slyším to. Nechci tě takhle vidět. Usmívej se." řekl jsem smutně. "Já se snažím, opravdu ano, ale...víš sám, že to nejde." řekl a trochu popotahoval. Někdo zaklepal na dveře. "Zelo, je mi to líto, ale...práce nepočká. Už musím jít." řekl jsem o hodně smutněji. "Dobře. Tak se tam měj hezky." řekl. "Ty taky. Miluju tě." řekl jsem vážně. "Já tebe taky." řekl. Oba jsme to ukončili a já šel otevřít. Za dveřmi stála pohledná blond dívka s modrýma očima. "Dobrý den. Já jsem Sabi a ode dneška budu vaše asistentka." usmála se a podala mi ruku. Já jí také podal ruku a usmál jsem se. Měla dokonalé oči, ale přiznejte...i když všichni Asiati mají stejné oči...Zelo má ty nekrásnější na světě. "Musím vás tu provést, ukázat vám co a jak, ale náš šéf je dnes hodně zaneprázdněn." řekla a šli jsme někam chodbou. "Kromě modelingu budete muset řešit také nějaké papíry, takže tohle je vaše kancelář." řekla a ukázala na dveře. "Dneska vás ještě necháme si odpočinout, ale zítra už začnete pracovat." řekla a šli jsme dál. "Není to na mě nějaké rychlé?" zeptal jsem se nejistě. "No...tady se většinou pořád něco děje a lidi se nezastaví, takže my se taky nesmíme zastavit." řekla a šli jsme dál. Já si jen povzdechl. "Můžu vás ujistit, že pro mě je to otravné stejně jako pro vás, takže bych vám radila se nezdržovat a bude to v pořádku." řekla a pořád jsme procházeli společnost. Po dvou hodinách jsme to měli hotové a pak jí zazvonil telefon. "Ano, ale já už řekla, že....dobře.....ano, rozumím....nejsem blbá.....jistě, pane." řekla ironicky a dala mobil zpět. "No...jsou tu jistě komplikace, takže začnete už dneska pracovat." řekla. Pak mě chytila za zápěstí a rychle mě někam táhla. Pak jsem zjistil, že do mé kanceláře. "Takže....tady máte oblek a na stole jsou papíry, které potřebují být dneska hotovy, takže do práce." řekla. Já se oblékl do té hrůzy a začal jsem se dívat na ty papíry. Bylo toho opravdu požehnaně. Sabi mi vysvětlila co a jak a pak odešla do místnosti vedle. Já se posadil na židli a hned jsem si začal pročítat ty papíry. Vzal jsem si propisku a snažil jsem se je vyplnit. Pak jsem zavolal Sabi, protože jsem nějaké nezvládal. Ochotně mi s tím pomohla a já to měl odevzdat šéfovi. Přišel jsem k jeho kanceláři a slyšel jsem hlasy, ale nemluvil česky...ale korejsky. "Jo, jasně....neboj se bratříčku....jo, dohlídnu ti na něj, aby se nepřepracoval.....neboj se, za půl roku je u tebe jako na koni, slibuju.....Víš, že mě s tímhle vždycky sereš....um, fajn.....a pozdravuj Sayuri." řekl. Zaklepal jsem na jeho dveře a vešel. Jo, měl jsem pravdu. "WooBine?" zeptal jsem se šokovaně. "Ahoj, Dae." mile se usmál. "Tak...copak potřebuješ?" jeho úsměv se zvětšil. "J-jdu ti odevzdat papíry." řekl jsem. "Díky...a mimochodem...volal mi Zelo a říkal, abych tě trochu uvolňoval od práce a mám dohlídnout, aby jsi nemluvil s jinými kluky." řekl a já s úsměvem nechápavě zamlel hlavou. "Hele...nevím co mezi vámi je, ale mohl by si mi to prosím tě říct?" zeptal se mile. "Zelo ti to ještě neřekl?" zeptal jsem se šokovaně. "Neřekl co?" zeptal se mě nechápavě. "No...chodíme spolu." poškrábal jsem se na zátylku. "Cože?" zeptal se překvapeně. "Um, vadí ti to?" zeptal jsem se ho. "Nevadí, ať si Zelo chodí s kým chce...vlastně se to trochu dalo čekat." zamyslel se. "Jak to?" zeptal jsem se ho. "Pořád o tobě mlel. Ve dne v noci."řekl a já se lehce začervenal. "No....tak mi dej ty papíry a dneska kolem páté budeš fotit v plavkách, takže se jdi převléct a Sabi tě připraví." řekl a já kývl. Odešel jsem za Sabi a řekl jí, co mi řekl WooBin. "Dobře." řekla s úsměvem a podala mi bermudy. Šel jsem se převléct do kabinky a pak Sabi řekla, že mě musí upravit. Nalíčila mě a trochu mi přistřihla mé hnědé vlasy. "Už je připravený?" zeptal se WooBin. "Skoro." řekla Sabi. "Tak si pospěš. Jeho přítel, který je také můj mladší bratříček chce fotky." řekl a Sabi kývla. Ještě mi dala na oční víčka lehce hnědé stíny a pak mě postavila před plátno s pískem. Fotografové mi řekli jaké pózy mám dělat a fotili mě jak fotografové tak WooBin. Pořád jsem se tvářil možná trošku smutně...nebo to bylo vidět v mých očích.