Don't shout I love you ✔

93. díl

Takového našeho Maknae ještě neznám. I když...co bych chtěl...Dae ho opustil a jedinému, komu Junnie věřil nejvíce jsem byl já. A co neudělám? Taky jsem ho opustil...a i víc, než jen to. Chtěl jsem mu pomoct, opravdu, ale...když mě nenávidí, tak to není tak lehký.

Celou noc jsem nemohl usnout. Pořád jsem musel myslet na Zela a jak se musí cítit po tom všem. Díval jsem se nna spokojeně spícího Channieho a občas se i pousmál.

HimChan se probudil asi kolem deváté a hned si mě všiml.

"Gukkie, spal jsi vůbec?" pohladil mě po tváři.

"Ale jo...ty dvě hodiny určitě." řekl jsem.

"Hyung! Koukej okamžitě spát!" řekl a přikryl mě dekou.

"Ani náhodou." řekl jsem a vstal.

Malinko jsem zavrávoral a HimChan mě chytil.

"Hime, jsi hodný, že se o mě tak staráš, ale nemusíš. Jsem v pořádku." řekl jsem a převlékl se.

Šel jsem do koupelny a udělal jsem si ranní hygienu. Když jsem vyšel z pokoje, tak jsem potkal JongUpa, který se mě lekl a začal hysterčit, že tu straší zombie.

"Gukkie? To jsi ty? Vypadáš hrozně." řekl mi JongUp, když se vzpamatoval.

"Hm..vždy upřímný viď?" rozcuchal jsem mu vlasy.

"Ale k věci...malinko tě zneužiju" řekl jsem mu.

"N-na co?" zeptal se mě šokovaně.

"Potřebuju, aby jsi vytáhl Zela ke mě. Klidně si vymysli něco přehnanýho, aby přišel. Jo a...bylo by fajn, abys pak zamkl, až sem Zelo přijde." vychrlil jsem na něj.

"Ok" pokrčil rameny a šel k Zelovi.

Já si lehl zády ke dveřím na postel a zavřel jsem oči. Trochu jsem to nevydržel a usínal jsem. Ale v duchu jsem doufal, že můj ďábelský plán vyjde.

Najednou jsem uslyšel dost hlasité zakřičení.

"Cože udělal?!" musel jsem se nad Junnieho reakcí pousmát.

Uslyšel jsem, jak Zelo utíká ke mě do pokoje. Brečel a hned se mnou lehce začal klepat.

"Gukkie...prober se prosím. Oppa...prober se...prosím..." vyzlykal Zelo.

Já jsem pomalu otevřel oči a Zelo mě tiskl ve svém objetí.

"Zelo, co se děje?" zeptal jsem se ho nechápavě.

"Gukkie...ty jsi v pořádku!" vypískl Zelo a hned přitiskl své rty na mé.

"A co by mi mělo být?" zeptal jsem se ho s úsměvem.

"N-no...Up říkal, že...že prý ses předávkoval prášky..." vzlykal Junnie a objal mě.

"Neboj...nic mi není." pohladil jsem ho po tváři.

"A víš, že tohle je poprvé, co ses o mě tak bál?" chytil jsem mu bradu mezi palec a ukazováček.

"Hmmm..." pokrčil rameny a odvrátil hlavu na stranu.

"Junnie..." jemně jsem ho donutil dát hlavu zpět.

JunHong se díval do země a přejel mě pohledem. Skončil u mých očí. Teprve teď jsem si všiml, že Junnie má na sobě rozepnutou košili po DaeHyunovi, která mu byla malinko větší.

Skousl jsem si spodní ret a hlídal se, abych neudělal kravinu, ale...znáte mě.

Z tváří jsem se přemýrstil k jeho krku, po kterém jsem sjel dlaněmi až na ramena. Shodil jsem mu z ramen tu černou košili a odhodil ji na zem vedle postele. Zelo chtěl vstát, ale mé ruce stlačily jeho ramena a pomalu jsem ho položil na postel i přes jeho protesty.