Don't shout I love you ✔

63. díl

DaeHyun se mi rozbrečel v náručí. "Proč pláčeš?" zeptal jsem se ho. "Já...bál jsem se, že mě odmítneš, že to nebudeš cítit stejně, že mě budeš nenávidět, že m..." umlčel jsem ho polibkem. "Dae, miluju tě. A i kdyby se tohle stalo milionkrát, nikdy tě nepřestanu milovat." řekl jsem mu. "Já...cítím to stejně." pousmál se a sklopil pohled. "Dae...podívej se na mě." lehce jsem mu zvedl bradu. Jeho oči se střetly s těmi mými a ani jeden neuhnul pohledem. Pomalu jsme se k sobě přibližovali a pak se naše rty propojily. Začal jsem jimi pomalu pohybovat a Dae se přidal. "Miluju tě hyung." zašeptal DaeHyun. "Strašně moc." dodal a přitiskl se ke mě. "Já tebe taky." pošeptal jsem mu do ouška a lehce ho skousl. Dae vydechl horký vzduch z jeho rtů a já se usmál. Dae chtěl víc, ale já ho zastavil. "Dneska ne, lásko. Jsem unavený a ty určitě taky." řekl jsem. "Nejsem unavený." zaprotestoval a pak zívl. Já se zasmál a padl jsem unaveně na postel. "Jak tys mi chyběla." zamumlal jsem do prostěradla. "No promiň." řekl Dae. "Promiň." usmál jsem se. "Tys mi chyběl víc." řekl jsem a políbil ho. "A...jak to vůbec bylo s YongGukem?" zeptal se mě Dae. "Proč se ptáš?" zeptal jsem se ho. "Víš...je mi to divný, aby se YongGuk rozešel se Sabi, hned začal chodit s někým jiným a ty taky. To není tvůj styl." řekl. "Dobře...jen jsme to hráli, aby sis uvědomil, že jsi udělal velkou chybu a jen tak si mě nezískáš." řekl jsem mu. "Ale...vždyť jsem si tě získal jen tak." řekl. "No...nevím, jak těžký by to bylo pro ostatní, ale to, že si mě chceš vzít...to už něco znamená." usoudil jsem. "Jo, máš pravdu." usmál se a políbil mě. Já zavřel oči a pomalu usínal. "Zlato...Junie..." zkoušel mě probrat, ale já nic. Dae se usmál a pak mě vysvlékl z trička a kalhot. Lehce mě políbil na krk a přikryl nás dekou. Pak už jsem nevnímal vůbec nic.

***

"Zelo, řekni mi prosím, že ještě žiješ, prosím." klepal se mnou někdo. Já s nechutí otevřel oko. "Co zase blbneš?" zeptal jsem se Daeho nechápavě. "Junie, ty žiješ." vypískl radostí a objal mě. "Ale už ne moc dlouho." řekl jsem stěží. "Promiň." řekl a povolil. "Necháš mě prosím spát? Jsem hrozně unavený." řekl jsem a zase zavřel oči. "Jo. Sladké sny." políbil mě na čelo a pak jsem zase usnul.

***

Když jsem se probudil, hrozně mě bolela hlava a byla mi zima. Vylezl jsem z postele a hlava se mi zatočila tak moc, že jsem se musel zase posadit. Zatřepal jsem hlavou a šel se pomalu obléknout. Musel jsem si vzít i DaeHyunovu mikinu. Pomalu jsem sešel dolů a uslyšel jsem některé kluky, Sayuri a Sabi. "Ahoj." zachraptěl jsem. "Bože, co se ti stalo bráško?" lekla se Sayuri. "Je mi dobře." řekl jsem. "Radši si jdi znovu lehnout nebo tě DaeHyun zabije." řekl YongGuk. "Nejsem unavený." řekl jsem. "Zelo...vnímáš mě?" zeptal se mě YongGuk. "Nevím." řekl jsem a šel si raději sednout. "JunHong, teď si tu hned lehneš a ani se nehneš jasný? Dae musel jít vyřizovat nějaké papíry, takže se o tebe teď nemůže postarat a...bla bla bla..." vůbec jsem Jae nevnímal. Pomalu jsem usínal, protože mi bylo opravdu divně.

***

"Dae, už je to víc jak polovina dne a on se pořád nechce probouzet." uslyšel jsem. Pootevřel jsem oči a chvíli viděl dost rozmazaně. "K-kde to jsem?" zachraptěl jsem. "Zelo...díky Bohu." zaradoval se JongUp a objal mě. "Zelo....rád tě vidím zase při životě. Jinak jsi v nemocnici." řekl mi HimChan. "Um, co?" zeptal jsem se nechápavě. "Víš...nechtěl jsi se probudit, tak jsme raději volali záchranku. Doktor říkal, že podle toho jak ti bude, by jsi zítra mohl jít domů." řekl mi Up. "Občas vážně nevím, o čem meleš." řekl jsem. "Musíš na něj jinak....Dae odešel a po chvíli ses zhroutil. Dae zařídil, aby jsi šel zítra domů a Dae se o tebe bude starat. Chápeš?" zeptal se mě HimChan a já přikývl. "A kde je DaeHyun teď?" zeptal jsem se. "Tvůj budoucí manžel vyřizuje pár papírů." řekl mi YongGuk. "Aha." řekl jsem jen. "A nevíte..."