Don't shout I love you ✔

3. díl

"Hyung, co to zase děláš?" zeptal se Zela JongUp a táhl ho do kuchyně. "Jestli chceš, aby si tě všiml, tak to musíš říkat dost nahlas. Není zvyklej na pozornost od kluka a už vůbec ne od někoho z nás, takže mu musíš otevřít oči." vyrovnával věci z tašek na stůl. "Tobě se to řekne...byl si někdy zamilovaný do kluka, nebo ještě líp do někoho z nás?" tahle otázka Upa překvapila. "No...jo. Do sebe." Zelo se uchechtl a přišel za nimi Jae. "Koukej už Sayuri zavolat, nebo to udělám sám." Jae vytáhne mobil ze Zelovi zadní kapsy a podal mu ho. "No...taky mi ho mohl vyndat DaeHyunnie." v duchu si povzdechl a převzal si od Jae mobil.

Zelo's Pov:

Vedli jsme s Upem dost vážný rozhovor o mém princi a vmísil se nám do toho Jae. "Koukej už Sayuri zavolat, nebo to udělám sám." Jae mi vytáhl mobil ze zadní kapsy mích džínů. "No...taky mi ho mohl vyndat DaeHyunnie." povzdychnu si v duchu a převezmu si od něj mobil. Popošel jsem kousek od kluků. Sice vím už dávno, že přijede zítra, ale klukům to rozhodně říkat nehodlám. Ještě by se tu pomlátili, u koho bude spát a YongGuk by sebou tradičně řízl o zem. Dělal jsem, že jí volám, ale ve skutečnosti jsem to neudělal. "Nebere to...třeba spí, když je v zahraničí." pokrčím rameny a vrátím se k práci. "Tak aspoň řekni, jestli je pořád stejně hezká." řekl JongUp. Upřímě?...Mám toho hyunga rád, ale nenávidím, když někdo od nás a protivníků flirtuje s MOJÍ drahou polovičkou. "JongUppie...je to moje dvojče, tak jak by asi měla vypdat?" uchechtnu se a přátelsky ho poplácám po rameni. "Hmmm...na tom něco bude." zamyslel se a já se práskl dlaní do čela. Dávám potraviny do ledničky, když v tom se z Daeova pokoje ozve rána. Já s Upem běžíme po schodech nahoru a zastavíme před DaeHyunovím pokojem. "Myslíš, že se mu něco stalo?" zeptám se vyděšeně. "Zelo, neboj...určitě mu to zas podjelo, jak minule." ujišťoval mě. "Tu botu si pod něj házet neměl." poznamenám. "Mě spadla, neudělal jsem to schválně." bránil se a vstoupil do jeho pokoje a já jdu těsně za ním. "Hyung, si v pořádku?" zeptám se starostlivě. "Jo, jen jsem zakopl." mávl nad tím rukou. "To jsem rád, že jenom to...ale budu tu vždy, abych ti pomohl. silně jsem ho objal a ani sebou necukal a nijak se nebránil...spíš si položil hlavu na mou hruď. JongUp potichoučku odešel a ještě se na mě usmál. "Zelo?...co to tu provádíme?" zeptá se po chvíli zmateně a odtáhne se. "Já nevím, ale je to divný." o krok poodstoupím. "Tak...já...zase půjdu." ukážu za sebe na dveře. Couvám a narazím obličejem do trámu. Oba jsme se uchechtli a s červeným obličejem stydem jsem utíkal dolů. "Tak jak to šlo?" zeptal se mě zvědavě Up. "Jen jsme se objali a potom se vzpamatoval...nemá mě rád." povzdechnu si a sklopím hlavu. "Ale notak...to nemůžeš vědět." pozvedne mi hlavu dvěma prsty a obejme mě. "To by se ale neoddálil a políbil by mě." znovu jsem si povzdechl. "Třeba si myslí, že nejsi na kluky a i tak po tobě neuvěřitelně touží." Jo...JongUp mi umí pozvednout náladu, sice ne tolik, ale dokáže. "Díky, bro." přitisknu si ho k sobě a po chvíli se oddálím. "Nemáš zač...sem tu jen pro tebe." pohladil mě po zádech. "Tak jen pro mě, jo?" zeptal jsem se se svůdným pohledem. "Oprava...pro to, abych vás dva dal dohromady." řekl a šel si sednout na gauč, kde HimChan s YongGukem rozebírali filmy. Já pořád přemýšlel nad Daem, takže jsem je nevnímal. "Co myslíš ty, Zelo?" zeptá se mě HimChan. "Hmmm?" zeptal jsem se, protože jsem nevěděl o co go. "Šel bys raději na Constantina, nebo na Hvězdy Nám Nepřály." zeptal se YongGuk a ostře se podíval na HimChana, který chtěl jít na Hvězdy Nám Nepřály. "Já bych šel raději na Constantina, ale dnes se nezúčastním." řekl jsem trochu sklesle. "Já vím, že se tě moc neptám, a že toho asi budu litovat, ale netrápí tě něco?" dal mi dlaň na ruku HimChan. "Ne...jen mi není moc dobře. Raději si půjdu lehnout." zvedl jsem se a YongGuk taky. "Tak dobrou a ať ti je líp." přitiskl si mě k sobě YongGuk a políbil mě do vlasů. "Díky." falešně se usměju a jdu do svého pokoje přičemž jsem do někoho vrazil. "Promiň, já nechtěl." pohladil mě po zádech Jae. Já se s donucením usmál, ale bylo to dost poznat. "Copak našeho maknae trápí?" zeptal se mě starostlivě. "Nic, jen problémy v lásce." povzdechl jsem si a Jae mě k sobě silně tiskl. "Uvidíš, že za pár dnů to bude lepší. Tyhle věci dokážou pěkně bolet." párkrát mě pohladil po zádech a já se dobrovolně usmál. Pustím ho a vkročím do svého červeného pokoje. Padl jsem na postel a vytáhl si mobil z džín. Chvíli jsem se díval na display a váhal, jestli jí mám zavolat, nebo ne a nakonec teda jo. "Ahoj Zelo. Děje se něco?" ozve se dívčí hlas, který chci slyšet už hrozně dlouho. "Ne, jen mi je smutno." povzdechl jsem si. "Neboj, už jsem na letišti. Přijedu jak nejrychlejc budu moct." ujistí mě. "Hmm...děkuju." já opravdu nejsem ve svě kůži. "Ale notak. Malý úsměv by neuškodil a rozhodně ti sluší víc, než smutný obličej." to mě dokázalo aspoň trochu se pousmát. "No vidíš. Mám nápad...Ty si teď půjdeš na pár hodin odpočinout a neprobudíš se dřív, jak v osm ráno, jo?" tenhle nápad se mi začínal líbit čím dál víc, ale dneska asi neusnu. "Tak jo, zkusím to." ujistil jsem jí. "Dobře." pousmála se. "Už se nemůžu dočkat, až budeme zase spolu." trochu se mi objevily slzy v očích. "Já taky ne...mám tě hrozně moc ráda bro." řekla ne tak, jak je u ní zvykem, ale dost vážně až mě to přímo pálí u srdce. "Já tebe taky sis...to si pamatuj." zdůraznil jsem. "To budu. Tak se zatím měj a přestaň plakat." já se jen pousmál a poslechl jí. "Jo, ty se taky měj." usmál jsem se. Rozloučili jsme se a já zavěsil. S trochu klidnějším svědomím jsem dal mobil na noční stůl, sundal si tričko, které jsem měl na sobě a přikryl se dekou. Nikdy jsem nebyl tak psychicky vyčerpaný jako právě teď. Najednou se otevřely dveře a já dělal, že spím. Osoba pomali kráčela ka mě a potom se podívala na plakt, ktrý mi donesl JongUp. Já poznal už podle tý vůně, že je to Dae a usmíval se. "To bych do tebe neřekl, hyung." uchechtl se. Pohladil mě po vlasech a dal mi asi tu nejkrásnější pusu na tvář. Zase odešel a já v tuhle chvíli culil, jak ten největší idiot. Oči jsem nachal zavřené a nakonec jsem usnul. Jako vždycky se mi zdálo, že já a Dae jsme nerozlučitelní kamarádi až se z nás stalo něco o hodně víc. Vjednu ráno jsem sebou prudce škubl, až jsem spadl z postele i když byla pro dvě osoby. "No to se může stát jen mě." řekl jsem potichu a rozespale. Rychle jsem vstal a chtěl se rozejít ke dveřím, ale nohy se mi zamotaly do deky a já sebou švihl o zem. "No do prdele." zanadával jsem teď o trochu hlasitěji a vstal jsem ze země. Zkontroloval jsem zem...nikde nic, tak jdu ke dveřím. Potichu zavrzají a vydal jsem se směrem k JongUpovi. Potichu otevřu dveře a šel jsem k jeho posteli, kde spal. "JongUppie, já nemůžu spinkat." zívnu si a JongUp se uchechtl. "No je to vidět." ale to už spím opřený ramenem o zeď a ve stoje. "Zelo, jdi k Daeovi." lehce semnou zaklepe. "A proč?" zeptám se nechápavě. "Chci ti pomoct a Daeovi řekni, že...sem se chtěl konečně vyspat, a že se nechcu probudit." vyšli jsme z jeho pokoje a dotlačil mě k Daeovo pokoji. Stiskne kliku a násilím mě tam stčí. Já se z hluboka nadechl a šel jsem k jeho posteli. JongUp odejde a já lehce pohladím DaeHyunnieho po paži. "Zelo?...co tu děláš?" promne si oči a posadí se unaveně na postel. "Promiň, já nemohl usnout a Up mě poslal za tebou...raději půjdu za někým jiným." už jsem měl namířeno ke dveřím, ale DaeHyunova ruka mě strhla vedle něho na postel. "Nebudeš se chovat divně a ty teď zůstaneš hezky u mě." tak tohle nemusí říkat dvakrát, ale ta první věc se mi moc nelíbila, ale když si to nepřeje... Přikývl jsem a DaeHyun mě strhl do leže. Přehodil přes nás deku a teprve teď jsem si všiml, že má jen boxerky, ale mě to ani malinko nevadí...jsem spíš hodně rád, ale on asi moc nebude. Omotal jsem okolo jeho pasu ruku a až teprve teď jsem si uvědomil, co dělám. "Zelo?" zeptal se trochu naštvaně. "No?" pořád mám zavřený oči, kdyby náhodou mi jedna přilítla. "Ta ruka." řekl pořád stejně naštvaně. "A jo...promiň." odendal jsem svoji ruku a hned poté jsem usnul.