S kluky jsme se bavili do 12 večer, protože ani jednomu z nás se nechtělo spát. Uslyšel jsem tiché kroky po schodech a blížily se. Po chvíli se tu objevil i Zelo a mžoural na nás, protože světlo bylo docela ostré.
"Gukkie..." řekl dětským hláskem protřel si očka.
"Copak?" stoupl jsem si a šel k němu.
"Mě je nějak divně." po tváři mu stekla slza.
"A jak divně? Bolí tě něco? Nebo se ti motá hlava?" zeptal jsem se ho se starostí a sáhl mu na čelo.
"Máš horečku." řekl jsem.
"Hm..." řekl skoro bez zájmu a usnul ve stoje.
"Co s tím klukem je?" zeptal se nechápavě Jae.
"To je tak, když nám Guk odrovná Maknae." řekl HimChan a zabil mě pohledem.
"Kluci, já s tím chtěl ještě počkat. Junnie nechtěl." řekl jsem jim.
"Tak tuhle pohádku už jsme slyšeli docela hodně krát." řekl JongUp.
"Moon JongUp...." zavraždil jsem ho pohledem.
Vzal jsem spícího JunHonga do náručí a odnesl ho ke mě do pokoje, jelikož moje postel byla pohodlnější, než ta jeho. Opatrně jsem ho na ní položil a přikryl ho dekou. Vzal jsem si kousek ručníku a namočil ho do studené vody. Složil jsem ho a položil ho Junniemu na čelo, aby mu horečka klesla. Mezitím jsem se osprchoval a převlékl se do šedého volného trička a šortek.
Lehl jsem si vedle Junnieho a chytil ho za ruku. Lehce se usmíval a mě chvíli šrotovalo v hlavě, co se mu asi může zdát. Nakonec jsem usnul, ale nezdál se mi moc příjemný sen. Bylo to takové...fantazmagory. Chvíli jsem byl na jednom místě, pak jsem byl v New Yorku, pak zase na louce....nebylo to příjemné a byl jsem z toho docela zmatený.
***
Pomalu jsem se probouzel a Zelo se díval nepřítomně do stropu.
"Zelo..." lehce jsem mu zatřepal s ramenem.
"Hm?" ani se na mě nepodíval.
"Co se stalo?" zeptal jsem se ho starostlivě.
Zelo se na mě podíval a s úsměvem mě objal.
"Už mě v životě neopouštěj." vzlykl.
"Junnie, víš dobře, že tebe bych nikdy neopustil." řekl jsem mu.
No jo, ale...kolik pravdy na těch slovech bylo. Nic. Samé lži. Bolí to, ale...musím lhát. Nechci, aby to bolelo ještě víc, tak proč sakra?
"Gukkie, děje se něco? Nezdá se, že by si byl v pořádku." zeptal se se starostí v hlase Junnie.
"Ne, to...to je v pořádku." falešně jsem se usmál.
To mi docela šlo. Posledních pět let nejlépe.
"Tak dobře." řekl a zase si lehl.
"A jak ti jinak je?" zeptal jsem se ho.
"No...už je to lepší. Jen se cítím trochu unavený." řekl.
"Dobře. Tak klidně spinkej. V jednu tě přijdu vzbudit. Máme dnes jít na kontrolu." lípl jsem mu pusu na nos a převlékl se do něčeho jiného.
V koupelně jsem si udělal ranní hygienu a sešel jsem do kuchyně, protože dnes byla snídaně zřejmě na mě. Nevýhoda se probudit jako první. Normálně se takhle probouzel up nebo Jae, ale bůh ví, kde ti dva jsou. Udělal jsem palačinky...teda...spíš jsem se o ně pokusil. Vůbec se nepodobaly palačinkám. Ale hlavní je, že jsem vůbec něco udělal a nepodpálil kuchyň. Což se mi stává poslední tři roky, kdykoliv se pokusím něco uvařit.
HimChan pomalu sešel dolů a zezadu mě objal kolem pasu.
"Ahoj." položil si hlavu na mé rameno.
"Ahoj. HimChane...?" zeptal jsem se ho nejistě.
"Hm?"
"Co teď momentálně děláš?" zeptal jsem se ho nechápavě.
"Gukkie, chybíš mi. Už se spolu nebavíme tolik, co DaeHyun.... Jsi pořád jen se Zelem nebo Upem. Kdy naposledy jsme si mohli normálně popovídat mezi čtyřma očima?" přetočil si mě čelem k sobě.
"Taky mi to chybí, vážně, ale...Junnie už nikoho kromě mě nemá. Beze mě by se uzavřel do sebe úplně a to já nechci. Byl bych rád, kdyby to Zelo beze mě vydržel, ale...psychicky by to nezvládl." povzdychl jsem si a objal Chana kolem pasu.
"Ale alespoň půl dne by to mohl vydržet, ne? Prosím." zaškemral.
"Chci, aby vše bylo jako dřív." zabořil jsem obličej do jeho hrudi.
"Už na to dál nemám. Nemůžu být silný navždy. Unavuje mě to." začal jsem vzlykat.
"Ale Gukkie...když nebudeš silný ty...tak už ani já. A ani ostatní. Jediné, co nás drží nad vodou jsi ty. Prosím...nepovoluj. Vydrž to." řekl.
"Já potřebuju odpočinek. Musím se odreagovat, jinak to bude den ode dne horší." řekl jsem vyčerpaně.
"Fyzicky jsem víc než v pořádku, ale...moje psychika už to nezvládá. Promiň." pustil jsem ho a chtěl odejít, ale HimChan mě zastavil.
"A to nás tu necháš samotné? Kluky, mě...a co teprve Zelo? Co bude s ním?" zeptal se mě HimChan.
"Svěřuju ho do tvých a Upových rukou. Od dnešní půlnoci je všechno jen na vás." řekl jsem mu a bez dalších slov odešel do pokoje.
"Tys mi lhal." řekl zničeně Zelo.
"Junnie, o čem to mluvíš?" zeptal jsem se ho nechápavě.
"Před chvílí jsi slíbil, že mě neopustíš...a chceš to udělat. V čem jsi mi ještě lhal?!" zakřičel.
"JunHongu, já to nechci udělat. Ale musím." řekl jsem ztrápeně.
"Proč mi to říkáš?" v jeho očí jsem viděl zoufalost.
"Junnie..." přitáhl jsem si ho do objetí.
Zelo mi omotal ruce kolem pasu a pevně mě držel.
"Proč mi tolik ubližuješ." rozvzlykal se.
"Junnie...teď ti něco řeknu. Poslouchej mě, ano..." sevřel jsem mu obě tváře ve svých dlaní.
JunHong pouze kývl.
"I když odjedu...a nevím, kdy se vrátím...pamatuj si, že já na tebe nikdy nezapomenu. Budu tě vždy milovat a jednou.....jednou se pro tebe vrátím." řekl jsem vážně.
"Slibuješ?" zeptal se.
"I kdyby mě to mělo stát život, slibuju ti, že se pro tebe vrátím, že na tebe nezapomenu a že tě vždy budu milovat." řekl jsem a propletl si s ním malíček.
Zelo zase trochu popotahoval a pak utekl k JongUpovi. Povzdychl jsem si a začal se balit. Nechtěl jsem, aby se o tom dozvěděl, ale...stane se.
Nemohl jsem mu přeci říct: "Víš Junnie, tvůj táta teď může být na jakýmkoliv místě na zemi a já ho jdu zabít. Nevím, jak dlouho to potrvá, ale slibuju, že ho zabiju a ty budeš mít klid."
Tak tohle jsem mu vážně říct nemohl.
Ayo ladies and gentleman 😃
Další díl máte tady. Teď budu přidávat alespoň dva díly za den, protože se nám to už pomalu blíží ke konci a chci, abych se mohla věnovat zase jiným povídkám, takže asi tak. Ale díly budou asi kolem těch 900 - 1000 slov, aby jste nebyli zklamaní 😊
Takže doufám, že se líbilo
Votujte a komentujte, gomawo 😉
Saranghae 💖💋💝
ČTEŠ
Don't shout I love you ✔
FanfictionPříběh vypráví o slavné korejské skupině B.A.P. Zelo je vášnivě zamilovaný do Jung DaeHyuna, ale často se hádají. Jediný JongUp ví o tom, že Zelo miluje DaeHyuna a bude se mu snažit v jeho štěstí pomoct. Po nějaké době se však přistěhuje k nim do vi...