Don't shout I love you ✔

102. díl

JUNHONG'S POV:

Byl jsem opravdu zničený. Dorazil mě. Ale nemusí to být tak špatný. Vždyť slíbil, že se vrátí, ne?

"Co si to nalhávám? Už se nevrátí." řekl jsem si pro sebe.

Pochyboval jsem o tom, že se opravdu vrátí. Skoro nikdy nic nedodržel. Vylezl jsem z postele a šel, tak jak mě pán bůh stvořil, za Upem do ložnice. Zase čuměl do toho jeho slavného mobilu, který si už taky prošel vším díky DaeHyunovi. Lehce jsem se nad tou vzpomínkou usmál.

"Sakra Maknae. Koukej si vzít aspoň ty trenky." vypískl Up a hodil je po mě.

"A ještě řekni, že se ti to nelíbí." vyplázl jsem jazyk.

"Ne. Mě se líbí pohled na někoho jinýho." gesto mi oplatil a já se tedy oblékl do jeho spodků od Gucci.

"Tak počkat...od kdy ty nosíš Gucci?" zeptal jsem se ho šokovaně.

"Od té doby, co mi to koupil Baek. Mám jich ještě..." podíval se na prsty a začal to počítat.

"Hele....nemusím vědět, kolik kusů spodního prádla máš, ok?"

"Ale musíš. Abys věděl, kolik toho mám." řekl.

Zamlel jsem hlavou a lehl si k němu do postele.

"Jo a...Sehun řekl Baekovi, abych ti řekl, abys Sehunovi řekl, jak ti je." řekl.

"Co?" nechápavě jsem se ho zeptal.

"No...Sehun řekl BaekHyunovi, aby mi vyřídil, abych se tě zeptal.....no....prostě se tě Sehun ptá, jestli jsi v pořádku, nebo jestli něco nepotřebuješ." řekl.

"Ne, v pohodě." řekl jsem.

"Takže už je to lepší?" zeptal se mě Up.

"O hodně." kývl jsem.

"A to, že tě Guk opustil...s tím jsi taky vyrovnaný?" zeptal se mě.

"Ne tak docela, ale...hlavně mě neopouštěj ty." omotal jsem mu ruce kolem pasu.

"A proč bych měl? A navíc...kdybych někam měl odjet, vzal bych tě sebou." řekl.

"Vážně?" rozzářila se mi očka.

"Ne....protože nikam nikdy nepojedu a ani nechci." zasmál se a štípl mě do tvářičky.

"Hele....není mi patnáct." řekl jsem.

"Ale...náš patnáctiletý génius už je dospělý?" zasmál se Up.

"Jo." řekl jsem.

"Vážně?" obkročmo si sedl na můj pas.

'"Jo." řekl jsem s jistotou.

"A jsi si tím na sto procent jistý?" ušklíbl se.

"Um...." zamyslel jsem se.

"Tak vidíš." začal se smát a rukama mi přejel po břiše.

Trochu jsem se usmál, protože to lechtalo. JongUp se ušklíbl se udělal to znovu.

"Upe....to lechtá." řekl jsem a zasmál se.

"Nepovídej..." uchechtl se a začal mě lechtat.

Chvíli jsem se snažil potlačit smích, ale vážně to nešlo.

"Upe, prosím....dost..." dál jsem se smál a pomalu mě začaly bolet svaly.

"A co když nechci přestat." škodolibě se usmál.