Don't shout I love you ✔

86. díl

Pomalu se mi klížila víčka a já nakonec usnul. Zdálo se mi o tom, jak jsem se jen tak vydal Soo Hyunovi a s křikem jsem se probudil. "Zelo...Zelo...to je v pořádku...jsem u tebe..." šeptal mi Dae do ucha a kolébal se mnou. "Co se stalo?" zeptal se mě zvědavě. "Jen noční můra. To bude v pořádku." řekl jsem a položil si hlavu na jeho klín. "Zlato...spinkej..." pohladil mě po tváři. Zavřel jsem oči, ale...viděl jsem jeho. "D-Dae..." vzlykl jsem. "Copak?" zeptal se mě zvědavě. "B-bojím se, že...že to udělá znovu..." omotal jsem mu ruce kolem krku. "Nedovolím to. Tentokrát už ne..." šeptal mi do ucha a políbil mě na tvář. "Jak? Jak mu chceš zabránit?" zeptal jsem se ho zoufale. "Věř mi." pousmál se na mě.

"No...máte docela věrné členy ve vaší skupině..." uchechtl se Soo Hyun a vedl sem pomláceného JongUpa. "J-jak..?" nechápavě jsem se na něj podíval. "Sám se vás vydal hledat. Bylo to lehký." řekl Soo Hyun a JongUpa odhodil na zem. "Tak si to užijte..." škodolibě se zasmál a odešel. JongUp vykašlal krev a já se k němu sklonil. "Upe...Upe co ti udělal?" třásl jsem mu s ramenem. "Já..nic si nepamatuji. Kde to jsme?" zeptal se zmateně a rozhlížel se kolem. "Nevím, ale dostaneme se ven." řekl Dae. "Neřekl bych. Je to Soo Hyun..." řekl Up. "Kluci...všechno bude zase jako dřív, jen...jen potřebujeme dobrej plán." řekl Dae. "Jo...a dát mu další příležitost k tomu, aby znásilnil někoho dalšího že?" prskl jsem. "Zlato uklidni se prosím. Za tohle bych mu nejradši rozmlátil...to by nestačilo." řekl naštvaně. "Počkat? On tě...z-znásilnil?" zeptal se šokovaně JongUp. "Kluci...já se o tom nechci bavit." řekl jsem a otočil se zády k nim.

"Upe...dělají kluci něco pro naší záchranu?" zeptal jsem se ho. "Samozřejmě...volali jsme policii, taky policii v Korei a YongGuk už chtěl jít do toho sám, aby jste byli v pořádku." řekl a já si povzdychl. Už pomalu přestávám doufat, že nás zachrání. Svezl jsem se po zdi na zem a přitáhl si kolena k bradě. Začal jsem vzlykat. "Junnie...zlato všechno bude v pořádku. Dostaneme se ven. Uvidíš." Dae mě políbil na čelo. "Ale v jakým stavu? Bojím se, že ublíží tobě nebo Upovi." řekl jsem. "To já taky, ale musíš věřit, že to dobrý bude." řekl. "Počkat...mohl bych poslat YongGukovi zprávu." řekl Up a vytáhl mobil. "A je tu vůbec signál?" zeptal se ho Dae. JongUp to ignoroval a něco ťukal do mobilu. Pak si oddychl a mobil zandal. "Na něco se signál nepotřebuje." řekl Up a lehl si na zem. "Tak moment...ty tu chceš jako spát?" zeptal jsem se ho nechápavě. "Zelo, takhle mám šanci, že se mi bude zdát o tom, jak se dostat ven, takže...dobrou." řekl a zavřel oči. "Lásko taky by sis měl lehnout. Vypadáš hrozně." pohladil mě Dae po ruce. "Tak dobře..." řekl jsem a zavřel oči.

***

"Hej..řekl vám snad někdo, že můžete spát?" zařval Soo Hyun. "A budeme za chvíli potřebovat i svolení, abychom se mohli nadechnout?" zavrčel jsem. "Máš moc prořízlou pusinku...tak si dávej pozor..." řekl mi. "Takže...kdo z vás dvou půjde na řadu teď?" zeptal se a podíval se na DaeHyuna a Upa. "Pojď...ty jsi tu nejdéle." řekl a i přes DaeHyunovi protesty a vzpírání ho přitiskl ke zdi. "C-co chceš dělat?" zeptal jsem se ho se slzami v očích. "Skoro nic...jen tvému manžílkovi trošku poničím obličej. Bude to velká škoda...tak hezkou tvářičku nemá jen tak někdo..." škodolibě se zasmál a vytáhl nůž. "Počkat!" vykřikl JongUp a Soo Hyun se k němu otočil. "Co zas?" zeptal se ho podrážděně. "Chci ho vystřídat." řekl. "No...ono to je vlastně jedno co se komu stane." pokrčil rameny a pustil DaeHyuna. JongUp se na mě usmál a vystřídal Daeho. Zabořil jsem obličej do Daeho hrudi, abych to nemusel vidět. Po chvíli jsem slyšel jen JongUpův křik a vzlyky. Rozbrečel jsem se taky. Dae mě k soběe tiskl a hladil mě po vlasech. Asi po půl hodině všechno přestalo. Bál jsem se na Upa podívat. "JongUpe.." špitl Dae a podíval se na něj. "Neříkejte mi v jakým stavu je." po tváři mi stekla slza. "Zlato...raději se ani nedívej." řekl Dae. "Má pravdu, Zelo..." řekl chraplavě. Ale...i tak jsem se koutkem oka podíval. Ale hned jsem se zase podíval jinam. Jen vteřinový pohled mi stačil na to, aby se mi udělalo blbě. Měl pořezané celé tělo, někde odřízlou kůži, rozřízlý dolní ret, pořezané zápěstí, hluboké řezy na klíčních kostech a pár hlubokých ran v břichu. "JongUppie, děkuju, že si Daeho zachránil." špitl jsem a trochu se na něj podíval. Už to nebylo tak hrozné. Po chvíli jsem si na to zvykl a přišel jsem k němu. "Mianhae." pohladil jsem ho po tváři. "To je dobrý. Neomlouvej se." pousmál se. "Jsi ten nejlepší kamarád, kterého můžu mít." lehce jsem ho objal. "To je dobrý. Zachránil bych i tebe." objetí mi opětoval, i když dost těžko.

Najednou zase někdo zaklepal na dveře a já sebou trochu trhl. Jak jinak než Soo Hyun. Vražedně jsem se na něj podíval. "JongUpe, pojď se mnou..." řekl. JongUp chtě nechtě musel jít s ním. Byl tam s ním asi patnáct minut. Nelíbilo se mi to. Když se Up vrátil, byl skoro v pořádku. "Co se stalo?" zeptal jsem se ho zvědavě. "Kluci, není čas na vysvětlování. Našel jsem způsob, jak se dostaneme ven." řekl a vyndal z kapsy malou lahvičku. "Co to je?" zeptal se ho Dae. "Našel jsem to u těch chlápků, dal jsem jim to do pití a...mám i klíče. Teď se stačí nepozorovaně dostat přes Soo Hyuna. YongGuk mi psal, že jsou i s policií tady před budovou." řekl a my s Daem vůbec nechápali. JongUp potichu odemkl dveře a my šli za ním. Byla to dlouhá chodba a bylo tu hodně dveří, odkud vycházel křik. "Tady..." řekl Up a odmontoval mřížku od větrací šachty a vlezli jsme do ní. "Potichu." řekl a pomalu jsme se plazili dál. "Ještě si musím něco zařídit. Vy jděte doleva. Setkáme se u východu." řekl a vydal se na druhou stranu. "Jdi dál." řekl Dae potichu a já se snažil co nejnenápadněji se proplazit, ale občas jsem se o něco bouchl a to bylo docela dost slyšet. Radoval jsem se, když jsem spatřil východ. Vylezl jsem z šachty a pomohl DaeHyunniemu. "Kde je Up?" zeptal jsem se. "Počkáme tu." řekl Dae a naznačil, abych byl potichu. "No tak, Upe....Dělej..." říkal si pro sebe Dae. Po chvíli se vyřítil z uličky a utíkal k nám. "Jdeme, dělejte." řekl a my běželi za ním. "Máš vůbec ponětí, kde je východ?" zeptal se ho Dae. "Ne, ale najdu ho." řekl JongUp a běželi jsme dál. "Tudy." ukázal na jednu ze tří chodeb. Šli jsme za ním a docela jsem se začínal bát. Bylo to ještě horší než bludiště. Dae mě chytil za ruku a povzbudivě se na mě usmál. "Tady to je..." oddychl si Up a vyndal klíče. "Ale ale ale...jestli pak to nejsou DaeHyunnie, Junnie a JongUp?" škodolibě se Soo Hyun usmál. "Jak jsi nás našel?" zeptal se v šoku Up. "Lehčeji, než si myslíte. Všude jsou kamery a....budete se divit, ale i v šachtách." řekl Soo Hyun. "Takže...teď mě buď poslechnete nebo jeden z vás zemře." řekl a vytáhl zbraň. "JongUpe, dělej." pošeptal jsem mu nenápadně do ucha. JongUp chtěl poslepu odemknout dveře, ale spadly mu klíče. "JongUppie....okamžitě mi dej ty klíče." řekl Hyun a nastavil ruku. "Proč je nenecháš odejít?...Já tu klidně zůstanu, ale ty dva nech jít. Prosím..." řekl JongUp. "No dobře...nechám je odejít...ale přežije to jen jeden." řekl a namířil na mě tou zbraní. Vystřelil...ale to už přede mnou stál DaeHyun.

JongUpovi spadla čelist a já skoro ani nedýchal. A DaeHyun....

Ayo ladies and gentleman :)

Takže...další 'krásný' díl s ještě 'krásnějším' koncem. Doufám, že mě za to nebudete chtít zabít :)

Bohužel jsem jen dvě možnosti jak se to bude dál vyvíjet...asi znáte obě dvě verze a...pokud ne, tak vám je stejně neřeknu 0:)

Sice jsem slibovala, že se dostanou ven, ale....možná taky ne. To si ještě musím promyslet ;)

To je asi vše a jinak....votujte a komentujte Gomawo ;)

SARANGHAE :***