Don't shout I love you ✔

6. díl

"Proč se ke mě takhle chováš?" zeptal se mě po chvíli. "Protože se chováš jako úchyl a seš perverzní." ani jsem se na něj nepodívala. "A ještě řekni, že se ti to nelíbilo." trochu se ke mě přiblížil. "Kdyby to nebyl nikdo z těch nagelovaných frajírků, tak možná." pokrčila jsem rameny. "Já ti asi neřekl tak úplně všechno." trochu se zašklebil. "Víš, že mě to nepřekvapuje?...A co to je?" zeptala jsem se zvědavě. "To ti říkat nebudu, ještě bysi mi utekla." přitáhl si mě k sobě. "Uteču tak jako tak, jestli ne mě jen sáhneš, nebo mě políbíš." oddálila jsem se. "Neboj...tobě bych neublížil." dal si ruku do kapsy a vyndal klíče. Zastavili jsme u menšího domu a Suho odemkl dveře. Nehcal mě vejít jako první a zavřel za sebou dveře. "Takže...bydlím tu ještě s klukama." začal opatrně. "Aha, takže jen EXO-K, nebo s EXO-L?" zeptala jsem se a doufala, že řekne jen s EXO-K. "No...s EXO-L." dal mi ruku na rameno.  "Děláš si ze mě...?"   "Už to tak bude...bydlím s jedenácti nagelovanýma idiotama." zatáhl mě do obýváku a pomali se ke mě přibližoval. Opřel si čelo o to mé a zajel mi rukou pod tričko. "Suho, teď ne." zavřela jsem oči a dala si ruce na jeho boky. "Ale notak, prosím...jen jeden polibek." trochu se přiblížil. "Muselo ti to stačit ve škole." řekla jsem unaveně a objala ho kolem pasu. "Nagelovanej frajírek se ti najednou zalíbil?" nesouhlasně jsem zamlela hlavou. "Máme ještě čtvrt hodiny a za tu dobu se toho dá stihnout?" podíval se na hodiny a dal si ruce na mé boky. "No jasně, mě si nikdo nevšímá." oba jsme se oddálili a dívali se na hnědovlasého kluka. "Jak dlouho už tu stojíš?" zeptal se ho Suho. "Od vašeho příchodu." pokýval hlavou. "Tohle je další z dvanácti nagelovanejch frajírků, Kai." ukázal k němu rukou. "Nebert si to osobně, ale já si tě stejně nezepamatuju, jestli tu bude i těch zbývalých čtyři a šest ostatních." Kai se na mě překvapeně díval. "Ty seš z B.A.P." řekl sebejistě a já přikývla. "Už máme jen deset minut, tak já si sbalím pár věcí a můžeme jít...nepotrvá to dlouho." políbil mě na tvář a odešel po schodech. Kai ke mě po chvíli přišel blíž.

"Proč si odešla z B.A.P?" zeptal se a díval se mi do hnědých očí. "Už mi ta sláva lezla na nervy." Kai se uchechtl. "Líbíš se mi." pomali mě obešel a zezadu mě objal. "Sorry, ale já vás moc nemusím." Kai zavřel oči a přitiskl se na mě co nejvíc to šlo. "A právě to se mi líbí." lehce mě políbil na krk. Chtěla jsem se z jeho objatí dostat, ale byl hodně silný o proti mě. Někdo šel po schodech, tak jsme se konečně oddálili. "Můžem jít?" zeptal se Suho. Měl volnější černostříbrné tepláky, zlaté tenisky a černé tílko. Já tam stála a měla pusu dokořán. "Líbí?" uchechtl se. Já se dostala z transu. "Amm...ne." kývla jsem hlavou. "Tak co? Ale zapochybovala si." ukázal na mě. "Ne ne." bránila jsem se. "Jo jo, líbím se ti." řekl s jistotou a já se lehce začervenala. "Nelíbíš." zaprotestovala jsem. "Negelovanej frajírek se ti líbí." řekl znovu s jistotou. "Nagelovanej frajírek je idiot, co si myslí, že umí zpívat a jeho kamarádíčci taky...nesnáším tě." dala jsem si ruce na hruď. "Miluju tě." Kai se nám smál a my se šli obout. Rozloučili jsme se s Kaiem a vyšli jsme před dům. "Kde bydlíš?" zeptal se Suho. "Žeby u B.A.P?" uchechtla jsem se ironicky. "Ty u nich bydlíš?" zeptal se překvapeně. "No žeby." uchechtla jsem se. Zahnuli jsme do velice známé uličky, ale byla celkem tmavá a nikde nikdo. "Když tu jsme sami, tak mě napadlo, jestli..."   "Ne!" odsekla jsem. "Ale vždyť ani nevíš, co jsem ti chtěl říct." bránil se. "To je jasný co, takovej perverzák nemá na myslili nic jinýho." otočila jsem se k němu. "Zaprvý máš pravdu a zedruhý stejně tu nikdo není, takže bys mě mohla políbit." trochu se přiblížil. "Já nagelovanýho frajírka líbat nebudu." řekla jsem rozhodně. "Tak proč si mě ve škole líbala?" zeptal se. "A dal si mi snad jinou možnost?" Suho jen zamlel hlavou a já se vítězně usmála. "A navíc jsem ti řekla svoje požadavky co se tíče kluků a ty na ně neodpovídáš." založila jsem si ruce na hrudi. "Tak se změním." tahle odpověď mě trochu zadrhla. "To bys nedokázal...seš nagelovanej frajírek, co si myslí, že může mít každou, ne kterou jen mrkne." uchechtla jsem se. "Vsaď se, že se dokážu změnit, a když jo, tak budeš moje, a když ne, tak ti dám...pokoj." přitáhl si mě blíž. "Máš tři dny a když se změníš, tak nebudeš flirtovat s jinýma holkama." šibalsky jsem se usmála. "Bude to těžký, ale pro nás cokoliv." pohladil mě po tváři. "Miluju tě." řekl to dost vážně. "Nemůžeš se přeci zamilovat do někoho, koho ani neznáš, nebo jo?" podívala jsem se na něj. "Jak vidíš, tak jo a vím o tobě první poslední." hmm...tak schválně. "To si ráda poslechnu." pousmála jsem se. "Bydlíš v ČR, máš staršího bratra, oblíbená barva je červená a černá, měříš 180 cm, je ti 18, vážíš 50kg, máš ráda sushi, nenosíš ráda šaty, máš ráda BlockB, Super junior a DBSK nebo-li TVXQ a nesnášíš EXO-K, M a L a nejvíc mě....jo vím o tobě všechno." já měla vykulené oči, protože něco z toho nevěděl ani Zelo. Chvíli jsem přemýšlela a nic mě nenapadlo. "Tak vidíš. A máš důkaz, že se o tebe zajímám a doopravdy tě miluji." stoupl si předemě. Vzal si mojí ruku a dal si jí na srdce. "Už mi věříš?" srdce mu hrozně rychle bilo. "A tohle dělá tvoje přítomnost, tak si proč si mě držíš od těla?" znovu se zeptal. "Protože já protože EXO nensnáším a tebe taky...upřímě si myslím, že jste negelovaní frajírci, co si myslí, že umí zpívat." překvapeně se na mě podíval a potom se uchechtl. "My si o B.A.P myslíme to samý. Pořád si myslíš, že je dobrý si mě držet od těla?" já se musela pousmát. "Jo a co po mě vůbec chceš?" zeptala jsem se. "To, co každej kluk v mém věku." uchechtl se. "Jasně, a až by si to dostal, tak by sis šel po svých a ani by sis mě nevšiml." řekla jsem s jistotou. "Víš, když někdo jako já řekne, že tě miluje, tak to jsou dost silná slova a je hrozný, že už tě nikdy nebudu moct políbit." tak v tom má pravdu. "Pravda." řekla jsem a zazvonila na zvonek u dveří od vily kluků. "Promiň, já ti zapoměl dát klíče." otevřel dveře Zelo. "To je v pohodě." se Suhou jsme vešli dovnitř a zuli si boty. Šla jsem do obýváku, kde seděli kluci, kteří nám věnovali pozornost. "Zelo, můžu si půjčit tvůj notebook na ten referát?" zeptala jsem se. "Jasně, je u m...nás v pokoji na stole." ukázal prstem nahoru. "Fajn." usmála jsem se a otočila k Suhovi. "Něco zkusíš a můžeš rozloučit s tím svým nagelovaným hárem." pročísla jsem mu červené vlasy sčesané do patky. "Nejsou tak moc nagelovaný...nebo jo?" zamyslel se. "Za ty roky si to ani nemůžeš vědět a nagelovaný jsou i tak." pokrčila jsem rameny. "Nejsou." bránil se. "Jsou."    "Nejsou." pořád si stál za svým a kluci jen přelítávali pohledem z jednoho na druhýho. "Jsou."   "Nejsou." že ho to baví. "Jsou." založila jsem si tuce na hrudi. "Nejsou...sou jen vyžehlený." bránil svoje vlasy. "Nesnáším tě." procedila jsem skrze zatnuté zuby. "Miluju tě...a navíc jsou hezký." podíval se na ně. "Ty nepoznáš co je hezký, i kdyby tě to koplo do nohy." ušklíbla jsem se. "Jedna hezká věc mě už do nohy kopla." uchechtl se. "Jo, a jaká?" podívala jsem se mu do očí. "Ty." jak je možný, že jsem se mohla červenat. "Začervenala ses...přece jenom ke mě něco cítíš." řekl rozhodně. "Pfff...co? To je...kravina." uchechtla jsem se. "Tvůj obličej tvrdí něco jinýho." usmál se. "Nesnáším tě a konec." rozhodla jsem. "Ahm...taky tě hrozně miluju." protočila jsem oči v sloup a otočila se k němu zády. "Otázka, co se mezi váma stalo?" zeptal se nás YongGuk.  "Nic. Já ho nesnáším, on mě miluje, nedá mi pokoj a teď jdeme dělat referát." všichni kluci měli otevřenou pusu a nejvíce DaeHyunnie. "Cože si to říkala?" zeptal se potichu Jae. "Jaei, to je snad už tři roky za náma a navíc...je z EXO, takže se nemusíš bát, že s nima budu trávit více času, než s váma." Jae a ostatní si oddechli. "Ale jestli vyhraju, tak víš, co tě čeká." šibalsky se usmál. "Ale což ty nedokážeš, tak tě čeká smutnej konec." poplácala jsem ho po rameni. "Tak se vsadíme?" zeptal se. "Suho...vždyť jsme se už vsadili o mě."    "Ajo...sakra." zamyslel se. "Tak my jdem nahoru." kluci kývli a já táhla Suhu do pokoje. Unaveně jsem si selda na mojí polovinu postele a Suho vedle mě. Tak okusíme chlapečkovu výdrž. Pomali jsem si lehla na bok a on se usmál. "Budeš mi v tom bránit i teď?" sklonil se ke mě. "Nevím." pokrčila jsem rameny a Suho se uchechtl. Rty se přibližoval k těm mím a lehce se jich dotkl. Dlouze mě políbil a jemně mi skousl dolní ret. No moc dlouho nevydržel, chlapeček. "Radši budem dělat ten referát a to co jsem řekla, bych nerada udělala, ale udělala bych ti to." Suho se nespokojeně posadil a já došla pro notebook od appelu, který jsem položila na postel. Lehli jsme si vedle sebe a Suho se na mě pořád díval. "Co je?" uchechtla jsem se. "Záčínám tě chtít víc a víc." políbil mě na rameno. Já se pousmála a nechápavě zakroutila hlavou. S myší jsem jezdila po stránce a přitom mi Suho jezdil prsty rúzně po krku, zádech, zadku a nochách. "Proč tě nemůžu mít teď hned?" zeptal se a políbil mě na záda, ne rameno a na krk. "Protože si to prvně musíš zasloužit." uchechtla jsem se a dál projížděla stránky na naše téma. Někdo zaťukal na dveře a vešel. "Mám tu na vás dávat pozor, aby jste se nepomlátili, nebo se spolu nevyspali." uchechtl se Dae. "Zelo je strašně hodnej." usmála jsem se na Suhu a ten zabořil obličej do postele. "Tak to tak neprožívej." prosčísla jsem mu vlasy. "Zpátky k tématu...jak dlouho to bude trvat?" udělal psí oči. "To bude záležet, jestli to za ty tři dny zvládneš a s tvojí pomocí na tomhle." Suho si vzal papír s tužkou a začal něco vypisovat.